Chvalynská kultura

Chvalynská kultura je archeologická kultura ze středního eneolitu (c. 4900 až 3500 př. n. l.) ze středního Povolží a severního Kavkazu.^[1] Pojmenována byla podle naleziště nacházejícím se nedaleko Chvalynsku v Saratovské oblasti v Rusku. Předcházela jí raně eneolitická samarrská kultura.^[2][3] Chvalynská kultura však na rozdíl od samarrské obývala mnohem širší území, a to od Saratova na severu až po Azovské moře na jihozápadě a řeku Ural na jihovýchodě. Je blízká kultuře Srednij Stog. V roce 1980 formuloval I. B. Vasiljev koncept kulturně-historické komunity Srednij Stog-Chvalynsk a jejího zahrnutí jako substrátové složky do starověké kulturně-historické jámové kultury, která ji následovala.^[4]

Existuje i teorie, že chvalynská kultura vznikla v důsledku migrace kultury Srednij Stog na východ v důsledku aridizace klimatu, nicméně samotná kultura Srednij Stog pochází z oblasti Donu.^[5] I. V. Goraščuk na základě rostoucího počtu oboustranně opracovaných a leštěných artefaktů nalézaných v chvalynských komplexech došel k závěru, že chvalynští chovatelé dobytka přišli do Povolží z oblasti Mangyšlaku a přesunuli se z polopouštní oblasti do stepi, kde hledali pastviny.^[6] Později se vyvinula v místní verzi jámové kultury a ovlivnila botajskou kulturu v Kazachstánu.^[7] Příslušníci chvalynské kultury již znali metalurgii kovů, jmenovitě mědi. Živili se však chovem skotu a koní, s podpůrnou rolí lovu, rybolovu a sběru.

Řada kalibrovaných dat získaných pomocí datování radiokarbonovou metodou pomocí C14 z materiálu nalezeného v hrobech, datuje kulturu do období 5000 až 4500 př. n. l. Tento materiál pochází z fáze Chvalynsk I, neboli rané chvalynské kultury. Chvalynsk II, neboli pozdní chvalynská kultura, patří do období pozdního eneolitu. Asko Parpola považuje přetrvávání chvalynské kultury v období c. 5000 až 3800 př. n. l.^[8]

Nina Morgunova považuje Chvalynsk I za raný eneolit, současný s druhou fází samarrské kultury zvané ivanovská a tokská fáze, jejíž keramika byla ovlivněna chvalynskou kulturou,^[9] přičemž kalibrované období této druhé fáze samarrské kultury spadá do období 4850 až 3640 př. n. l.^[10]Marija Gimbutasová se však domnívala, že samarrská kultura je starší, a zařadila Chvalynsk I do rozvinutého eneolitu. Neexistuje dostatek dat a nalezišť samarrské kultury k vyřešení této otázky. Přibližně po roce 4500 př. n. l. jsou s chvalynskou kulturou spojovaná naleziště na dolním a středním toku Volhy, kde se chovaly domestikované ovce, kozy, dobytek a možná i koně.^[11]

Chvalynská typová lokalita je pohřebiště o rozměrech 30 x 26 m, které obsahovalo asi 158 koster, uložených převážně v jednotlivých hrobech, ale někteří jedinci byli pohřbeni i po dvou až pěti společně. Pohřbeni byli v poloze na zádech s pokrčenými koleny. Dvanáct hrobů bylo pokryto kamennými mohylami. Byla nalezena obětní místa podobná těm, nalezeným v Samaře, obsahující ostatky koní, skotu a ovcí.

V roce 1929 byl v Krivolučje nalezen samostatný hrob s hrobovou výbavou a ostatky uloženými na okru. Tento člověk byl pohřben položený na zádech s tváří nahoru a s pokrčenými koleny.

Pohřebiště poblíž města Nalčik na severním Kavkazu obsahovalo 121 pohřbů. Těla byla také položena na zádech s obličejem nahoru a s pokrčenými koleny. K pohřbívání se používaly okrové a kamenné desky. Celé pohřebiště bylo navíc pokryto mohylou.

Existuje názor, že soudě dle předmětů nalezených v hrobech existovala v chvalynské společnosti sociální stratifikace, jelikož některé hroby jsou znatelně bohatší než jiné. Nebyly však nalezeny žádné specifické insignie náčelníků, zatímco pohřební mohyly z pozdější doby byly určeny výhradně pro náčelníky a jejich doprovod. Hromadění materiálního bohatství koreluje s růstem populace a územní expanzí. Jak však ukazují novější studie, v neolitických a eneolitických kulturách východní Evropy byla bohatost pohřbů určována téměř výhradně vztahy mezi věkem a pohlavím (nejbohatší byly pohřby dětí a osob, které dosáhly nejproduktivnějšího věku kolem 25 až 30 let). Pohřby jedinců starých 35 až 40 let byli nejchudší a neměli prakticky žádnou hrobovou výbavu.^[12] A chvalynská kultura podléhala stejným sociálním vztahům.

Zatímco v hrobech samarské kultury nebyly nalezeny žádné kovové předměty, v chvalynských hrobech byly objeveny měděné šperky ve formě prstenů. Mezi další ozdoby patří perleťové korálky, náramky z kamene a kostí, ale i zuby zvířat jako byli kanci, medvědi, vlci či jeleni. Zbraně i nadále byli kamenné, ale dosahovaly nejvyšší kvality zpracování. Na keramice jsou viditelné otisky provázků a vlněné látky.

Kromě pohřebišť jsou známé i další chvalynské nálezy. V Orenburské oblasti byla nalezena chvalynská keramika na lokalitách Ivanovo a Turganik. V Samarské oblasti na řece Sok, která je pravým přítokem řeky Volhy, bylo prozkoumáno sídliště v Gundorovskoje. Na lokalitě Lebjžinka I byly nalezeny také artefakty chvalynské kultury. V Astrachaňské oblasti byla objevena a vykopána řada chvalynských lokalit. Jsou to lokality Kara-Chuduk, Kairšak VI, Kombak-te, Tau-Tjube, Severnyj Bukej a další. Materiály související s chvalynskou kulturou byly objeveny také ve východokaspické oblasti na poloostrově Mangyšlak. Ve Volgogradské oblasti byla na nalezišti Kumysk na řece Torgun nalezena chvalynská keramika. I v Penzenské oblasti byly objeveny artefakty související s chvalynskou kulturou.

Lidé pohřbení na pohřebištích chvalynské kultury byly dolichokraničtí, středně úzkolící (mezocefaličtí) Evropané pontského typu.^[13][14] Na lebkách dospělých jedinců se často nacházejí povrchové defekty kostní tkáně oválného lodičkovitého tvaru. Existují náznaky rituálních důvodů těchto zranění, která byla pravděpodobně způsobena během iniciačního rituálu.^[15]

U většiny zástupců chvalynské kultury, kteří žili před 6700 lety, byla zjištěna haploskupina Y chromozomu R1b1a, stejně jako minoritní haploskupiny Y chromozomu J1-CTS1026, I2a2, R1a, Q1a^[16] a mitochondriální haploskupiny H2a1, U4a1, U4a2, U4d, U5a1i.^[17][18]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Khvalynsk culture na anglické Wikipedii a Хвалынская культура na ruské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Khvalynsk culture na Wikimedia Commons

Zdroj