Císařovna Čang (Chung-č’)

císařovna Čang
císařovna
Portrét
portrét císařovny Čang
Úplné jméno Čang (張, osobní jméno je nejisté)
Posmrtné jméno 孝康靖肅莊慈哲懿翊天贊聖敬皇后
Tituly císařovna (皇后, od 1487),
císařovna vdova (皇太後, od 1505),
císařovna vdova Cch’-šou (慈寿皇太后, od 1510,
císařovna vdova Čao-šeng cch’-šou (昭圣慈寿皇太后, od 1521
Narození 1471
Úmrtí 1541
Peking
Předchůdce císařovna Wang
Nástupce císařovna Sia
Manžel Chung-č’
Rod Čang
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Císařovna Čang (čínsky v českém přepisu Čang chuang-chou, pchin-jinem Zhāng huánghòu, znaky zjednodušené 张皇后, tradiční 張皇后; 1471 – 28. srpna 1541), zkráceným posmrtným jménem císařovna Siao-čcheng-ťing (čínsky v českém přepisu Siao-čcheng-ťing chuang-chou, pchin-jinem Xiàochéngjìng huánghòu, znaky 孝成敬皇后), příjmením Čang (čínsky pchin-jinem Zhāng, znaky zjednodušené 张, tradiční 張) byla mingská císařovna, jediná manželka Chung-č’a, císaře čínské říše Ming.

Život

Císařovna Čang se narodila roku 1471, pocházela z Sing-ťi (興濟), města na Velkém kanálu necelých 200 km jižně od Pekingu (dnes okres Čching v prefektuře Cchang-čou).[1] Byla dcerou Čang Luana (張巒).

V únoru 1487 se vdala za Ču Jou-tchanga, o rok staršího korunního prince říše Ming.[1] V září 1487 Ču Jou-tchangův otec, mingský císař Čcheng-chua, zemřel, Ču Jou-tchang se stal novým císařem, znám je jako císař Chung-č’, a paní Čang císařovnou.

V kontrastu k bezmála všem předchůdcům, kteří měli mnoho konkubín a zplodili mnoho dětí, Chung-č’ měl pouze jednu manželku. Své ženě byl velmi oddaný a byl patrně monogamní, jako jediný císař čínské historie.[1] S císařovnou měl dva syny a tři dcery.[1][2]

Císařovna myslela jen na příbuzné (především bratry) a život v bohatství. Pod jejím vlivem dvůr tonul v luxusu a rozkoši neviděné za předešlých panovníků.[3] Společně s manželem podporovala taoismus a buddhismus.[4]

Široké příbuzenstvo císařovny se těšilo z titulů, úřadů, pozemků a příležitostí ke korupci jako žádní z příbuzných jiných mingských císařoven.[3] Úředníci si opakovaně a pravidelně stěžovali na chování císařovniných příbuzných, zejména jejích bratrů. Obviňovali je z korupce, defraudací a v jejich domovském okresu jižně od Pekingu i ze zabírání pozemků jejich sousedů. Čangové tak mezi obyvatelstvem okresu vyprovokovali široce rozšířené nepřátelství vůči císařovně a její rodině.[5]

Bratři Čangové byli císařovnou a její matkou vždy bráněni. Podporovala je i ta část eunuchů a úředníků, která si budovala kariéru na spojení s císařovnou a jejími příbuznými.[5] Pod jejich vlivem císař celou rodinu chránil před jakýmkoliv postihem.[6]

Po smrti Chung-č’a roku 1505 zaujala postavení císařovny vdovy (皇太後, chuang-tchaj-hou), roku 1510 jí byl titul polepšen na císařovna vdova Cch’-šou (慈寿皇太后, Cch’-šou chuang-tchaj-hou), roku 1521 byla jmenována císařovnou vdovou Čao-šeng cch’-šou (昭圣慈寿皇太后, Čao-šeng cch’-šou chuang-tchaj-hou).

Roku 1521 zemřel bezdětný císař Čeng-te a cíařovna vdova Čang podpořila nástup Ťia-ťinga na trůn. V následujícím sporu o obřady se postavila proti Ťia-ťingovi, což poškodilo jejich vztahy. Když roku 1525 vyhořel její palác, císař ho odmítl obnovit a přesunul ji do menšího sídla.[7] Roku 1533 vyšlo najevo, že její mladší bratr Čang Jen-ling roku 1515 zabil člověka a poté i důstojníka gardy, který ho kvůli první vraždě vydíral. Ťia-ťinga nechal Čang Jen-linga zatknout a roku 1546 popravit. Druhý bratr excísařovny, Čang Chuo-ling, byl koncem roku 1537 zatčen kvůli obvinění z čarodějnictví. Vyšetřování zjistilo falešnost obvinění a žalobci skončili ve vyhnanství, Čang Chuo-ling však po měsíci věznění zemřel.[8]

Zemřela 28. srpna 1541.[9] Ťia-ťing ji uspořádal pohřeb s minimální možnou obřadností.[8] Obdržela posmrtné jméno Siao-kchang ťing-su čuang-cch’ če-i i-tchien can-šeng ťing chuang-chou (孝康靖肃庄慈哲懿翊天赞圣敬皇后), zkráceně císařovna Siao-kchang-ťing. Roku 1644 ji bylo posmrtné jméno změněno na Siao-čcheng ťing-su čuang-cch’ če-i i-tchien can-šeng ťing chuang-chou (孝成靖肅莊慈哲懿翊天贊聖敬皇后), zkráceně císařovna Siao-čcheng-ťing.

Reference

  1. ↑ a b c d GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1751 s. ISBN 0-231-03801-1, ISBN 023103833X. Heslo Chu Chien-shen, s. 376. (anglicky) 
  2. ↑ MOTE, Frederick W. The Ch'eng-hua and Hung-chih reigns, 1465—1505. In: MOTE, Frederick W; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. [Dále jen Mote (1988)]. ISBN 0521243327. S. 343–402, na s. 352. (anglicky)
  3. ↑ a b Mote (1998), s. 353.
  4. ↑ Mote (1998), s. 353 a 355.
  5. ↑ a b Mote (1998), s. 354.
  6. ↑ Goodrich, s. 377.
  7. ↑ GEISS, James. The Chia-ching reign, 1522-1566. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China. Volume 7, The Ming Dynasty 1368-1644, Part 1. 1. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 1998. [dále jen Geiss]. ISBN 0521243335. S. 440–510, na s. 462. (anglicky)
  8. ↑ a b Geiss, s. 463.
  9. ↑ Goodrich, s. 380.
Císařovna říše Ming
Předchůdce:
císařovna Wang 		1487–1505
císařovna Čang 		Nástupce:
císařovna Sia

Zdroj