Caspar von Zumbusch

Caspar von Zumbusch
Rodné jméno Caspar Clemens Eduard Zumbusch
Narození 23. listopadu 1830
Herzebrock
Úmrtí 27. září 1915 (ve věku 84 let)
Rimsting
Povolání sochař, vysokoškolský učitel a politik
Zaměstnavatel Akademie výtvarných umění ve Vídni
Ocenění Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1887)
Řád červené orlice 2. třídy
čestný doktor Vídeňské univerzity
Děti Ludwig von Zumbusch[1]
Leo von Zumbusch
Příbuzní Julius Zumbusch (sourozenec)
Funkce člen Panské sněmovny (od 1901)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Caspar von Zumbusch

Caspar Clemens Eduard Zumbusch, nebo Caspar von Zumbusch, roku 1888 nobilitovaný rytíř von Zumbusch (23. listopadu 1830 Herzebrock – 26. září 1915 Rimsting na Chiemsee) byl německý sochař a medailér, patřil k významným představitelům rakouského figurálního sochařství období historismu.

Život

V 18 letech přišel do Mnichova studovat na Akademii výtvarných umění, ale propadl u přijímací zkoušky, proto nastoupil na tamní polytechniku, kde se mj. učil modelovat u prof. Johanna von Halbiga. Po studijní cestě do Říma vytvořil roku 1861 Mariánský sloup pro Paderborn, mramorovou sochu biskupa a kronikáře Oty z Freisingu pro dómské nádvoří ve Freisingu a v letech 1866–1872 bronzový pomník bavorského krále Maxmiliana II. pro Mnichov. Od roku 1873 bydlel a působil ve Vídni, kde se k jeho hlavním dílům počítají bronzové monumenty: Beethovenův pomník (1873–1880), pomník císařovny Marie Terezie obklopené rádci a veliteli (před Kunsthistorisches muzeem; 1888), jezdecký pomník maršála Radeckého (1891) na Stubenringu a jezdecký pomník arcivévodyAlberta před galerií Albertinou. Za své nejvýznamnější dílo Zumbusch považoval z mědi tepaný pomník pruského císaře Viléma I. ve věži v Porta Westfalica u Mindenu v Porýní-Vestfálsku.

V letech 1873–1901 byl profesorem Akademie výtvarných umění ve Vídni, kde vedl až do svého penzionování mistrovskou třídu monumentálního sochařství, k jeho žákům patřil Anton Brenek.[2]

V Praze na Olšanských hřbitovech se dochovala Zumbuschova socha Anděla smrti na rodinné hrobce podnikatele Františka von Waldek a jeho švagra generálmajora Theodora Josefa Hordta z roku 1895.

Rodina

Roku 1860 se v Altöttingu oženil s Antonií Voglovou, dcerou bavorského královského rady. Měli pět dětí: tři dcery a dva syny. Umělecké tvorbě se věnovali syn Ludwig von Zumbusch a Casparův bratr Julius Zumbusch. Caspar von Zumbusch je pohřben v rodném Rimstingu v údolí Chiemsee; na vídeňském Centrálním hřbitově má kenotaf.

Ocenění

15. února 1888 mu císař František Josef I. ve Vídni udělil rakouský Řád železné koruny 3. třídy a současně jej povýšil na rytíře[3]

Galerie

  • Pomník Marie Terezie ve Vídni, 1888
    Pomník Marie Terezie ve Vídni, 1888
  • Beethovenův pomník ve Vídni, 1880
    Beethovenův pomník ve Vídni, 1880
  • Radeckého pomník ve Vídni, 1891
    Radeckého pomník ve Vídni, 1891
  • Pomník arcivévody Alberta ve Vídni
    Pomník arcivévody Alberta ve Vídni
  • Pomník Jakoba Herze, Erlangen, 1900
    Pomník Jakoba Herze, Erlangen, 1900
  • Pomník císaře Viléma
    Pomník císaře Viléma
  • Pomník krále Maxmiliána II.
    Pomník krále Maxmiliána II.
  • Biskup Otto z Freisingu, Freising,
    Biskup Otto z Freisingu, Freising,
  • Caspar von Zumbusch, lithografie: Marastoni, 1888
    Caspar von Zumbusch, lithografie: Marastoni, 1888
  • Prof. Zumbusch ve svém ateliéru, 1900
    Prof. Zumbusch ve svém ateliéru, 1900

Odkazy

Reference

  1. ↑ Union List of Artist Names. 5. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-05-22]
  2. ↑ Ulrich Thieme-Felix Becker (Hrsg.): Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart. Svazek 4, Leipzig 1910, s. 578-529.
  3. ↑ Genealogisches Handbuch des Adels, Adelslexikon, díl XVI., Limburg an der Lahn 2005, s. 579.

Literatura

  • Maria Kolisko: Kaspar von Zumbusch. Amalthea Verlag, Wien 1931
  • Genealogisches Handbuch des Adels, Adelige Häuser B, díl V, (celkově svazek 26), Limburg an der Lahn 1961, s. 514.

Externí odkazy

Zdroj