Charta

Magna charta libertatum
(Verze z roku 1225)

Charta (lat. papír na rozdíl od pergamenu) je veřejná listina zásadního významu a obsahu, jež vyhlašuje (deklaruje) nebo zaručuje souhrn nějakých základních lidských, politických, občanských svobod, zásad či práv.

Historie

Roku 1215 si anglická šlechta vymohla na oslabeném králi Janovi I. písemnou záruku svých požadavků a svobod, jež dostala název Magna charta libertatum. To byl důležitý krok k zavedení osobních svobod i svobody církve ve středověku. Myšlenka zákonného omezení panovnické moci a nastolení vlády práva se pak znovu oživila v boji šlechty a později i měšťanů proti panovnickému absolutismu v novověku. Z tohoto zápasu nakonec vznikla myšlenka lidských práv.[1]

Roku 1838 vydala skupina tzv. chartistů – britských radikálních demokratů "Lidovou chartu" (People's Charter), kde požadovala volební právo pro všechny muže nad 21 let, každoroční volby, zrušení majetkové podmínky pro poslance a zavedení poslaneckých platů. Přívržencům se říkalo chartisté. V tomto přeneseném významu se může jednat i o občanské sdružení či občanskou iniciativu, která usiluje o dodržování, respektování nebo rozšíření různých lidských, občanských, politických svobod a práv. Na britskou Chartu z roku 1838 odkazoval i název "Charty 77" v totalitním Československu.

Nejznámější charty

ve světě

v Československu

  • Charta 77 – československá občanská iniciativa z roku 1977

Odkazy

Reference

  1. J. Sokol, Moc, peníze a právo. Plzeň 2007, kap. 17, 18 a 22.
  2. Charta 08[nedostupný zdroj]Literární noviny, 22. 12. 2008. Z čínštiny přeložila Olga Lomová[nedostupný zdroj]

Související články

Externí odkazy

Literatura

  • PETRÁČKOVÁ, Věra; KRAUS, Jiří, a kol. Akademický slovník cizích slov A-Ž. Praha: Academia, 2000. 834 s. ISBN 80-200-0607-9. 
  • SOKOL, J. Moc, peníze a právo. Plzeň: A. Čeněk, 2007. 

Zdroj