Bryan Waller Procter

Bryan Waller Procter
Bryan Waller Procter
Rodné jméno	Bryan Waller Procter
Narození	21. listopadu 1787 ; Leeds, Yorkshire, Velká Británie
Úmrtí	5. října 1874 (ve věku 86 let) ; Londýn
Pseudonym	Barry Cornwall
Povolání	advokát, básník a spisovatel
Alma mater	Harrow School
Manžel(ka)	Anne Skepper
Děti	Adelaide Anne Procter
Rodiče	Nicholas Procter a Amelia Long
	multimediální obsah na Commons
	původní texty na Wikizdrojích
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bryan Waller Procter (21. listopadu 1787 – 5. října 1874) byl anglický básník^[2]. Používal pseudonym Barry Cornwall^[3].

Život

Narodil se v Leeds, Yorkshire. Vystudoval na škole v Harrow, kde byly jeho současníky např. Lord Byron a Robert Peel. Po opuštění školy pracoval v kanceláři advokáta v Calne ve Wiltshire, kde zůstal až do roku 1807, kdy se vrátil do Londýna studovat práva. Do smrti svého otce v roce 1816 vydělal menší majetek a mohl se tak stát partnerem v advokátní firmě. V roce 1820 ale partnerství ukončil a začal psát pod pseudonymem "Barry Cornwall".

V roce 1824 uzavřel manželství se slečnou Skepper, dcerou paní Basil Montague. Jeho dcera Adelaide Anne byla také básnířka.

Dílo

Jeho hlavní poetické práce byly: Dramatické scény a jiné básně (1819), Sicilská Story (1820), Marcian Colonna (1820), Mirandola, Povodeň v Thessaly (1823) a Anglické písně (1832). Byl také autorem podobizen Poetica (1824), Život Edmunda Keana (1835), Esejí a příběhů v próze (1851), Paměti Charlese Lamba (1866). Posmrtný autobiografický fragment s poznámkami jeho literárních přátel, kterých měl širokou škálu od Williama Lisle Bowlese k Robertovi Browningovi, byl vydán v roce 1877.

Charles Lamb nanejvýš vynachválil jeho Dramatické skeče, o nichž prohlásil, že kdyby je našel jako anonymní rukopis v Garrickově sbírce bez váhání by jej začlenil do svých Dramatických vzorků. Cornwallovy dramatické fragmenty mají nádech viktoriánského ducha. Výsledky jsou rozmanité, a postrádají jednotu, ale obsahují jakési světlo vyšší, ačkoliv neformální, inspirace.

Ve své době patřil v Británii spíše k neznámým autorům, do značné míry je považován za napodobitele větších romantických autorů. Barry Cornwall však inspiroval Alexandra Puškina. Jen několik hodin před jeho posledním duelem v roce 1837 poslal Puškin Cornwallovu sbírku své kolegyni, paní Ishimové, což naznačuje, že měl v úmyslu si nechat některé jeho básně přeložit.