Chlorid železnatý
| Chlorid železnatý | |
|---|---|
 Kuličkový model krystalu chloridu železnatého
| |
| Obecné | |
| Systematický název | chlorid železnatý |
| Latinský název | Ferrosi chloridum Ferrum chloratum oxydulatum |
| Anglický název | Iron(II) chloride |
| Německý název | Eisen(II)-chlorid |
| Sumární vzorec | FeCl2 |
| Vzhled | žlutozelený prášek nebo krystaly zelený prášek nebo krystaly (hydráty) |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS |
7758-94-3 16399-77-2 (dihydrát) 13478-10-9 (tetrahydrát) |
| PubChem | 24458 |
| Číslo RTECS | NO5400000 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 126,753 g/mol 162,784 g/mol (dihydrát) 198,814 g/mol (tetrahydrát) 234,845 g/mol (hexahydrát) |
| Teplota tání | 677 °C 120 °C (dihydrát) 105 °C (tetrahydrát) |
| Teplota varu | 1 021 °C |
| Teplota dehydratace | 90 °C (- 2 H2O, tetrahydrát) |
| Hustota | 3,162 g/cm3 2,358 g/cm3 (dihydrát) 1,96 g/cm3 (tetrahydrát) |
| Index lomu |
nDa= 1,567 nDc= 1,564 |
| Rozpustnost ve vodě | 49,7 g/100 g (0 °C) 62,33 g/100 g (10 °C) 64,39 g/100 g (20 °C) 73,0 g/100 g (50 °C) 105,7 g/100 g (100 °C) dihydrát 155,56 g/100 g (77 °C) 160,19 g/100 g (90 °C) 166,47 g/100 g (100 °C) tetrahydrát 145,9 g/100 g (13 °C) 151,94 g/100 g (20 °C) 197,48 g/100 g (50 °C) 222,74 g/100 g (60 °C) 255,92 g/100 g (70 °C) 416,3 g/100 g (100 °C) hexahydrát 160,04 g/100 g (0 °C) 209,85 g/100 g (10 °C) 226,87 g/100 g (12 °C) |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech |
methanol ethanol aceton diethylether (ne) |
| Měrná magnetická susceptibilita | 1,27×10−6 cm3g−1 (16 °C) 755×10−6 cm3g−1 (20 °C) |
| Struktura | |
| Krystalová struktura |
šesterečná (α) klencová (β) jednoklonná (dihydrát) jednoklonná (tetrahydrát) |
| Koordinační geometrie | osmistěnná |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −341,9 kJ/mol |
| Entalpie tání ΔHt | 339 J/g |
| Entalpie varu ΔHv | 990 J/g |
| Entalpie rozpouštění ΔHrozp | −628 J/g |
| Standardní molární entropie S° | 118,0 JK−1mol−1 |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −302,4 kJ/mol |
| Izobarické měrné teplo cp | 0,604 8 JK−1g−1 |
| Bezpečnost | |
 GHS07 Varování[1] | |
| R-věty | R22 R36/38 |
| NFPA 704 |  0
3
0
|
|
Některá data mohou pocházet z datové položky.
| |
Chlorid železnatý (chemický vzorec FeCl2) je chemická sloučenina železa a chloru. V bezvodém stavu se jedná o pevnou našedlou látku. Z vodných roztoků krystalizuje jako tetrahydrát v podobě zeleně zbarvených krystalů. Existuje i dihydrát, avšak tetrahydrát je nejčastější v laboratoři užívanou formou chloridu železnatého.
Příprava
Laboratorně ho lze připravit reakcí železa s kyselinou chlorovodíkovou v inertní atmosféře. Je možné jej také připravit redukcí zahřátého chloridu železitého vodíkem. Alternativní metodou přípravy FeCl2 je redukce chloridu železitého chlorbenzenem:
2 FeCl3 + C6H5Cl → 2 FeCl2 + C6H4Cl2 + HCl
Průmyslově se získává zpracováním odpadů, jež vznikají při výrobě oceli působením chlorovodíku.
Reaktivita
Chlorid železnatý je poměrně reaktivní, čemuž nasvědčuje i fakt, že se poměrně snadno oxiduje již stáním na vzduchu na červenohnědý chlorid železitý. Je schopný reagovat s velkým počtem ligandů za tvorby komplexních sloučenin. Reaguje s chloridy alkalických kovů za vzniku tetrachlorželeznatanů: M2[FeCl4].FeCl2
Využití
Přestože je chlorid železnatý relativně dostupnou sloučeninou, je jeho využití poměrně omezené. Způsobeno je to hlavně jeho nestálostí na vzduchu. Z toho důvodu se častěji využívá síran železnatý, který je na vzduchu stabilnější. Nejčastěji se chlorid železnatý využívá v laboratoři při přípravě komplexních sloučenin železa. Dále je využíván v organické syntéze jako redukční činidlo. Průmyslově se jej využívá při čištění odpadních vod, kde se využívá zejména při odstraňování toxických chromanů.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Iron(II) chloride na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Ferrous chloride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
- J. Kameníček, Z. Šindelář, R. Pastorek, F. Kašpárek: Anorganická Chemie, Nakladatelství UPOL, 2006
- F. A. Cotton, G. Wilkinson: Anorganická chemie, Academia Praha, 1973
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu chlorid železnatý na Wikimedia Commons
