Cesare Prandelli

Cesare Prandelli
Osobní informace
Datum narození	19. srpna 1957 (66 let)
Místo narození	Orzinuovi
Klubové informace
	Konec hráčské kariéry
Pozice	záložník
Profesionální kluby
	US Cremonese (1974–1978); Atalanta Bergamasca Calcio (1978–1979); Juventus FC (1979–1985); Atalanta Bergamasca Calcio (1985–1990)
Úspěchy
Mistrovství Evropy ve fotbale
PMEZ
Superpohár UEFA
1. italská fotbalová liga
	→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cesare Prandelli (* 19. srpna 1957, Orzinuovi, provincie Brescia, Itálie) je bývalý italský fotbalista a současný fotbalový trenér. V letech 2010–2014 vedl italskou fotbalovou reprezentaci.

Hráčská kariéra

Hrál na postu záložníka. Působil ve třech klubech: US Cremonese, Juventus FC a Atalanta.

Trenérská kariéra

Trenérskou kariéru zahájil v roce 1990 v Atalantě (klubu, kde ukončil hráčskou kariéru), vedl zde mládež. Poté působil jako hlavní trenér u několika italských klubů: US Lecce, Hellas Verona, FC Unione Venezia, Parma FC, AS Roma, ACF Fiorentina.

Italská fotbalová reprezentace

Po Mistrovství světa ve fotbale 2010 v Jihoafrické republice převzal po Marcellu Lippim italskou fotbalovou reprezentaci.^[1] Na Mistrovství Evropy ve fotbale 2012 dovedl mužstvo do finále, kde Itálie podlehla Španělsku 0:4.^[2] Získal tak pro svou zemi stříbrnou medaili. V červnu 2013 vedl tým na Konfederačním poháru FIFA 2013, Itálie na turnaji podlehla v semifinále opět Španělsku, tentokrát v penaltovém rozstřelu poměrem 6:7 (samotný zápas skončil bez branek i po prodloužení).^[3]

Italský národní tým vedl i na Mistrovství světa 2014 v Brazílii.^[4] 24. června 2014 ihned po zápase Itálie s Uruguayí v základní skupině D o přímý postup do osmifinále (porážka Itálie 0:1) oznámil svou rezignaci. Itálie ve skupině porazila jen Anglii a podlehla Kostarice a Uruguayi, tím pádem byla vyřazena.^[5]

Galatasaray

Bez práce nebyl dlouho, začátkem července 2014 přijal nabídku vést turecký velkoklub Galatasaray SK, kde vystřídal krajana Roberta Manciniho.^[6] Avšak již v listopadu téhož roku byl odvolán, i kvůli jazykové bariéře.^[7]