Chrám svaté Ripsime

Chrám svaté Ripsime
Místo
Stát ArménieArménie Arménie
Obec Vagharšapat
Souřadnice 40°10′1,27″ s. š., 44°18′34,7″ v. d.
Chrám svaté Ripsime
Chrám svaté Ripsime
Chrám svaté Ripsime, Arménie
Základní informace
Zasvěcení Svatá Ripsima
Architektonický popis
Stavební sloh arménská architektura
Typ stavby tetrakoncha
Výstavba 618
Specifikace
Délka 22,8 m
Šířka 17,7 m
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chrám svaté Ripsime (též chrám svaté Hripsime, arménsky Սուրբ Հռիփսիմե եկեղեցի) je chrám Arménské apoštolské církve ve městě Vagharšapat v Arménii. Je jedním z nejstarších dochovaných objektů sakrální architektury v zemi. V roce 618 ho nechal postavil arménský všestranný umělec a katolikos Komitas Achceci, aby nahradil původní mauzoleum z roku 395, v němž byly uchovány pozůstatky mučednice svaté Ripsime, které je chrám zasvěcen.

Chrám je typickou stavbou arménské architektury a mnoho pozdějších sakrálních staveb bylo tímto architektonickým pojetím ovlivněno. Od roku 2000 je na seznamu památek světového dědictví UNESCO.

Historie

Martyrium

Ve starověku na tomto místě stál antický chrám v iónském stylu, který nesl určitou míru podobnosti s chrámem v Garni. V roce 1958 byly nalezeny mohutné kamenné bloky s ornamenty, které tvoří základovou konstrukci pod nosnými pilíři současného chrámu.[1][2]

Svatá Ripsima společně s abatyší Gajané jsou považovány za jedny z prvních křesťanských mučednic v dějinách Arménie. Byly pronásledovány, mučeny a nakonec zabity arménským králem Tiridatem III.[3] Jak uvádí kronikář Agathangelos, tak Řehoř Osvětitel v roce 301 obrátil krále Tiriada III. na křesťanskou víru[4] a společně se rozhodli vybudovat martyrium[5] věnované Ripsime v místě jejího skonu.[1][6] V okolí kostela byly nalezeny ostatky těl mladých žen, které byly evidentně podrobeny mučení. Těla pocházejí z doby raného křesťanství, což potvrzuje správnost kronikářova zápisu.[7] V roce 395 patriarcha Sahak Partev martyrium zrekonstruoval, protože bylo poničeno po vpádu vojsk Sásánovské říše pod velením perského velkokrále Šápura II.[1][8]

Chrám

Fotografie chrámu od Fridtjofa Nansena z roku 1925

Stávající chrám byl postaven na místě původního mauzolea v 7. století, tedy v době, kdy Arménii vládl katolikos Komitas Achceci. Dokládají to zápisky dobového kronikáře jménem Sebeos a též dva nápisy; jeden na východní stěně chrámu a druhý na jeho západní apsidě.[9][10] Dle historiků je přesným letopočtem výstavby chrámu rok 618.[1][9] Chrám byl pravděpodobně v 10. nebo 11. století přestavěn,[1] avšak někteří historikové tvrdí, že je současná podoba stavby totožná s původním vzhledem v době výstavby v 7. století.[9]

Až do počátku 17. století byl kostel opuštěn a chátral.[1][6] Podle nápisu na západní stěně nachal katolikos Philipos budovu v roce 1653 zrekonstruovat.[11] K západnímu vchodu byla přistavěn čtvercový otevřený narthex, tedy typický arménský architektonický prvek tzv. gavit.[1][9] V roce 1790 pak byla na střešní konstrukci narthexu přistavěna zvonice.[12]

V roce 1776 nechal v té době vládnoucí katolikos Simeon I. z Jerevanu chrám opevnit. Opevnění tvořila cihlová zeď s baštami v rozích.[1][6]

Chrám prošel další výraznou rekonstrukcí v roce 1898.[1] V roce 1936 byly zesíleny základové konstrukce a opraveny střecha s kupolí.[9] V roce 1958 byla ze stěn odstraněna omítka a podlaha v interiéru byla snížena.[1][9] Zatím poslední výraznější zásah do podoby chrámu nastal v roce 1987, když byla renovována zvonice.[6]

Architektura

Průřez chrámem od Torose Toramaniana

Chrám svaté Ripsime má tvar kupolovité tetrakonchy s dvěma čtverhranými výklenky na jižní a severní straně.[9][13] Německý historik Wilhelm Lübke napsal, že půdorys kostela je „nesmírně komplikovaná variace křížového tvaru“[14]

Monumentální exteriér chrámu je považován za „jeden z nejvýznamnějších počinů arménské středověké architektury.“[13] Byl nazýván „pravým skvostem“[15] a „jednou z nejkomplexnějších kompozic v dějinách arménské architektury.“[16]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Saint Hripsime Church na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j Էջ:Հայկական Սովետական Հանրագիտարան (Soviet Armenian Encyclopedia) 6.djvu/596 — Վիքիդարան. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (arménsky) 
  2. ↑ RUSSEL, James A. Zoroastrianism in Armenia. [s.l.]: Harvard University, Dept. of Near Eastern Languages and Civilizations, 1987. Dostupné online. ISBN 0-674-96850-6. S. 118, 249. (anglicky) 
  3. ↑ MACKOVÁ, Alžběta. . , 2007 [cit. 2018]. Diplomová práce. Filosofická fakulta UK. Vedoucí práce Prof. Bohumil Palek DrSc.. Dostupné online.
  4. ↑ Arménie - podivuhodná země [online]. [cit. 2018-11-25]. Dostupné online. 
  5. ↑ PARRY, Ken. The Blackwell Companion to Eastern Christianity. [s.l.]: John Wiley & Sons Dostupné online. ISBN 9780470766392. 
  6. ↑ a b c d Հայկական Հանրագիտարան [online]. [cit. 2018-11-25]. Dostupné online. (arménsky) 
  7. ↑ HACIKJAN, Agop Jack. The heritage of Armenian literature. [s.l.]: Wayne State University Press Dostupné online. ISBN 9780814328156. (anglicky) 
  8. ↑ CHALATJAN, Nerses. Ս. Գայանե Վանքիվերանորոգությունները. [s.l.]: [s.n.], 2008. Dostupné online. S. 56. (arménsky) [Dále jen Chalatjan 2008]. 
  9. ↑ a b c d e f g SAINT HRIP'SIME [online]. 2012-09-10 [cit. 2018-11-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  10. ↑ Historical dictionary of Armenia. [s.l.]: Scarecrow Press, 2006. Dostupné online. ISBN 978-0-8108-7450-3. (anglicky) 
  11. ↑ Chalatjan 2008, s. 60.
  12. ↑ Ս. Հռիփսիմեի եւ Ս. Շողակաթի վանքերի որմերին ագուցված խաչքարերի նորահայտ վիմագրերը. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (arménsky) 
  13. ↑ a b FOSS, Clive. The Persians in the Roman Near East (602–630 AD) [online]. NaN [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. DOI 10.1017/S1356186303003055. (anglicky) 
  14. ↑ LÜBKE, Wilhelm. Outlines Of The History Of Art Volume I. [s.l.]: Dodd, Mead And Company, 1881. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ BOER, Ellen a Peter. Grand Tourist. [s.l.]: [s.n.], 2013. ISBN 9781483603049. S. 222. (anglicky) 
  16. ↑ ՍՈՒՐԲ ՀՌԻՓՍԻՄԵ ՎԱՆՔ [online]. [cit. 2018-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-29. (arménsky) 

Externí odkazy

Zdroj