Bruno Kreisky

Bruno Kreisky
Kancléř Rakouska
Ve funkci:
1970 – 1983
Předchůdce Josef Klaus
Nástupce Fred Sinowatz
Ministr zahraničí Rakouska
Ve funkci:
1959 – 1966
Předchůdce Leopold Figl
Nástupce Lujo Tončić-Sorinj
Předseda Sociálně demokratické strany
Ve funkci:
1967 – 1983
Předchůdce Bruno Pittermann
Nástupce Fred Sinowatz
Stranická příslušnost
Členství Sociálně demokratická strana Rakouska
Narození 22. ledna 1911
Vídeň
Úmrtí 29. července 1990 (ve věku 79 let)
Vídeň
Příčina úmrtí srdeční selhání
Místo pohřbení Vídeňský ústřední hřbitov (48°9′5″ s. š., 16°26′21″ v. d.)
Choť Vera Alice Kreisky (1942–1988)
Děti Peter Kreisky
Suzanne Dorau
Příbuzní Paul Kreisky (sourozenec)
Jan Kreisky (vnuk)
Alma mater Vídeňská univerzita
Profese politik, diplomat, advokát a válečný zpravodaj
Ocenění Řád proti šílené vážnosti (1961)
Cena svobody (1975)
Karl-Valentin-Orden (1980)
Cena Džaváharlála Néhrúa (1983)
velkokříž Vojenského řádu Kristova
… více na Wikidatech
Commons Bruno Kreisky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bruno Kreisky (22. ledna 1911, Vídeň – 29. července 1990) byl rakouský právník a politik židovského původu. Byl ministrem zahraničí (1959–1966), předsedou Sociálně demokratické strany Rakouska (SPÖ) (1967–1983) a kancléřem (1970–1983).

Biografie

Narodil se ve Vídni do židovské rodiny původem z jihomoravských Dolních Kounic a v patnácti letech vstoupil do mládežnické organizace SPÖ. Vystudoval práva na Vídeňské univerzitě a druhou světovou válku přežil ve švédském exilu.[1]

Politické působení

Po válce se vrátil do Rakouska a obnovil svou politickou kariéru. V roce 1970 se stal prvním kancléřem židovského původu v historii Rakouska.[1] Jako ministr zahraničí i jako kancléř se snažil hrát úlohu zprostředkovatele mezi Izraelem a arabskými vůdci, jako byl Jásir Arafat, Anvar as-Sádát či Muammar Kaddáfí.[1] Jakožto velký odpůrce sionismu a hlasitý kritik Izraele však narazil na nedůvěru tohoto státu a příliš ve svém snažení neuspěl. Jeho důvěryhodnost v očí Izraelců také velice poškodil skandál, který se rozpoutal okolo některých členů jeho vlády, kteří se za druhé světové války zapletli s nacismem. Ten nakonec vyústil v ostrý střet mezi Kreiskym a „lovcem nacistů“ Simonem Wiesenthalem.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2. vyd. Praha: Barrister & Principal, 2007. 321 s. ISBN 978-80-87029-16-9. S. 144. 

Externí odkazy

Zdroj