Clara Tausonová

Clara Tausonová
Clara Tausonová na French Open 2023
Clara Tausonová na French Open 2023
Stát DánskoDánsko Dánsko
Datum narození 21. prosince 2002 (21 let)
Místo narození Kodaň, Dánsko
Výška 182 cm
Držení rakety pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek 1 291 345 USD
Dvouhra
Poměr zápasů 158–55
Tituly 2 WTA, 1 WTA 125, 11 ITF
Nejvyšší umístění 39. místo (17. ledna 2022)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open 3. kolo (2022)
French Open 3. kolo (2023)
Wimbledon 1. kolo (2021)
US Open 2. kolo (2021, 2023)
Čtyřhra
Poměr zápasů 7–13
Nejvyšší umístění 433. místo (30. srpna 2021)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open 1. kolo (2022)
Wimbledon 1. kolo (2021)
US Open 1. kolo (2022)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230615a15. června 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Clara Tausonová (* 21. prosince 2002 Kodaň) je dánská profesionální tenistka a vítězka juniorské dvouhry na Australian Open 2019. Ve své dosavadní kariéře vyhrála na okruhu WTA Tour dva turnaje ve dvouhře, když bez ztráty setu triumfovala při své třetí účasti v hlavní soutěži na Lyon Open 2021 a následně na BGL Luxembourg Open 2021. Jednu singlovou trofej přidala v sérii WTA 125. V rámci nižšího okruhu ITF získala jedenáct titulů ve dvouhře.

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v lednu 2022 na 39. místě a ve čtyřhře v srpnu 2021 na 433. místě. Trénuje ji Olivier Jeunehomme.[1] Na kombinovaném juniorském žebříčku ITF se v roce 2019 stala první dánskou světovou jedničkou.

V dánském fedcupovém týmu debutovala v roce 2017 litevským základním blokem 2. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Egyptu, v němž prohrála s Mai Grageovou čtyřhru. Dánky přesto zvítězily 2:1 na zápasy. Do září 2023 v soutěži nastoupila ke čtrnácti mezistátním utkáním s bilancí 9–4 ve dvouhře a 1–1 ve čtyřhře.[2]

Tenisová kariéra

Na Australian Open 2019 triumfovala ve dvouhře juniorek. Do soutěže vstupovala jako nejvýše nasazená hráčka. Jediný set jí odebrala domácí Anastasia Berezová v prvním kole. Ve finále přehrála čtvrtou nasazenou Leylah Annie Fernandezovou z Kanady a stala se první dívkou z Dánska, která triumfovala na Australian Open v juniorské dvouhře a druhou dánskou šampiónkou dívčího grandslamu vůbec, když navázala na triumf Caroline Woznické ve Wimbledonu 2006.[3][4]

Na okruhu WTA debutovala porážkou v prvním kole båstadského Swedish Open 2019, kam obdržela divokou kartu. V prvním kole skončila na raketě sedmé nasazené Jeleny Rybakinové. Premiérovou účast v kvalifikaci turnaje z kategorie Premier 5 zaznamenala na čínském Wuhan Open 2019. Nad její síla byla hned v prvním zápase Kazaška Zarina Dijasová, na kterou nestačila po třísetovém boji.

Na vítězném Meitar Open 2019

Na srpnovém Prague Open 2020 ze série WTA 125K, hraného jako náhrada za zrušenou kvalifikaci US Open porazila v prvním kole patnáctiletou Češku Lindu Fruhvirtovou, bývalou hráčku první desítky Saru Erraniovou a Polku Maju Chwalińskou. Ve čtvrtém kole ji zastavila pozdější vítězka Slovenka Kristína Kučová.

Do kvalifikace majoru zasáhla poprvé na French Open 2020, hraném v netradičním podzimním termínu, a se ztrátou pouze jednoho setu prošla tříkolovým kvalifikačním sítem. V prvním kole hlavní soutěže pak překvapivě porazila 21. nasazenou tenistku a čerstvou semifinalistku US Open Jennifer Bradyovou poměrem 9–7 ve třetí rozhodující sadě, když v jejím průběhu odvrátila dva mečboly soupeřky.[5] Ve druhém kole ji zastavila další Američanka Danielle Collinsová.

Sezónu 2021 zahájila prohrou v prvním kole kvalifikace Australian Open hrané v Dubaji. Pro nízký žebříček a omezený počet turnajů se v druhé půlce ledna a února zúčastnila celkem čtyř turnajů nižší kategorie ITF, přičemž dva z nich – v Fudžajře a Altenkirchenu, získala osmý, resp. devátý titul z tohoto okruhu. Jako 139. hráčka světa prošla dvoukolovou kvalifikací na lyonském turnaji a zajistila si třetí účast v hlavní soutěži turnaje WTA. Postupně zdolala turnajovou jedničku Rusku Alexandrovovou, Maďarku Babosovou, Italku Giorgiová a Španělku Badosovou, aby postoupila do finále. V něm porazila další kvalifikantku Viktoriji Golubicovou a získala první kariérní titul z hlavní okruhu. Cestou turnajem neztratila v sedmi zápasech ani jeden set. Díky bodovému zisku si zajistila posun do první světového stovky žebříčku WTA na 96. příčku.[6]

Finále na okruhu WTA Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
WTA Finals (0)
WTA 1000 (0)
WTA 500 (0)
WTA 250 (2–1 D)

Dvouhra: 3 (2–1)

Stav Č. Datum Turnaj Povrch Soupeřka ve finále Výsledek
Vítězka 1. 7. března 2021 Lyon, Francie tvrdý (h) Švýcarsko Viktorija Golubicová 6–4, 6–1
Vítězka 2. 19. září 2021 Lucemburk, Lucembursko tvrdý (h) Lotyšsko Jeļena Ostapenková 6–3, 4–6, 6–4
Finalistka 1. 31. října 2021 Courmayeur, Itálie tvrdý (h) Chorvatsko Donna Vekićová 6–7(3–7), 2–6

Finále série WTA 125

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (1–1 D)

Dvouhra: 2 (1–1)

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. srpen 2021 Chicago, Spojené státy tvrdý Spojené království Emma Raducanuová 6–1, 2–6, 6–4
Finalistka 1. prosinec 2022 Limoges, Francie tvrdý (h) Ukrajina Anhelina Kalininová 3–6, 7–5, 4–6

Finále na okruhu ITF

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
60 000 $ tournaments 40 000 $ tournaments
25 000 $ tournaments 15 000 $ tournaments

Dvouhra: 15 (11–4)

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. říjen 2017 Stockholm, Švédsko tvrdý (h) Švédsko Jacqueline Cabaj Awadová 4–6, 0–6
Vítězka 1. říjen 2017 Stockholm, Švédsko tvrdý (h) Rusko Jekatěrina Jašinová 6–3, 6–2
Vítězka 2. květen 2019 Monastir, Tunisko tvrdý Nizozemsko Arianne Hartonová 6–2, 6–1
Vítězka 3. březen 2019 Ping-šan, Čína tvrdý Čína Liou Fang-čou 6–4, 6–3
Vítězka 4. březen 2019 Sia-men, Čína tvrdý Čína Kuo Mej-čchi 2–6, 6–3, 6–2
Finalistka 2. červen 2019 Kaltenkirchen, Německo antuka Japonsko Juki Naitóová 6–4, 4–6, 0–6
Finalistka 3. červen 2019 Darmstadt, Německo antuka Bělorusko Olga Govorcovová 1–6, 6–7(3–7)
Vítězka 5. září 2019 Meitar, Izrael tvrdý Německo Katharina Hobgarská 4–6, 6–3, 6–1
Vítězka 6. únor 2020 Glasgow, Velká Británie tvrdý (h) Bulharsko Viktorija Tomovová 6–4, 6–0
Vítězka 7. srpen 2020 Oeiras, Portugalsko antuka Španělsko María Gutiérrezová-Carrascová 6–3, 6–2
Vítězka 8. leden 2021 Fudžajra, Spojené arabské emiráty tvrdý Švýcarsko Viktorija Golubicová 6–0, 4–6, 6–3
Vítězka 9. únor 2021 Altenkirchen, Německo koberec (h) Švýcarsko Simona Waltertová 3–6, 6–1, 6–3
Vítězka 10. prosinec 2022 Sëlva, Itálie tvrdý (h) USA Emina Bektasová 6–3, 7–5
Vítězka 11. únor 2023 Altenkirchen, Německo koberec (h) Belgie Greet Minnenová 7–6(5), 4–6, 6–2
Finalistka 4. březen 2023 Maribor, Slovinsko tvrdý (h) Japonsko Mai Hontamová 4–6, 6–3, 4–6

Čtyřhra: 1 (0–1)

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. únor 2020 Glasgow, Velká Británie tvrdý Belgie Lara Saldenová Francie Myrtille Georgesová
Belgie Kimberley Zimmermannová
6–7(2–7), 6–7(5–7)

Finále na juniorském Grand Slamu

Dvouhra juniorek: 1 (1–0)

Stav rok turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 2019 Australian Open tvrdý Kanada Leylah Annie Fernandezová 6–4, 6–3

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Clara Tauson na anglické Wikipedii.

  1. Clara Tausonová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20230615a15. června 2023
  2. Clara Tausonová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20230615a15. června 2023
  3. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Soutěže juniorů na Australian Open vyhráli poprvé Dánka a Ital [online]. TenisPortal.cz, 2019-01-26 [cit. 2019-01-28]. Dostupné online. 
  4. Top seed Tauson takes junior glory in Melbourne [online]. 26-01-2019 [cit. 2019-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. S.R.O, LiveSport. Sedmnáctiletá Tausonová při své premiéře v hlavní soutěži grandslamů po dvou odvrácených mečbolech vyřadila rozjetou Bradyovou. TenisPortal.cz [online]. 2020-09-29 [cit. 2020-10-05]. Dostupné online. 
  6. ZABLOUDIL, Luboš. Tausonová si v 18 letech došla z kvalifikace až pro první titul. V Lyonu vyhrála všech 14 setů. TenisPortal.cz [online]. 2021-03-07 [cit. 2021-03-07]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj