Bula (listina)

Bula (latinsky bulla) je významná veřejnoprávní listina, vydaná papežem nebo císařem. Pojem se užíval pro panovnické výnosy ve středověku a pro papežské buly se užívá dodnes.

Olověné pečeti papežských bul (12. stol.)

Historie

V antice slovo znamenalo nejprve pouzdro, které svobodní muži nosili na krku jako amulet. Vedle toho se užívalo i pro pečeti, zprvu kousky hlíny na koncích provázku, jímž byl ovázán svitek, svinutá listina. Do hlíny se někdy otiskovalo pečetidlo. V raném středověku nahradil hlínu vosk, který bylo třeba chránit pouzdrem. Papežské slavnostní listiny se pečetily olovem, byzantští a pak i římští císařové užívali i zlatou pečeť – odtud Zlatá bula. Slovo bula se v tomto významu vyskytuje až od 13. století a označuje mimořádně důležité listiny. Význam slova, které původně znamenalo pouzdro, se tak přenesl na pečeť v pouzdře, později i na zpečetěnou listinu. Do angličtiny slovo přešlo přes francouzštinu jako bill a znamená zákon nebo významnou listinu (například Bill of rights, Listina lidských práv), později i účet, směnku atd.^[1]

Papežské buly

Od pozdního středověku se jako bula označují jen papežské listiny zvlášť významné a slavnostní, které začínají ustálenou formou „Já, N.N., biskup, služebník služebníků Božích“, načež následuje tak zvaný incipit, podle něhož se bula jmenuje a jak se na ni také odkazuje. První řádek se psal velkým a ozdobným písmem, na konci následuje datum (místo, den a rok), podpisy papeže nebo kancléře, podpisy svědků a pečeť. Na lícové straně pečeti byly hlavy apoštolů, svatého Petra a Pavla, na rubu jméno papeže a rok. Od 19. století se místo pečeti užívá červené razítko, ale mimořádně významné listiny se dodnes pečetí olovem. Dnes má většina papežských výnosů formu dopisu (breve) nebo encykliky (okružní dopis).

Slavné buly

Bula In nomine Domini papeže Mikuláše II., která stanoví způsob volby papežů sborem kardinálů (1059)
Bula Sicut Judaeis papeže Kalixta II. proti násilnostem na Židech za První křížové výpravy (kolem 1120)
Zlatá bula Hnězdenská papeže Inocenta II. (1136)
Zlatá bula sicilská, kterou císař Fridrich II. Štaufský uděluje Přemyslu Otakarovi I. dědičný královský titul (1212)
Bula Religiosam vitam papeže Honoria III., zakládající dominikánský řád (1216)
Bula Solet annuere papeže Honoria III. schvaluje řeholi svatého Františka (1223)

Bula Parens scientiarum papeže Řehoře IX. zaručuje nezávislost pařížské univerzity (1231)
Bula Ad exstirpandam Inocenta IV. povoluje mučení při inkvizici (1254)
Bula Vox in excelso Klementa V. ruší templáře (1312)
Zakládací listina pražské univerzity císaře Karla IV. (1348)
Zlatá bula Karla IV. o volbě císaře a uspořádání vlády v říši (1356).^[2]
Bula Decet romanum pontificem papeže Lva X. exkomunikuje Martina Luthera (1521)
Bula Sublimus Dei papeže Pavla III. zakazuje otroctví amerických domorodců (1537)
Bula Inter gravissimas papeže Řehoře XIII. zavádí gregoriánský kalendář (1582)
Bula Pastor aeternus papeže Pia IX. definuje papežskou neomylnost (1870)
Bula Humanae salutis papeže Jana XXIII. svolává Druhý vatikánský koncil (1961)