Choroš smolonohý

Jak číst taxoboxChoroš smolonohý
alternativní popis obrázku chybí
Choroš smolonohý rostoucí v Údolí Plakánek
Vědecká klasifikace
Říše houby (Fungi)
Oddělení stopkovýtrusné houby (Basidiomycota)
Podkmen Agaricomycotina
Třída stopkovýtrusé (Agaricomycetes)
Řád chorošotvaré (Polyporales)
Čeleď chorošovité (Polyporaceae)
Binomické jméno
Royoporus badius
(Pers.) A. B. De 1997 [1]
Synonyma

Polyporus badius (Pers.) Schwein. 1832
Polyporus picipes Fr. 1838

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Choroš smolonohý (Royoporus badius) je nejedlá houba z čeledi chorošovitých. Jedná se o dřevokaznou houbu.

Popis

Klobouk je až 25 cm široký, nepravidelně okrouhlého tvaru, někdy je mírně nálevkovitý. Na svrchní straně je zbaven červenohnědě, v nejpromáčklejším místě uprostřed až černohnědě, směrem k okrajům naopka vybledá do hnědookrova. Za vlhka je lesklý a lepkavý. Na spodní straně klobouku se nachází hymenofor tvořený na třeň sbíhajícími rourkami s velmi drobnými bílými póry.

Třeň je až 5 cm dlouhý, někdy je však velmi krátký, ke klobouku někdy excentricky přirůstající. Je plstnatý, zbarvený tmavě černohnědě, jen v horní části je pokryt bělavými póry. Celá plodnice je jednoletá a dost houževnaté konzistence.[2]

Výskyt

Choroš smolonohý roste roztroušeně na živých i mrtvých kmenech listnatých stromů, na jejich pahýlech a pařezech. Obvykle se vyskytuje na bucích a vrbách. Nejčastěji ho lze nalézt v nížinách a pahorkatinách.[3]

Možnost záměny

Kmen stromu obrostlý plodnicemi choroše smolonohého (Polyporus badius).

Choroš smolonohý lze zaměnit se vzácnějším chorošem černonohým (Polyporus melanopus). Ten však má klobouk matný a třeň o něco delší a štíhlejší.[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Royoporus badius na Indexfungorum.org
  2. ↑ HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Velký atlas hub. Praha: Ottovo nakladatelství, 2006. ISBN 978-80-7360-334-2. 
  3. ↑ HOLEC, Jan; BIELICH, Antonín; BERAN, Miroslav. Přehled hub střední Evropy. Praha: Academia, 2012. ISBN 978-80-200-2077-2. S. 200. Dále jen Přehled. 
  4. ↑ Cesty, str. 200

Externí odkazy

Zdroj