Bungar proužkovaný

Jak číst taxoboxBungar proužkovaný
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše Živočichové (Animalia)
Kmen Strunatci (Chordata)
Podkmen Obratlovci (Vertebrata)
Třída Plazi (Reptilia)
Řád Šupinatí (Squamata)
Podřád Hadi (Serpentes)
Čeleď Korálovcovití (Elapidae)
Rod Bungar (Bungarus)
Binomické jméno
Bungarus fasciatus
Schneider; 1801
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bungar proužkovaný (Bungarus fasciatus) je had z čeledi korálovcovití, který žije v jižní Asii.

Výskyt

Bungar proužkovaný žije v jižní Asii od severovýchodní Indie až po jižní Čínu, Malajský poloostrov a Indonésii, kde obývá lokality do nadmořské výšky 1 300 metrů, vzácně i výše (spatřen byl i v nadmořské výšce 2 300 metrů).[2][3] Zdržuje se v lesnaté i zemědělské krajině zpravidla nedaleko od vody. Často též v blízkosti lidského osídlení, zejména vesnic, kvůli hojnému výskytu hlodavců.[2]

Kompletní výčet zemí: Bangladéš, Bhútán, Brunej, Čína, Hongkong, Indie, Indonésie, Kambodža, Laos, Malajsie, Myanmar, Nepál, Singapur, Thajsko, Vietnam.[2][3]

Popis

Had má poměrně výraznou kresbu, tělo je jasně žlutozlaté a tmavě hnědomodré až černé. Na základě svých zlatých pruhů, kterých má na těle 15–30[3], byl i pojmenován – proužkovaný. Název bungar je odvozen od domorodého označení „bangaru“, což znamená zlatý.[4] Na vrchní straně hlavy má nápadnou kresbu ve tvaru písmene „V“.[5] Dospělý jedinec tohoto druhu má 15 řad dorsálních (hřbetních) šupin, 200–234 ventrálních (břišních) šupin a 23–41 subkaudálních (spodních ocasních) šupin.[6]

Dorůstá délky obvykle 1,5 metru, ale největší exempláře dosahují délky přes 2 metry.[3][7] Například v Thajsku jeden chycený jedinec měřil 2,12 metrů. Dle jiných zdrojů může dorůst délky až 2,25 metrů.[2] V zajetí jsou známi jedinci o velikosti max. 1,2 až 1,41 metrů.[3] Vážit může kolem 3 kg.[7]

Chování a potrava

Ve dne se obyčejně skrývá v různých štěrbinách, např. v opuštěných termitištích nebo v norách po hlodavcích, a aktivní je hlavně v noci, kdy vyráží za potravou. Loví především jiné hady (oběťmi jsou např. duhovec jednobarvý, užovka rybářská, Amphiesma stolatum, ptyas velkooký, Ptyas korros, bojga pustinná, zmije řetízková, Enhydris enhydris či vinejš pestrý[8]) ale bez povšimnutí nenechá ani ještěry, žáby, drobné hlodavce, vajíčka plazů a ryby.[2][3]

Rozmnožování

O rozmnožování tohoto hada se ví jen velmi málo. V Thajsku dochází k páření od ledna do března.[3] V průběhu března až května samice klade asi 2–15 vajec.[3][6] Vejce jsou široká 26–30 mm, dlouhá 46–56 mm a váží 21,4–22,8 g.[3] Čerstvě vylíhlá mláďata mají 25–35 cm, hmotnost 14–19,6 g a líhnou se v květnu až červenci, tedy po asi 59–62 dnech inkubace.[3][6] Od dospělých se liší tím, že mají špičatější ocas a především prosté zbarvení; místo sytě žlutých pruhů mají špinavě bílé a zbytek těla našedlý.[5] Pářit se druh začne asi ve věku tří let, když je dlouhý kolem 90 cm.

Jed

Přes značnou jedovatost a výstražné zbarvení je bungar proužkovaný velmi mírný a během dne zcela neútočný. Při vyrušení jen schová hlavu pod trup a podivně kroutí tělem. Místní lidé ho dobře znají a ve dne jej bez obav vezmou do ruky. Kousne jen tehdy, pokud na něj člověk šlápne. S pomocí drobných, jen asi 2–3 mm dlouhých proteroglyfních jedových zubů, vstříkne do těla oběti nevelké množství jedu (v rozmezí 20–114 mg[9]), který působí na nervový systém, zejména pak na dýchací centrum. Hlavními klinickými příznaky jsou zvracení, bolest břicha, průjem a závrať. Závažná intoxikace může vést k respirační paralýze a v důsledku udušení i k smrti. Neurotoxické příznaky se mohou projevit do dvou hodin a smrt může nastat za 14 hodin od uštknutí.[10] Poloviční smrtná dávka testovaná na laboratorních myších neboli LD50 jedu (nitrožilně) je asi 0,17 mg/kg[11], 1,29 mg/kg[9] nebo 0,45−2,55 mg/kg[12], což značí potenciálně velmi silný nebo naopak poměrně slabý jed. Letalita jedu se liší podle zeměpisného původu hada.[12]

Galerie

  • Bungar proužkovaný
    Bungar proužkovaný
  • Detail hlavy
    Detail hlavy
  • V rukách člověka
    V rukách člověka
  • Ilustrace
    Ilustrace
  • Ilustrace
    Ilustrace

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
  2. ↑ a b c d e Bungarus fasciatus. www.toxinology.com [online]. WCH Clinical Toxinology Resources [cit. 2021-07-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d e f g h i j CHANHOME, Lawan; COX, Merel Jack; VASARUCHAPONG, Taksa, a kol. Characterization of venomous snakes of Thailand. Asian Biomedicine. 2017-02-04, roč. 5, čís. 3, s. 311–328. Dostupné online [cit. 2021-07-04]. ISSN 1905-7415. DOI 10.5372/1905-7415.0503.043. (anglicky) 
  4. ↑ KŮRKA; Antonín, PFLEGER; Václav. Bungar proužkovaný (Bungarus fasciatus). Academia Praha. 1984. Jedovatí živočichové. s. 126–127.
  5. ↑ a b ANWAR, M. First record of banded krait ( Bungarus fasciatus ) from Pilibhit District, Uttar Pradesh - India. pdfs.semanticscholar.org. 2012. Dostupné online [cit. 2021-07-03]. DOI 10.4038/TAPRO.V3I2.3967. (anglicky) 
  6. ↑ a b c MANTHEY, Ulrich; GROSSMANN, Wolfgang: Amphibien & Reptilien Südostasiens. Natur und Tier Verlag. 1997. ISBN 978-3931587123. s. 417–418. (německy)
  7. ↑ a b PRAKASH, J. W. New Record of Banded Krait ( Bungarus Fasciatus ) In Etturnagaram Wildlife Sancturay of Warangal District , Telangana State , India. www.semanticscholar.org [online]. 2016 [cit. 2021-07-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Luu, Vinh & Ha Van, Nghia. (2018). BUNGARUS FASCIATUS (Banded Krait). DIET.. Herpetological Review. 49. 543. [cit. 2021-07-03]. Dostupné online. (anglicky)
  9. ↑ a b THOMAS, Seán; GRIESSEL, Eugene. LD50 for various snakes. www.seanthomas.net [online]. 2012-02-01 [cit. 2021-07-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  10. ↑ PE, Tun; MYINT, Tin; HTUT, Aung. Envenoming by Chinese krait (Bungarus multicinctus) and banded krait (B. fasciatus) in Myanmar. Transactions of the Royal Society of Tropical Medicine and Hygiene. 1997-11, roč. 91, čís. 6, s. 686–688. Dostupné online [cit. 2021-07-03]. ISSN 0035-9203. DOI 10.1016/s0035-9203(97)90524-1. (anglicky) 
  11. ↑ LD50 and venom yields. snakedb.org [online]. Easy Snake Identification | snakeDB.org [cit. 2021-07-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ a b Yi Lin Hia, Kae Yi Tan, Choo Hock Tan. Comparative venom proteomics of banded krait (Bungarus fasciatus) from five geographical locales: Correlation of venom lethality, immunoreactivity and antivenom neutralization. Acta Tropica. 2020-07-01, roč. 207, s. 105460. Dostupné online [cit. 2021-07-03]. ISSN 0001-706X. DOI 10.1016/j.actatropica.2020.105460. (anglicky) 

Literatura

  • KŮRKA; Antonín, PFLEGER; Václav. Bungar proužkovaný (Bungarus fasciatus). Academia Praha. 1984. Jedovatí živočichové. s. 126–127.
  • MANTHEY, Ulrich; GROSSMANN, Wolfgang: Amphibien & Reptilien Südostasiens. Natur und Tier Verlag. 1997. ISBN 978-3931587123 s. 417–418. (německy)

Externí odkazy

Zdroj