Bruno Köhler

Bruno Köhler
Bruno Köhler v roce 1938
Bruno Köhler v roce 1938
Poslanec Nár. shromáždění ČSR
Ve funkci:
1935 – 1938
Poslanec Nár. shromáždění ČSSR
Ve funkci:
1960 – 1964
Stranická příslušnost
Členství KSČ
Narození 16. července 1900
Nové Město pod Smrkem
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 21. března 1989 (ve věku 88 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnost Němci
Choť Ludmila Köhlerová (1932–1955), Anna Köhlerová
Profese politik
Ocenění Řád Klementa Gottwalda caz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bruno Köhler (16. července 1900 Nové Město pod Smrkem[1] – 21. března 1989 Praha) byl československý politik česko-německého původu a poslanec Národního shromáždění za Komunistickou stranu Československa. Jeho jméno je úzce spjato s obdobím totalitní vlády KSČ v padesátých letech dvacátého století.

Biografie

Od mládí se angažoval v komunistické straně. Vedl její mládežnickou organizaci Komsomol.[2] Absolvoval Mezinárodní leninskou školu v Moskvě. Od roku 1929 patřil mezi přední funkcionáře nového vedení KSČ, které do funkce vynesl vzestup Klementa Gottwalda. Měl napojení na komunistické špičky v Sovětském svazu a zasahoval do četných sporů o výklad stranické linie, které často končily vylučováním a likvidací stranických frakcí.[3]

V parlamentních volbách v roce 1935 se stal poslancem Národního shromáždění. Poslanecké křeslo ztratil k 30. říjnu 1938 v souvislosti se změnami hranic pomnichovského Československa.[4][5] Profesí byl redaktorem. Podle údajů z roku 1935 bydlel v Radčicích.[6]

Během války byl v exilu, nejprve v Paříži, pak v Sovětském svazu. Od roku 1943 zasedal v moskevském Zahraničním byru KSČ.[7][8]

V roce 1945 se po návratu z Moskvy stal vedoucím pracovníkem sekretariátu Ústředního výboru KSČ. Pracovníkem aparátu Ústředního výboru Komunistické strany Československa se stal v roce 1947. Od ledna do září 1951 a znovu od ledna 1953 do června 1954 byl členem organizačního sekretariátu ÚV KSČ. Celostátní konference KSČ 18. prosince 1952 ho zvolila za člena ÚV KSČ a do této funkce ho opětovně zvolil X. sjezd KSČ, XI. sjezd KSČ a XII. sjezd KSČ. Od června 1954 až do dubna 1963 zastával post člena sekretariátu ÚV KSČ a od ledna 1953 do dubna 1963 i tajemníka ÚV KSČ. V období červen 1961 – prosinec 1962 byl kandidátem politbyra ÚV KSČ. V roce 1955 mu byl udělen Řád Klementa Gottwalda.[9] Vrcholem jeho kariéry byl konec čtyřicátých a první polovina padesátých let, kdy se stal nejprve jedním z organizátorů teroru a čistek v rámci celé společnosti, později také likvidátorem spolupracovníků z vlastních řad (Rudolfa Slánského, Vladimíra Clementise nebo Otta Šlinga).[8] V roce 1950 zasedal v komisi, která měla vypracovat odpověď Vlado Clementisovi a předložit ji ke schválení Gottwaldovi. Clementis tehdy čelil kritice a následně byl souzen a popraven po zmanipulovaném procesu.[10]

V poválečném období se Köhler vrátil i do nejvyššího zákonodárného sboru. V letech 1960–1964 zasedal v Národním shromáždění Československé socialistické republiky.[4]

Během společenského uvolňování a revize politických procesů v 60. letech 20. století byl postupně odstaven od moci. Když v roce 1963 vypracovala Kolderova komise zprávu o nezákonných soudních a politických postupech v 50. letech, patřil mezi skupinu konzervativních komunistických funkcionářů, která byla následně odstraněna z vrcholných funkcí.[11] Nejprve v roce 1963 zbaven funkce tajemníka Ústředního výboru KSČ, později v roce 1966 zbaven i členství v Ústředním výboru KSČ.[8]

Po roce 1960, když docházelo mezi ekonomy Státní plánovací komise (SPK) a funkcionáři obrozovaných odborů k diskuzi o zavedení pětidenního pracovního týdne, narazil tento návrh od počátku na tvrdý politický, ideologicky motivovaný odpor konzervativců. Bruno Köhler se o těchto snahách vyjádřil následovně: "dvoudenní víkend je zburžoaznění". Konzervativci však byli postupně vytlačeni z vedení KSČ a pětidenní pracovní týden byl zaveden v roce 1969.[12]

Jeho manželkou byla v letech 1932 až 1955 Ludmila Köhlerová, po jistou dobu působící jako sekretářka prezidenta Gottwalda[13]. Podruhé se oženil s Annou Baranovou, funkcionářkou KSČ.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Nové Město pod Smrkem
  2. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1861–1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 723. Dále jen: Politické strany. 
  3. ↑ kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 266–267. Dále jen: Kdo byl kdo. 
  4. ↑ a b Bruno Köhler [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-12]. Dostupné online. 
  5. ↑ 151. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2013-02-15]. Dostupné online. 
  6. ↑ seznam zvolených poslanců [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-10]. Dostupné online. 
  7. ↑ Politické strany. 720
  8. ↑ a b c Kdo byl kdo. 267
  9. ↑ Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2013-02-15]. Dostupné online. 
  10. ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 402–403. 
  11. ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 436. 
  12. ↑ Miloš Pick: Zápas o pětidenní pracovní týden v éře reforem. legacy.blisty.cz [online]. [cit. 2023-03-26]. Dostupné online. 
  13. ↑ Jak umíral Gottwald: Na syfilis, kvůli Stalinově pohřbu a dusném ovzduší strachu. Dotyk [online]. [cit. 2021-03-15]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj