Carl Anton Stölzle

Carl Anton Stölzle
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1861 – 1863
Poslanec Dolnorak. zemského sněmu
Ve funkci:
1861 – 1865
Narození 19. září 1802
Granitz
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 28. března 1865 (ve věku 62 let)
Nagelberg
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Děti Rudolf Stölzle
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Carl Anton Stölzle (19. září 1802 Granitz – 28. března 1865 Nagelberg[1]) byl rakouský sklářský podnikatel a politik německé národnosti, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.

Biografie

Narodil se v osadě Granitz (Hranice) v okrese České Budějovice.[2] Byl synem lesníka. Po absolvování školy nastoupil jako zeměměřič a působil v Dolních Rakousích a Štýrsku. V roce 1830 se oženil s dcerou statkáře. Po její předčasné smrti zdědil majetek. Krátce studoval na vídeňské polytechnice. Roku 1835 si od panství Weitra (Vitoraz) pronajal sklárny Joachimstal a Schwarzau, kde pracovalo 84 sklářů. Firma Stölzle se pak roku 1839 poprvé prezentovala na živnostenské výstavě ve Vídni. Zaměřovala se na čiré i barevné sklo. Od roku 1846 si pronajal (a roku 1858 koupil) sklárny v Nagelbergu a dále rozšiřoval své podnikání. Provozoval i sklárnu v Suchdole nad Lužnicí.[1] V roce 1857 koupil sklárnu v Neuhütte (Skleněné Hutě).[3]

Po obnovení ústavní vlády se zapojil i do politiky. Od roku 1861 do roku 1865 byl poslancem Dolnorakouského zemského sněmu.[1] Zemský sněm ho roku 1861 delegoval i do Říšské rady (tehdy ještě volené nepřímo) za Dolní Rakousy (kurie venkovských obcí, obvod Waidhofen an der Thaya). Rezignace oznámena dopisem 4. prosince 1863.[4] K roku 1861 se uvádí jako majitel sklárny a statku, bytem v Nagelberg.[5] Zasedal rovněž v obecní radě v Harmanschlagu.[1]

Jeho synem byl podnikatel Rudolf Stölzle.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 13. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Stölzle, Carl Anton (1802–1865), Industrieller, s. 295. (německy) 
  2. ↑ MAREŠ, Jan; KAREŠ, Ivo. Kohoutí kříž. www.kohoutikriz.org [online]. 2001-01-01 [cit. 2021-03-27]. Dostupné online. 
  3. ↑ BLAU, Josef. Die Glasmacher im Böhmer- und BayerwaldVolkskunde und Kulturgeschichte. Repr. [der Ausg.] Kallmünz 1954. vyd. Grafenau: Morsak ISBN 3-87553-206-6, ISBN 978-3-87553-206-7. OCLC 643969567 S. 37. 
  4. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  5. ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0001&page=145&size=45

Zdroj