Bolesława Lament

Blahoslavená
Bolesława Maria Lament
M.S.F.
řeholnice
Její beatifikační portrét
Její beatifikační portrét
Církev římskokatolická
Zasvěcený život
Institut Misijní sestry Svaté rodiny
Osobní údaje
Datum narození 3. července 1862
Místo narození Łowicz
Kongresové PolskoKongresové Polsko Kongresové Polsko
Datum úmrtí 29. ledna 1946 (ve věku 83 let)
Místo úmrtí Bělostok
Polská lidová republikaPolská lidová republika Polská lidová republika
Místo pohřbení kostel sv. Antonína, Ratowo, Polsko
Národnost polská
Rodiče Martin Lament a Lucia Cyganowska
Svatořečení
Začátek procesu 5. dubna 1975
Beatifikace 5. června 1991
Bělostok, Polsko
beatifikoval Jan Pavel II.
Svátek 29. ledna
Uctívána církvemi římskokatolická církev a církve v jejím společenství
Titul svaté panna a zakladatelka
Atributy řeholní oděv
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bolesława Maria Lament, M.S.F. (3. července 1862, Łowicz – 29. ledna 1946, Bělostok) byla polská římskokatolická řeholnice, zakladatelka a členka kongregace Misijních sester Svaté rodiny. Katolická církev ji uctívá jako blahoslavenou.[1][2][3]

Život

Narodila se v Łowiczi dne 3. července 1862 jako nejstarší z osmi dětí Martina Lamenta a Lucie Cyganowské. Tři z jejích sourozenců zemřeli v dětském věku. V dětství byla velmi náročná.[4][5]

Byla vychovávána v atmosféře neustálého popírání křesťanské víry a kvůli své silné víře byla často diskriminována. Školu absolvovala s vyznamenáním. Ve Varšavě se vyučila švadlenou, načež de vrátila do svého rodného města, aby si se svou sestrou Stanislavou otevřela krejčovství. V roce 1884 se rozhodla pro zasvěcený život, pročež vstoupila do kongregace Sester františkánek Mariiny rodiny. Poté sloužila jako švadlena a učitelka v několika řeholních domech kongregace po celém Polsku, například v Oděse. Měla však pochybnosti o svém povolání, pročež se v roce 1893, před složením řeholních slibů, vrátila domů.[6][7]

Po návratu domů se věnovala péči o bezdomovce a poté se na zhruba deset let přestěhovala do Varšavy, kde se sestrou Marií otevřela další krejčovství, aby uživila sebe i své sourozence. Právě zde se setkala s bl. Honoratem Koźmińským, který se stal jejím duchovním vůdcem. Nedlouho poté se stala ředitelkou útulku pro bezdomovce. Roku 1894 zemřel její otec při epidemii cholery a ona se musela finančně postarat o své sourozence a matku. Smrt jejího bratra seminaristy v roce 1900 v ní oživila touhu po návratu k řeholnímu životu. Brzy poté se přestěhovala do jiného města, aby se lépe naučila tkaní. Přibližně v této době se stala členkou III. řádu svatého Františka.[8][5]

V říjnu roku 1905 shromáždila skupinu stejně smýšlejících žen a založila novou ženskou řeholní kongregaci Misijních sester Svaté rodiny, do které spolu s nimi sama vstoupila. Jí založená kongregace se poté rychle rozšířila po celém Polsku. V roce 1907 se spolu s dalšími přestěhovala do Petrohradu, aby rozšířila kongregaci v Rusku. Působila zde až do roku 1921, kdy byla kvůli vypuknutí velké říjnové revoluce nucena odejít. V letech 1925–1935 žila v řeholním domě v Ratowě, než v roce 1935 rezignovala na funkci generální představené své kongregace kvůli zhoršujícímu se zdraví. Zbytek života strávila v Bělostoku, kde mj. iniciovala otevření dvou mateřských škol. Období druhé světové vály bylo pro ni a pro její kongregaci velmi těžké. Roku 1941 ochrnula a byla upoutána na lůžko.[6][7]

Zemřela dne 29. ledna 1946 v Bělostoku. Její statky jsou uloženy v kostele sv. Antonína při řeholním domě v Ratowě. Po její smrti se jí založená kongregace rozšířila o nové členky i řeholní domy v mnoha zemích.[8][9]

Úcta

Její beatifikační proces započal dne 5. dubna 1975, čímž obdržela titul služebnice Boží. Dne 22. ledna 1991 jej papež sv. Jan Pavel II. podepsáním dekretu o jeho hrdinských ctnostech prohlásil za ctihodného. Dne 14. května 1991 byl uznán zázrak na její přímluvu, potřebný pro její blahořečení.

Blahořečena pak byla dne 5. června 1991 v Bělostoku papežem sv. Janem Pavlem II. během jeho apoštolské návštěvy Polska.[10][11]

Její památka je připomínána 29. ledna.[12] Bývá zobrazována v řeholním oděvu.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bolesława Lament na anglické Wikipedii.

  1. ↑ CatholicSaints.Info » Blog Archive » Blessed Bolesława Maria Lament [online]. [cit. 2025-05-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Beata Boleslava Maria Lament. Santiebeati.it [online]. [cit. 2025-05-18]. Dostupné online. (italsky) 
  3. ↑ Boleslava Lament. www.causesanti.va [online]. [cit. 2025-05-18]. Dostupné online. (italsky) 
  4. ↑ Życiorys Błogosławionej Bolesławy Lament. mtrojnar.rzeszow.opoka.org.pl [online]. [cit. 2025-05-18]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b Stowarzyszenie Wspólnota Polska. historia.wspolnotapolska.org.pl [online]. [cit. 2025-05-18]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b Beata Boleslava Maria Lament - Cathopedia, l'enciclopedia cattolica. it.cathopedia.org [online]. [cit. 2025-05-18]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b Błogosławiona Bolesława Lament. PRIEST.PL [online]. [cit. 2025-05-18]. Dostupné online. (polsky) 
  8. ↑ a b 29. Bł. Bolesława Lament. Modlitwa w drodze [online]. [cit. 2025-05-18]. Dostupné online. (polsky) 
  9. ↑ Abp Guzdek: bł. Bolesława Lament jest wzorem chrześcijańskiej nadziei. niedziela.pl [online]. [cit. 2025-05-18]. Dostupné online. (polsky) 
  10. ↑ Patron – Parafia Bł. B. Lament w Białymstoku. boleslawalament.pl [online]. [cit. 2025-05-18]. Dostupné online. 
  11. ↑ Bolesława Lament | Vox Domini [online]. 2018-01-18 [cit. 2025-05-18]. Dostupné online. (polsky) 
  12. ↑ ONLINE, Catholic. Bl. Boleslava Lament - Saints & Angels. Catholic Online [online]. [cit. 2025-05-18]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

Zdroj