Chameleon Elliotův

Jak číst taxoboxChameleon Elliotův
alternativní popis obrázku chybí
Chameleon Elliotův
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chondrata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída plazi (Reptilia)
Řád šupinatí (Squamata)
Podřád ještěři (Sauria)
Čeleď chameleonovití (Chamaeleonidae)
Rod chameleon (Trioceros)
Binomické jméno
Trioceros ellioti
Günther, 1885
Synonyma
  • Chamaeleo ellioti
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chameleon Elliotův (Trioceros ellioti) je menší druh chameleona žijící v horských oblastech východní Afriky. Do roku 1963 byl považován za poddruh chameleona dvoupruhého, tyto druhy chameleonů, společně s chameleonem přilbovým a chameleony druhů Ch. kinetensis, Ch. rudis, Ch. schoutedeni, Ch. schubotzi a Ch. sternfeldi si jsou blízce příbuzné a tvoří příbuzenský komplex Ch. bitaeniatus.[2] Je chráněný, v Úmluvě o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin je zařazen do přílohy II.[3]

Je to ještěr s velkou hlavou, která nese nízkou konvexní přilbu bez límcových laloků, tělo je bočně zploštělé a ocas dlouhý a ovíjivý. Jako všichni chameleoni má i chameleon Elliotův oční víčka srostlá, zůstává jen malý otvor na zornici, a oči se mohou pohybovat do všech stran a nezávisle na sobě. Silné nohy jsou zakončené prsty srostlými v klíšťky, které předních končetinách tvoří tři vnější a dva vnitřní prsty, na pánevních je tomu naopak. Prsty jsou opatřené silnými drápy. Na bocích těla se táhne řada zhrublých šupin, na hřbetě má vysoký jednořadý hřeben tvořený šupinami kuželovitými, výrazný je též hřeben hrdelní. Dorůstá asi 18 cm, samci jsou menší než samice.[4] Je to variabilní druh, který vytváří množství forem.[5] Základní zbarvení samců je zelené, samice bývají zelené, hnědé nebo šedé. Schopnost barvoměny je však dobře vyvinutá a ještěři mohou v závislosti na náladě nabývat i pestrých barev.[4]

Areál chameleona Elliotova ve východní Africe zahrnuje Keňu, Ugandu, Tanzanii, Rwandu, Burundi a Kongo v nadmořských výškách 800–1800 m n. m.[4] Žije na keřích a ve vysoké trávě, nevyhýbá se ani zahradám. Aktivní je během dne, kdy vyhledává potravu, hmyz, který uchvacuje lepkavým jazykem. Žije samotářsky, ale vnitrodruhová agresivita je u něj poměrně slabá.[4] Je živorodý, samice po 90-105 dní trvající březosti rodí 2-18 mláďat.[4]

Chov

Tomuto druhu chameleona postačí teráriu o rozměrech 20x30x50 cm pro jednotlivce.[4] Terárium musí být dobře větrané, síťové či tvořené hmyzím pletivem nebo gázovinou, možný je také chov volně v místnosti a během léta i venku.[4][6] Není agresivní, ve větším terárium je možný i párový chov, jen březí samice je třeba držet odděleně.[4] Denní teplota pro chov se pohybuje mezi 25-18 °C, v noci je potřeba teplotu snížit na 10-15 °C.[4] Chameleon Elliotův vyžaduje vzdušnou vlhkost 80-100 %[5] a má vysoké požadavky na množství vody k pití, kterou přijímá olizováním kapek z listů rostlin, proto je terárium třeba hojně rosit.[4] Terárium je vhodné osázet živými rostlinami, jako je ficus benjamina, filodendron, bilgergie či břečťan a vybavit větvemi ke šplhání, substrát na dno není příliš důležitý.[4] V zajetí chameleoni Elliotovi přijímají jakýkoliv přiměřeně velký hmyz, krmí se cvrčky vhodné velikosti, šváby, pavouky či mouchami, přednost dávají zavíječům,[4] různým larvám a zemnímu hmyzu.[5] Krmnou dávku je třeba doplnit vitamíny a minerály.

Chov v zoo

Jedná se o vzácně chovaný druh. V Evropě jej podle databáze Zootierliste chovaly na počátku roku 2022 jen dvě zoo – v ruském Petrohradu a v českém Zooparku Zájezd mezi Prahou a Slaným.[7] Na konci roku 2020 choval pět jedinců.[8]

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
  2. ↑ BALCAR, Michal. Chameleon elliotův [online]. Fauna, 1.1.2010 [cit. 2012-12-19]. Dostupné online. 
  3. ↑ Appendices I, II and III [online]. CITES, rev. 25.9.2012 [cit. 2012-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d e f g h i j k l KRAUS, Richard; KOCIÁN, Miroslav. Příručka pro teraristy: chameleoni a gekoni. Frenštát pod Radhoštěm: POLARIS, 1998. 223 s. ISBN 80-85911-38-8. Kapitola Popis rodů a druhů, s. 81. 
  5. ↑ a b c Chamaeleo ellioti [online]. Farma Python [cit. 2012-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-04-05. 
  6. ↑ KRAUS, Richard; KOCIÁN, Miroslav. Příručka pro teraristy: chameleoni a gekoni. Frenštát pod Radhoštěm: POLARIS, 1998. 223 s. ISBN 80-85911-38-8. Kapitola Přehled známých druhů chameleonů, s. 204. 
  7. ↑ Elliots Chamäleon. www.zootierliste.de [online]. [cit. 2022-01-19]. Dostupné online. 
  8. ↑ Výroční zpráva 2020, Zoopark Zájezd 2021

Literatura

  • KRAUS, Richard; KOCIÁN, Miroslav. Příručka pro teraristy: chameleoni a gekoni. Frenštát pod Radhoštěm: POLARIS, 1998. 223 s. ISBN 80-85911-38-8. 

Externí odkazy

Zdroj