Caproni Ca.97

Caproni Ca.97
Caproni Ca.97 (I-ABEK) s třemi motory Walter Mars
Caproni Ca.97 (I-ABEK) s třemi motory Walter Mars
Určení civilní dopravní letoun
Výrobce Aeroplani Caproni SA, Milano-Taliedo, Itálie
Šéfkonstruktér Gianni Caproni
První let 1929
Uživatel Regia Aeronautica
Avio Linee Italiane
Výroba 1929–1932
Vyrobeno kusů min. 13
Další vývoj Caproni Ca.101
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Caproni Ca.97 byl italský víceúčelový letoun. S tímto letounem zaznamenala továrna Aeroplani Caproni SA první obchodní úspěch ve 30. letech 20. století. Byl vyráběn z hlediska motorizace ve dvou verzích, s jedním a se třemi motory.[1] Letoun byl veřejnosti představen na mezinárodní letecké výstavě v Miláně v roce 1929.[2]

Caproni Ca.97, třímotorová verze s motory Lorraine-Dietrich (NACA Aircraft Circular No.84)

Vznik a vývoj

Gianni Caproni po válce postavil gigantický létající dopravní člun Caproni C-60 (1920). Při prvním pokusu o vzlet v lednu 1921 se letoun nadnesl asi jen 18 m nad hladinu Lago Maggiore a pak se zabořil přídí do vody. Caproni trval na opravě, avšak když byla téměř hotova, letoun v hangáru shořel. Po této smutné zkušenosti se Caproni vrátil ke stavbě dopravních letounů až v roce 1927.[3] První letoun byl postaven v roce 1927 jako dopravní letoun pro 1–2 piloty a 6 cestujících. Tento hornoplošník byl původně stavěn se třemi motory, namontovanými v ose na přídi a dalšími dvěma nesenými na křídle, v rozpěrných gondolách. Prototyp byl osazen třemi pětiválcovými hvězdicovými motory Lorraine-Dietrich o výkonu 3 x 97 kW (130 k) při 1300–1350 ot/min. Prvním uživatelem se stala společnost Avio Linee Italiane.[4]

Caproni Ca.97 (NACA Aircraft Circular No.84)

Byly však také postaveny letouny s jedním motorem o celkovém výkonu 400–500 koní (298–373 kW). Po stavbě několika třímotorových letounů označených jako Ca 97 C. Tr. (Colonial Trimotore) došlo ke změně konstrukce a další verze byly stavěny jako jednomotorová letadla.[5]

Víceúčelový letoun Ca.97 byl používán ve vojenských a civilních oblastech. Uplatnil se jako dopravní letoun, cvičný letoun, sanitní letoun, průzkumný letoun a jako lehký bombardér. V sanitním letounu mohl být transportován jeden vážně zraněný "případ" na nosítkách, dva lehce zranění, doktor a asistent nebo zdravotní sestra. Druhou variantou bylo šest zraněných, doktor a zdravotní sestra.[6] V průzkumné verzi byl za křídlem nainstalován stojan kulometu. Verze Ca.97 Idro s jedním hvězdicovým motorem Jupiter IV byla využívána jako hydroplán se dvěma plováky.

Caproni se této zdařilé koncepce více méně držel s mírným zdokonalováním až do roku 1937. Řady jeho třímotorových hornoplošníků pokračovaly typy Ca.101, Ca.133 a Ca.148.[3]

V italském civilním rejstříku je zaneseno 13 imatrikulovaných letadel Ca.97.[7]

Popis letounu

Caproni Ca.97 (NACA Aircraft Circular No.84)

Jednalo se o první celokovové letadlo Caproni. Základním stavebním materiálem byla uhlíková ocel ve formě trubek a drátů. Pevnostní uzly byly zhotoveny z chromové oceli. Křídlo, trup a kormidla byla potažena plátnem. V kabině pro cestující bylo 6 lehkých sedadel z vrbového dřeva, umístěny byly po stranách ve dvou řadách za sebou. Za těmito sedadly byly dveře umožňující přístup do úschovny zavazadel a na toaletu. Podlaha kabiny byla z duralového plechu, dveře byly dřevěné.[8]

Křídlo bylo ze dvou částí, zachycených po každé straně k horním trupovým nosníkům. V křídlech, podepřených na každé straně dvěma mohutnými vzpěrami, byly dvě palivové nádrže z mosazného plechu, ze kterých byl zásobován motor palivem gravitačním spádem. Za motorem, který byl uchycen na rámu ve tvaru trojúhelníka, směrem ke kokpitu byla olejová nádrž. Kormidla i křidélka byla ovládána lany a volantovým řízením. Kolový beznápravový podvozek širokého rozchodu, vyrobený z niklové oceli, se skládal ze dvou trubkových vzpěr, byl zavěšen k trupu univerzálním kloubem. Nárazy tlumil svislý tlumič.[9]

Caproni Ca.97 (Letectví 3/1929)

Operační nasazení

V základní verzi Ca.97 létaly čtyři letouny (I-AANM, I-ABEK, I-BESO, I-FOTO). Dva byly využívány pro civilní účely: Avio Linee Italiane (Società Aerea Mediterranea) na lince Řím - Milán (I-AANM) a továrnou Caproni (I-ABEK). Další dva byly použity ve vojenském letectví. I-BESO létal z Florencie pro Istituto Geografico Militare (Vojenský geografický ústav) a I-FOTO z římského letiště Montecello pro Ministero Aeronautica (Ministerstvo letectví). Jeden ze tří letounů vyrobených ve verzi Ca.97 C.-Tr. využívala letecká společnost Ala Littoria (I-ABCA), druhý vlastnil Salvatore Castelli z Talieda (I-AAQN) a třetí byl v majetku Ministero Aeronautica (Ministerstvo letectví) a létal z letiště Littorio (I-ALDO).[7]

Zajímavý byl příběh italského třímotorového letadla Caproni Ca.97 (výr. č. 3080) s imatrikulací I-ABEK, která mu byla přidělena v Itálii 13.3.1931. To mělo nainstalovány sedmiválcové motory Walter Venus a přiletělo v březnu do Prahy na jejich výměnu za výkonnější, devítiválcové motory Walter Mars. Po výměně motorů bylo v dubnu předváděno zástupcům ministerstva veřejných prací a národní obrany.[10] Předvedení tohoto letadla bylo úspěšné, protože bylo prodáno do Československa. Nejprve s ním létaly Československé státní aerolinie a později Ústřední letecká škola. Imatrikuce OK-BEK mu byla přidělena 9.10.1931. Letoun létal na letní lince Praha - Mariánské Lázně - Karlovy Vary[4] V té době ČSA provozovaly jednomotorové Aero A-35 a A-38 a třímotorové Letov Š-32, Avia F.VIIb-3m a zmíněný Ca.97. V roce 1935 zavedly ČSA linku Praha - Hradec Králové - Moravská Ostrava (Dolní Benešov u Opavy). Častým hostem na této trati byl i třímotorový Ca.97.[11] Později byl Ca.97 určen ke školení dopravních pilotů a navigátorů letounů byl hangárován pro nedostatek místa na letišti Ruzyně.[12] Letoun byl vymazán z rejstříku v roce 1936.[13]

Caproni Ca.97, jednomotorová verze

Ve verzi Ca.97 C-Mon byly vyrobeny 3 letouny I-AALF, I-AALG, I-ABCN, které létaly pro společnost Caproni, především v její Letecké škole Caproni. Ze dvou vyrobených letounů ve verzi Ca.97 Co (I-BEVA) jeden létal z Florencie pro Istituto Geografico Militare (Vojenský geografický ústav) a druhý z nich létal s imatrikulací I-AASV. Jeden ze tří letounů vyrobených ve verzi Ca.97 C-Tr. využívala letecká společnost Ala Littoria (I-ABCA), druhý vlastnil Salvatore Castelli z Talieda (I-AAQN), se kterým létal na lince Milán - Verona - Padova - Benátky,[4] a třetí byl v majetku Ministero Aeronautica (Ministerstvo letectví) a létal z letiště Littorio (I-ALDO). Poslední letoun ve verzi Ca. 97 M vlastnili tovární pilot Mario De Bernadi (Littorio) a později Ing. Umberto Nistri v Římě (I-DEBE).[7]

V Maďarsku registrovaná letadla byla pořízena v roce 1929 jako "mírně olétaná" Ca.97 C-Mon a Ca.97 Co z Itálie. Jednalo se o 4 letouny provozovaná leteckou společností Malert, které získaly imatrikulaci H-MALD resp. H-ALD, H-MALE resp. HA-ALE (I-AASV), H-MALF resp. HA-ALF (I-AALF) a H-MALG resp. HA-ALG (I-AALG). Letouny používané v Maďarsku měly povětšinou čtyřlistou vrtuli.[14]

Vojenské verze používala Regia Aeronautica, zejména v Libyi od listopadu 1929.

Varianty

Údaje dle[1][15]

civilní verze

  • Ca.97 – prototyp poháněný pětiválcovými hvězdicovými motory Lorraine-Dietrich 5P 75 kW (100 k), jeden letoun
  • Ca.97 C. Tr. – (Coloniale Trimotore – doprava do kolonií), stejné provedení jako Ca.97 ale s jinými třemi motory
  • Ca.97 C. Mon. – (Coloniale Monomotore) poháněn jedním motorem Alfa Romeo Jupiter VIII R 363 kW (494 k)
  • Ca.97 M. – (Monomotore) poháněn jedním motorem Alfa Romeo Jupiter IV 310 kW (420 k)

vojenské verze

  • Ca.97 Co. – (Coloniale) koloniální průzkumný lehký bombardér poháněný jedním motorem Alfa Romeo Jupiter IV 310 kW (420 k); postaveno pět letadel pro Regia Aeronautica a pro Istituto Geografico Militare (Vojenský geografický ústav)
  • Ca.97 Ri. – (Ricognizione) vyzbrojené průzkumné letadlo poháněné jedním motorem Alfa Romeo Jupiter VIII Ri 363 kW (494 k); postaveny čtyři letadla pro Regia Aeronautica.
  • Ca.97 Idro – (Idrovolante) hydroplán poháněný jedním motorem Alfa Romeo Jupiter VIII Ri 363 kW (494 k); postaven jeden letoun

Uživatelé

Caproni Ca.97 (I-ABCA)

civilní

vojenští

Specifikace

Data pro Ca 97 C. Mon. dle[1][16][17]

Třímotorové Caproni Ca.97, tříprostorová skica (NACA Aircraft Circular No.84)

Technické vlastnosti

  • Posádka: 1–2 piloti
  • Kapacita: 6 cestujících
  • Délka: 11,35 m
  • Rozpětí: 16,00 m
  • Výška: 3,50 m
  • Nosná plocha křídel: 40,00 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 1 450 kg
  • Celková hmotnost: 2650 kg
  • Pohon: 1 × Alfa Romeo Jupiter VIII Ri , devítiválcový radiální motor s výkonem 363 kW (494 k)
  • Vrtule: dvoulistá, dřevěná nebo čtyřlistá

Výkony

  • Maximální rychlost: 230 km/h
  • Cestovní rychlost: 175 km/h
  • Minimální rychlost: 100 km/h
  • Dolet: 1 000 km nebo 3,4 h
  • Dostup: 6 550 m
  • Stoupavost: do 3000 m 11 min.

Výzbroj (Ca.97 Co., Ca.97 Ri.)

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Caproni Ca.97 na anglické Wikipedii a Caproni Ca.97 na italské Wikipedii.

  1. ↑ a b c ABATE, Rosario; ALEGI, Gregory; APOSTOLO, Giorgio (1992). Aeroplani Caproni 1910-1983 (English translated ed.). Milano: Museo Caproni. s.. 139–143, 243.
  2. ↑ The aircraft at the MIlan exhibiton. Flight. 16. května 1929, roč. XXI, čís. 20 (1064), s. 401–402. Dostupné online. 
  3. ↑ a b NĚMEČEK, Václav. Civilní letadla 1. I. vyd. Praha: NADAS, 1981. 392 s. S. 131, 134, 191. 
  4. ↑ a b c MULDER, Roy. The civilian transport aircraft of Caproni 1918-1939 (anglicky) [online]. europeanairlines.no [cit. 2019-11-18]. S. 1–12. Dostupné online. 
  5. ↑ Ca.97 (rusky) [online]. Уголок неба (airwar.ru), 2014 [cit. 2019-11-18]. Dostupné online. 
  6. ↑ The Caproni Ca.97 Colonial, an italian all-metal machine for military service (anglicky). Flight. 29.9.1929, roč. XXI., čís. 35 (1079), s. 927–928. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c Civil Aircraft Register - Italy (anglicky) [online]. airhistory.org.uk [cit. 2019-11-18]. Dostupné online. 
  8. ↑ The Caproni Monoplanes Ca.97 (anglicky), (říjen 1928), Aircraft Circulars, National Advisory Comittee for Aeronautics (N.A.C.A.), No. 84, 19 s.
  9. ↑ JIROUT, Jaroslav kpt. ing. Italský dopravní letoun Caproni Ca.97. Letectví. Březen 1929, roč. IX. (1929), čís. 3, s. 81–84. Dostupné online. 
  10. ↑ VERNER, ing. Letiště Praha v březnu 1931. Letectví. Duben 1931, roč. 11. (1931), čís. 4, s. 118–120. Dostupné online. 
  11. ↑ Letový řád ČSA (1.6-5.10.1935) [online]. Praha: ČSA, 1936 [cit. 2019-11-18]. Dostupné online. 
  12. ↑ ČECH, Bořivoj. Ústřední letecká škola [online]. vrtulnik.cz, 15.10.2019 [cit. 2019-11-18]. Dostupné online. 
  13. ↑ SOUKUP, Pavel. Caproni Ca-97 (OK-BEK) [online]. Praha: Československé letectví - web o historii letectví u nás [cit. 2019-11-18]. Dostupné online. 
  14. ↑ Civil Aircraft Register - Hungary [online]. airhistory.org.uk [cit. 2019-11-18]. Dostupné online. 
  15. ↑ CAPRONI, Gianni. GLI Aeroplani Caproni dal 1908 al 1935, Edizione del Museo Caproni
  16. ↑ GREY, C.G., ed. (1928). Jane's all the World's Aircraft 1928 (anglicky). London: Sampson Low, Marston & company, Ltd. s. 18d–19d.
  17. ↑ CAPRONI CA 97 (italsky) [online]. Ministero della Difesa [cit. 2019-11-18]. Dostupné online. 

Související články

Literatura

  • TAYLOR, Michael J.H. (1989), Jane's Encyclopedia of Aviation, London: Studio Editions, s. 233
  • WINCHESTER, Jim (general editor). (2004). Biplanes, triplanes & seaplanes. San Diego, Cal.: Thunder Bay Press, ISBN 978-1592232239
  • World Aircraft Information Files. London: Bright Star Publishing, č. 09, s. 891
  • Italian Civil Aircraft 1920–1929: Italian Airliners 1920–1929, Italian Civil Trainer Aircraft 1920–1929, Books LLC (October 14, 2010), ISBN 978-1155975566
  • Dénes Bernád, Charles K. Kliment, Magyar Warriors: The History of the Royal Hungarian Armed Forces 1919–1945, Svazek 1, Helion and Company, 19. 2. 2015, 404 s.
  • CAPRONI, Gianni. GLI Aeroplani Caproni dal 1908 al 1935, Edizione del Museo Caproni

Externí odkazy

Zdroj