Božena Možíšová

Božena Možíšová
Rodné jméno Božena Kosařová
Narození 23. března 1920
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 30. ledna 2004 (ve věku 83 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povolání filmová režisérka, animátorka, scenáristka a režisérka
Zaměstnavatel Krátký film Praha
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Božena Možíšová, rozená Kosařová, (23. března 1920 Praha – 30. ledna 2004 Praha) byla česká animátorka, scenáristka a režisérka. Svou tvorbu zaměřila primárně na dětského diváka. Jejím nejznámějším dílem se stal kreslený seriál O Dorotce.

Život

Svou profesní dráhu u animovaného filmu začala Božena Možíšová již v průběhu druhé světové války, kdy pracovala v německém Ateliéru filmového triku (AFIT) pod společností Prag Filmu jako fázařka. Od roku 1946 pracovala již ve zestátněném Studiu loutkového a kresleného filmu jako animátorka.[1]

Poté začala spolupracovat s rozličnými režiséry. Podobně jako například Vlasta Pospíšilová, i Božena Možíšová zahájila svou vlastní režijní tvorbu až po mnoha letech spolupráce s jinými režiséry. Ona sama k tomuto tématu řekla následující:

Neměla jsem zpočátku dost potřebné sebedůvěry, […] začínala jsem jako režisérka poměrně pozdě, i když jsem si byla vědoma, že dlouholeté zkušenosti z animace a fázování jsou výborným předpokladem. A někde docela v hloubi mě nahlodávala pochybnost, že žena v tvůrčí oblasti má přece jenom obtížnější postavení. Už také nějaký čas zase uběhl, ale tenkrát…[1]

Debutovala krátkometrážním snímkem Přírodopis v cylindru (1967), po němž pak natočila ještě pět dalších krátkých filmů. Od roku 1971 začala realizovat seriál O Dorotce, jímž se asi nejvíce proslavila. Ten byl oceňován jak v Československu, tak i v zahraničí.[1]

Dílo

Spolupráce

Zkušenosti, které později Božena Možíšovou přivedly až k samostatné režijní tvorbě, získala spoluprací na řadě filmů a seriálů.[1] Mezi její první zkušenosti patří krátkometrážní barevný snímek Svatba v korálovém moři (kolektivní dílo výtvarníků AFITu, pod kterým byl oficiálně podepsán Němec Horst von Möllendorff, 1944). Dále pak spolupracovala také na kreslených filmech Jiřího Trnky Jak dědek zasadil řepu (1945) a Liška a džbán (režie společně se s Stanislavem Látalem, 1947).[2]

V padesátých letech jako animátorka pokračovala v práci na kreslených filmech. Podílela se například na dílech Václava Bedřicha Hrnečku, vař! (1953) a Čert a Káča (1955) či na animovaných snímcích Jiřího Brdečky Špatně namalovaná slepice (1963) a Blaho lásky (1966).[2]

Spolupracovala také na řadě filmů režiséra Eduarda Hofmana. Ať už se jedná o sériál Povídání o pejskovi kočičce (1950) podle knihy Josefa Čapka či o celovečerní film Stvoření světa (1957), který vznikal ve francouzské koprodukci. Jako animátorka s Hofmanem pracovala také na pohádce Dvanáct měsíčků (1960) podle Boženy Němcové a na adaptacích pohádek Karla Čapka Psí pohádka (1959), Pošťácká pohádka (1961) a bratří Čapků Doktorská pohádka (1963) a Loupežnická pohádka (1964).[2]

Samostatná tvorba

V roce 1967 Božena Možíšová debutovala krátkometrážním filmem Přídopis v cylindru (1967), jež vypráví o dvou chlapcích, kteří ukradnou kouzelníkovi magický cylindr a z něho pak na hodině přírodopisu vytahují nejrůznější zvířata. Film vznikl podle textu Miloše Macourka, do filmové podoby byl však převeden bez komentáře.[1] Už se svým prvním filmem zaznamenala mezinárodní úspěch – snímek byl oceněn cenou Walta Disneyho za nejlepší animovaný film na VI. MFF pro děti v Gijonu a Velkou cenou (Zlatou sochu festivalu) za nejlepší film na III. MFF pro děti v Teheránu.[1]

Scénáře ke svým dalším snímkům si Božena Možíšová psala již sama. Po Přídopisu v cylindru následovaly krátkometrážní snímky Nehoupat (1969), Medicína (1970), Malý blesk (1973), Kocourek Mňouk (1974) a Mokrá pohádka (1976). Všechny její snímky byly určeny primárně pro dětského diváka. Božena Možíšová k tematice dětského filmu a dětského diváka řekla:

...že jsem si vybrala dětskou tematiku bylo pro mne úplně samozřejmé. Mám k těm malým daleko nejlepší vztah. Svět dětského myšlení je mi blízký, jejich fantazie a bezprostřednost a nezprofanovaný pojem čistoty. Domnívám se, že filmů pro děti je stále málo, že jsme jim toho vůbec mnoho dlužni v našem uspěchaném světě. Pokouším se také ve svých filmech podpořit to, co je v dětech nejcennějšího – jejich fantazii, hravost a smysl pro humor.[1]

Na začátku sedmdesátých let začala natáčet večerníčkový seriál O Dorotce, který vypráví o dobrodružstvích dívky Dorotky a prostořekého, ale chytrého papouška. Výtvarno je dílem Jiřího Kalouska. Božena Možíšová pak do roku 1978 natočila celých deset dílů, přičemž každý z nich měl asi sedm minut. Největší úspěch zaznamenal sedmý díl seriálu, který byl oceněn na VIII. MFF v Teheránu v kategorii filmů pro děti první cenou, tedy Zlatou palmou.[1]

Filmografie

Spolupráce

  • Svatba v korálovém moři (režie kolektiv studia AFIT, 1944)
  • Jak dědek zasadil řepu (režie Jiří Trnka, 1945)
  • Liška a džbán (režie Jiří Trnka a Stanislav Látal, 1947)

Animace

Režie

  • Přírodopis v cylindru (1967) – podle textu Miloše Macourka, oceněno cenou Walta Disneyho za nejlepší animovaný film na VI. MFF pro děti v Gijonu a Velkou cenu (Zlatou sochu festivalu) za nejlepší film na III. MFF pro děti v Teheránu v roce 1968
  • Nehoupat (1969)
  • Medicína (1970)
  • Dorotka a drak (1971)
  • Dorotka a pštros (1971)
  • Dorotka a straka (1971)
  • Malý blesk (1973) – podle námětu Eleny Tocíkové
  • Kocourek Mňouk (1974)
  • Dorotka a zpěvák (1972) – oceněno na VIII. MFF v Teheránu v kategorii filmů pro děti první cenou, Zlatou palmou v roce 1972
  • Dorotka a papoušek (1974)
  • Dorotka a ježibaba (1975)
  • Dorotka a hodiny (1975)
  • Mokrá pohádka (1976)
  • Dorotka a plamínek (1976)
  • Dorotka a hvězda (1977)
  • Dorotka a abeceda (1978)

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h ULVER, Stanislav. Animace a doba: sborník textů z časopisu Film a doba 1955–2000. 1. vyd. Brno: Sdružení přátel odborného filmového tisku 400 s. S. 185. ISSN 0015-1068
  2. ↑ a b c Božena Možíšová. Filmový přehled [online]. [cit. 2023-02-01]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj