Chloritan sodný

Chloritan sodný
Prášková forma
Prášková forma
Obecné
Systematický název Chloritan sodný
Anglický název Sodium chlorite
Německý název Natriumchlorit
Sumární vzorec NaClO2
Vzhled Bílý prášek nebo krystaly
Identifikace
Registrační číslo CAS 7758-19-2
PubChem 24452
UN kód 1496
Číslo RTECS VZ4800000
Vlastnosti
Molární hmotnost 90,442 g/mol
144,488 g/mol (trihydrát)
Teplota rozkladu 190 °C
Hustota 1,72 g/cm3 (20 °C, trihydrát)
Rozpustnost ve vodě 111,65 g/100 g (38 °C)
122,22 g/100 g (60 °C)
trihydrát
106,73 g/100 g (0 °C)
185,37 g/100 g (20 °C)
294,43 g/100 g (30 °C)
Struktura
Krystalová struktura trojklonná (trihydrát)
Dipólový moment 29,97 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° −306,7 kJ/mol
Standardní molární entropie S° 160 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° −244,8 kJ/mol
Bezpečnost
GHS03 – oxidační látky
GHS03
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS06 – toxické látky
GHS06
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Nebezpečí[1]
R-věty R8, R22, R24, R32, R34
S-věty S17, S26, S36/37/39, S45
NFPA 704
0
1
1
OX
Teplota vznícení Nehořlavá
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chloritan sodný (chemický vzorec NaClO2) je chemická sloučenina používaná zejména při výrobě papíru.

Výroba

Volná kyselina, kyselina chloritá (HClO2), je stabilní jen v nízkých koncentracích. Protože ji nelze koncentrovat, komerčně se nevyrábí. Odpovídající sodná sůl, chloritan sodný, je však stabilní a dostatečně levná pro komerční výrobu. Soli těžkých kovů (Ag+, Hg+, Tl+, Pb2+, a také Cu2+ a NH4+) se při zahřátí nebo nárazu explozivně rozkládají.

Chloritan sodný se vyrábí nepřímo z chlorečnanu sodného, NaClO3. Nejprve se redukcí chlorečnanu sodného vhodným redukčním činidlem (například siřičitanem sodným, oxidem siřičitým nebo kyselinou chlorovodíkovou) v silně kyselém roztoku vyrobí explozivně nestabilní plyn oxid chloričitý, ClO2. Ten se pak pohlcuje do zásaditého roztoku a redukuje peroxidem vodíku H2O2 za vzniku chloritanu sodného.

Použití

Hlavní oblastí použití chloritanu sodného je generování oxidu chloričitého pro bělení textilu, buničiny, papíru a zubní skloviny. Používá se (po konverzi na oxid chloričitý) i při dezinfekci vody v některých úpravnách. Výhodou v porovnání s mnohem běžněji používaným chlorem je, že se z organických kontaminantů netvoří trihalomethany. Chloritan sodný nachází uplatnění také jako složka terapeutických lázní, ústních vod, past a gelů na zuby, ústních sprejů, žvýkaček a zdravotních bonbonů, a také pro roztoky k čištění kontaktních čoček. Používá se i k dezinfekci vzduchových potrubí, topných a klimatizačních zařízení a prostor pro zvířata (stěny, podlahy a další povrchy).

organické syntéze se chloritan sodný často používá pro oxidaci aldehydů na karboxylové kyseliny. Reakce obvykle probíhá za přítomnosti látky odstraňující chlor.

Chloritan sodný by se měl, jako mnoho dalších oxidačních činidel, chránit před nechtěnou kontaminací organickými materiály, aby nedošlo ke vzniku výbušné směsi.

V poslední době se chloritan sodný používá jako oxidační činidlo pro převod alkylových furanů na odpovídající 4-oxoalkenové kyseliny jednoduchou syntézou v jediné nádobě.[2]

Okyselený roztok 28% chloritanu sodného v destilované vodě, známý jako Miracle Mineral Supplement, bývá někdy propagován jako lék na celou řadu nemocí, ačkoliv jeho léčebné účinky nebyly prokázány.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sodium chlorite na anglické Wikipedii.

  1. a b Sodium chlorite. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Annangudi SP, Sun M, Salomon RG. An Efficient Synthesis of 4-Oxoalkenoic Acids from 2-Alkylfurans. Synlett. 2005, roč. 9, s. 1468. Dostupné online [abstract]. DOI 10.1055/s-2005-869833. 

Literatura

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 
  • "Chemistry of the Elements", N.N. Greenwood and A. Earnshaw, Pergamon Press, 1984.
  • "Kirk-Othmer Concise Encyclopedia of Chemistry", Martin Grayson, Editor, John Wiley & Sons, Inc., 1985

Související články

Externí odkazy

Zdroj