Dálnice ve Švýcarsku

Dálnice ve Švýcarsku, německy Autobahnen, francouzsky Autoroutes, italsky Autostrade, rétorománsky Autostradas, jsou součástí národní dálniční sítě. Mezi dvě nejvýznamnější dálnice patří A1 a A2. První zmíněná dálnice začíná v severovýchodní části Švýcarska, v kantonu Sankt Gallen, ve městě St. Margrethen, a pokračuje do Ženevy. Druhá zmíněná dálnice začíná v Basileji, na severozápadě země, a končí na hranicích s Itálií, v Chiassu, v kantonu Ticino.

Maximální povolená rychlost na švýcarských dálnicích je 120 km/h. Na dálnicích smí jezdit vozidla, která jsou schopna vyvinout minimální rychlost 80 km/h.

Historie

První kilometry švýcarské dálnice byly otevřeny v roce 1955. Jednalo se o krátký úsek kolem Lucernu. Mezi Lausanne a Ženevou byla v roce 1964 kvůli světové výstavě vystavěna další část dálnice. Úsek mezi Bernem a Lenzburgem byl slavnostně uveden do provozu v roce 1967.

Hustota sítě

V květnu 2012 měla švýcarská dálniční síť celkovou délku 1763,6 km z plánovaných 1893,5 km a rozkládala se na rozloze 41 290 km². Rovněž patří mezi jednu z nejhustších dálničních sítí na světě. Na švýcarských dálnicích se nachází 200 tunelů o celkové délce 220 km.^[1]

Síť švýcarských dálnic ještě není dokončena. Za prioritu byly označeny dálnice zejména v ose sever-jih a východ-západ.

Velmi často bývá na dálnicích, kromě tunelů, nouzový pruh. Některé z nově otevřených úseků, například část v úseku pohoří Jura, v severozápadní části Švýcarska, mají pouze odstavný pruh.

Mýtné

Dálniční poplatek je vybírán ve formě dálniční známky (vignette). Známka na jeden kalendářní rok stojí 40 švýcarských franků.^[2] Lze zakoupit pouze roční dálniční známku. Známka platí jak pro osobní, tak pro nákladní automobily. Nákladní automobily musí ještě platit zvláštní mýtné, které závisí na hmotnosti a délce projeté trasy.

Kantony se zbavily práva výběru mýtného na silnicích, mostech a tunelech. Veškeré vybrané peníze z mýtného připadají Švýcarské konfederaci. Způsob financování silničního systému je tedy z části prostřednictvím dálničních známek, z části z daní za každé registrované motorové vozidlo, ale hlavně federální daní uvalenou na každý litr benzínu, motorové nafty, atd.

Mýtné pro používání určitých silnic, mostů nebo tunelů není vybíráno podle švýcarské ústavy. Provoz některých nákladných částí infrastruktury, jako například Gotthardský silniční tunel, je financován z celého systému. Existují výjimky jako Tunel Munt la Schera, Great St Bernard Tunnel a vlaky přepravující silniční vozidla.

Seznam švýcarských dálnic

Poznámka: Části psané kurzívou označují úseky ve výstavbě, nebo v projektové fázi.

Dálnice	Města	Délka
	→ St. Margrethen – St. Gallen – Winterthur – Curych – Olten – Aarau – Bern – Murten – Avenches – Payerne – Estavayer-le-Lac – Yverdon-les-Bains – Lausanne – Nyon – Ženeva →	410 km
	→ Basilej – Olten – Lucern – Altdorf – Saint Gotthard – Bellinzona – Lugano – Chiasso →	295 km
	→ Basilej – Augst – Brugg – Curych – Thalwil – Sargans	180 km
	→ Schaffhausen – Curych – Knonau – Cham – Brunnen – Altdorf	165 km
	Luterbach – Solothurn – (Biel – La Neuveville) – Neuchâtel – (Yverdon-les-Bains)	100 km
	Lyss – Bern – Thun – Wimmis	71 km
	→ Kreuzlingen – Weinfelden – Frauenfeld – Winterthur	35 km
	Hergiswil – Sarnen – (Sachseln – Brienzwiler) – Interlaken – Spiez	94 km
	→ Vallorbe – Chavornay/Villars-Sainte-Croix – Vevey – Sion – Sierre – Visp – Brig – Simplon →	230 km
	Muri bei Bern – Rüfenacht	2 km
	Bern – Fribourg – Bulle – Vevey	80 km
	→ St. Margrethen – Buchs – Sargans – Chur – Thusis – San Bernardino – Bellinzona	195 km
	Lucern – Cham	20 km
	→ Boncourt – Porrentruy – Delémont – Moutier – Biel	84 km
	Glattfelden – Glattfelden	3,7 km
	Bülach – Curych-sever	25 km
	Zumikon – Hinwil (Forchstrasse)	27 km
	Kloten-sever – Reichenburg ("Zürcher Oberlandautobahn")	27 km

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Motorways of Switzerland na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dálnice ve Švýcarsku na Wikimedia Commons

Zdroj