Bojnický zámek

Bojnický zámek
	Bojnický zámek
Účel stavby
	Šlechtické sídlo
Základní informace
Sloh	neogotika
Výstavba	12. století
Přestavba	1950
Zánik	vyhořel 1950
Poloha
Adresa	Bojnice, Slovensko
Souřadnice	48°46′47,87″ s. š., 18°34′39,68″ v. d.
	Bojnický zámek
Další informace
Web	Oficiální web
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bojnický zámek je romantický zámek s částečně ponechaným původně gotickým a renesančním základem hradu. Nachází se v Trenčínském kraji a leží na západním okraji města Bojnice. Zámek je viditelný z větší části horního Ponitří. Je postaven na travertinové skále a tvoří ho vnitřní a venkovní hrad s třemi nádvořími. V roce 1970 byl prohlášen za Národní kulturní památku.^[1]

Dějiny

12.–13. století

Archivní doložené zprávy o hradu, respektive o hradišti nacházejícím se na tomto místě, sahají až do začátku 12. století. První písemná zmínka o hradu se nachází v listině zoborského opatství z roku 1113.^[1]^[2]

Původní hradiště bylo dřevěné. Až v průběhu 13. století, kdy hrad patřil rodu Poznanů (některé zdroje uvádějí jméno rodu jako Hont-Poznanů^[3]), byl přestavěn na kamenný hrad. Prvními feudálními majiteli, jejichž jména se dochovala v historických pramenech, byli právě synové velmože Kazimíra z rodu Poznanů. Na konci 13. století hrad získal Matúš Čák Trenčanský, který byl jeho majitelem až do roku 1321.^[1]

14.–15. století

Po smrti Matúše Čáka Trenčínského se hrad stal královským majetkem, a tak několikrát změnil majitele. V průběhu 14. a 15. století patřil hrad rodu Gilethů, Ladislavu z Opole, Leustachům, pánům z Jelšavy a Noffryům.^[1] Právě Noffryové se zasloužili o rozšíření hradu a vybudovali i opevnění.

Po vymření jejich rodu přešel hrad do vlastnictví Jánoše Korvína, který byl nemanželským synem Matyáše Korvína. Podle pověstí král Matyáš Korvín často navštěvoval Bojnice. Úřední listiny diktoval a podepisoval pod lípou nacházející se před vstupem do hradu. Dokumenty končil vždy větou: "Sub Nostra dilectis Tillis bojniciensibus", tedy "Pod našimi milými lipami Bojnickými."^[1]^[2]^[4]

16. století

Po smrti Matyáše Korvína hrad získali Zápolští, kteří byli jeho majiteli od konce 15. století až do roku 1526. Po nich získali v roce 1527 hrad Turzové.^[1]František Turzo hrad značně rozšířil a nechal zpevnit opevnění. Změnil i charakter stavby – do té doby gotický hrad nechal přestavět na renesanční zámek.

17.–19. století – Období Pálfyů

Když rod Turzů vymřel, zámek se stal královským majetkem. V roce 1644 ho král daroval rodině Pálfyů, kteří ho v druhé polovině 17. století přestavěli do barokního stylu. Tuto přestavbu respektovali pro vysokou uměleckou hodnotu i při pozdějších stavebních úpravách. Při této přestavbě zámku vznikla v roce 1662 barokní kaple s jedinečnou štukovou klenbou, která byla doplněna o figurální fresku s náboženskými motivy. Vybudovaly se i nové obytné budovy, které se situovaly do někdejšího předhradí. V letech 1889 až 1910 uskutečnil poslední feudální majitel Ján František Pálfi poslední rozsáhlou přestavbu zámku, která byla v neogotickém stylu.^[2] Právě díky této přestavbě zámek nabyl své charakteristické rysy a současný vzhled. Ján František Pálfi se osobně, až do své smrti v roce 1908, účastnil přestavby zámku.^[5] Za vzor mu posloužily zejména monumentální středověké evropské architektury z Itálie a Francie.^[5]

20. století

V roce 1939 zámek a k němu patřící pozemky koupila firma Baťa. Na základě Benešových dekretů po válce připadl její majetek státu.^[6]

O pět let později, dne 9. května 1950 zámek následkem hrubé nedbalosti při čištění komínů vyhořel. Na náklady státu byly odstraněny následky požáru a převedla se celková obnova zámku. Současně bylo rozhodnuto, že zde bude zřízeno muzeum, které je součástí Slovenského národního muzea. Zámek byl v roce 1970 prohlášen za Národní kulturní památku. Čtyřicet dva let po smrti Jana Františka Pálfiho se tedy splnilo jeho přání, aby se ze zámku stalo muzeum přístupné veřejnosti.^[2]

Současnost

Bojnický zámek má v současnosti romantický charakter, což je vidět i na fasádě obytné věže, která je velmi členitá. Také otvory v hradbách, portály, stěny, atiky a různé kované detaily jsou typické pro romantickou architekturu.

V současnosti je zámek součástí Slovenského národního muzea. V roce 1970 byl prohlášen za Národní kulturní památku a je přístupný veřejnosti ^[1]. V padesátých letech byla objevena pod zámkem jeskyně.

Okolí zámku

K Bojnickému zámku patří i přilehlý zámecký park, ve kterém roste mnoho různých exemplářů stromů a vzácná, přibližně sedmisetletá, Lípa krále Matyáše před vchodem do zámku. Tato lípa je pravděpodobně nejstarší strom na Slovensku. Součástí zámeckého parku je i zoologická zahrada, v níž se nacházejí vzácné exempláře cizokrajných živočichů. Park pokračuje dále lesoparkem ve Strážovských vrších.