Bzikavka dešťová

Jak číst taxoboxBzikavka dešťová
alternativní popis obrázku chybí
Bzikavka dešťová
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen členovci (Arthropoda)
Podkmen šestinozí (Hexapoda)
Třída hmyz (Insecta)
Podtřída křídlatí (Pterygota)
Řád dvoukřídlí (Diptera)
Podřád krátkorozí (Brachycera)
Čeleď ovádovití (Tabanidae)
Rod bzikavka (Haematopota)
Binomické jméno
Haematopota pluvialis
(L., 1758)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bzikavka dešťová (Haematopota pluvialis), lidově hovado, je hmyz z čeledi ovádovitých a nejhojnější zástupce rodu Haematopota.[1]

Popis

Bzikavka dešťová dosahuje velikosti kolem 1 cm, od ostatních druhů je rozlišitelná podle šedo-hnědě skvrnitých křídel.[1] Je dobrým letcem.

Výskyt

Hojná až velmi hojná, obvykle v blízkosti vod. Vyskytuje se do nadmořských výšek kolem 2000 m n. m.[1]

detail hlavy

Vývoj a potrava

Po zásnubním letu následuje kopulace na zemi. Samička následně vyhledává teplokrevné živočichy včetně člověka, aby nasátím krve mohla zajistit vývoj vajíček. Kůži nepropichuje a krev nenasává jako např. komár, ale prokousne ji a vytékající krev olizuje. (Kousnutí je poměrně bolestivé, svědivé a může způsobit velké otoky.) Při vyhledávání potravy se orientuje zrakem, na kratší vzdálenosti čichem a podle tepla. Vajíčka klade ve skupinkách na rostliny. Dravé larvy žijí a kuklí se v bahně[2] nebo vlhké půdě. Jejich potravou jsou drobní bezobratlí (např. plži, hmyz). V podmínkách České republiky se vyvíjí jedna generace ročně. Dospělci se objevují od června do října.[1] Samci se živí nektarem.

Na území České republiky napadá z ovádů člověka nejčastěji právě bzikavka dešťová a bzikavka slepoočka.[3]

Odkazy

Reference

  1. a b c d [REICHHOLF-RIEHMOVÁ, Helgard. Hmyz a pavoukovci. Praha: Knižní klub, Ikar, 1997. 287 s. ISBN 80-7176-583-X. Kapitola Bzikavka dešťová, s. 230. ]
  2. [ČIHAŘ, Jiří. Příroda v ČSSR. Praha: Nakladatelství práce, 1978. 384 s. 24-001-78. S. 171. ]
  3. [DMITRIEV, Jurij. Hmyz. Praha: Lidové nakladatelství, 1987. 192 s. 26-046-87. S. 182. ]

Externí odkazy

Zdroj