Bohuslav VII. ze Švamberka

Bohuslav VII. ze Švamberka
Bohuslav VII. ze Švamberka (B. Paprockiː Diadochos id est svccessio, 1602)
Bohuslav VII. ze Švamberka (B. Paprockiː Diadochos id est svccessio, 1602)
Narození 1428
Úmrtí 15. února 1490 (ve věku 61–62 let)
Bor
České královstvíČeské království České království
Choť Lidmila z Rožmberka (od 1452)[1]
Konstancie Šliková (od 1458)[2]
Děti Hynek ze Švamberka[3]
Johana ze Švamberka[4]
Jindřich ze Švamberka[5]
Jan ze Švamberka[3]
Kašpar ze Švamberka[3]
Anežka ze Švamberka[3]
Rodiče Hynek Krušina ze Švamberka[6] a Markéta z Plavna[6]
Rod páni ze Švamberka
Příbuzní Kryštof ze Švamberka a Jan ze Švamberka[7] (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bohuslav VII. ze Švamberka (též Bohuslav Krušina ze Švamberka, 1428 – 15. února 1490 v Boru) byl český šlechtic z rodu pánů ze Švamberka.

Rodina

Bohuslavovými rodiči byli Hynek Krušina ze Švamberka a Markéta z Plavna, kterým se narodil na začátku roku 1428.[8] Neměl žádné známé sourozence. Roku 1451 se zasnoubil[9] a následujícího roku oženil s Ludmilou, dcerou Oldřicha z Rožmberka, se kterou měl syna Hynka. Podruhé se oženil s Konstancií Šlikovou. Spolu měli syny Jana († 1473), Kašpara († 1476) a Jindřicha († 1523) a několik dcer. Několik posledních let života strávil v Boru, kde zemřel ve vysokém věku 15. února 1490 a byl zde také pohřben.[10]

Kariéra

Roku 1465 byl přítomen na Zelené hoře, kde byla ustanovena Jednota zelenohorská zaměřená proti králi Jiřímu z Poděbrad. Jako její člen o dva roky později vyplenil tepelský klášter a následujícího roku napadl Štěnovice a chotěšovský klášter. Za vlády krále Vladislava zastával v letech 1470–1474 úřad nejvyššího hofmistra a v letech 1473–1477 byl hejtmanem Plzeňského kraje.[11]

Roku 1476 se Bohuslav stal nejvyšším českým hejtmanem krále Matyáše Korvína. Odmítl mu však vydat některé ze svých hradů, a proto jej Matyáš roku 1478 pozval do Českých Budějovic, kde ho okamžitě zajal a nechal převézt do Uher.[11] Králův čin vyvolal ostrou reakci mezi šlechtou, která jej přinutila Bohuslava po více než ročním věznění propustit. Bohuslavův syn Hynek se mezitím dohodl s Vladislavem Jagellonským a obsadil rodové hrady posádkami. Po propuštění se na Vladislavovu stranu přidal i Bohuslav a roku 1480 opět zastával úřad nejvyššího hofmistra.[10]

Majetek

K hlavním Bohuslavovým sídlům patřily z počátku hrady Švamberk a Bor. Zelenou horu, založenou jeho otcem, prodal. Roku 1473 však od Rožmberků koupil za 13 000 grošů Milevsko a hrad Zvíkov, který se postupně stal jeho hlavním sídlem.[11] Po určitou dobu držel Úterý, Křivce a Olešovice, které vrátil tepelskému klášteru po návratu z uherského zajetí.[10] Kromě toho získal hrady Pirkštejn, Rataje nad Sázavou a v roce 1487 Kašperk.[12]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Jiří Jánský: Páni ze Švamberka. 2020. ISBN 978-80-87316-96-2.
  2. ↑ Jiří Jánský: Páni ze Švamberka. 2020. ISBN 978-80-87316-96-2.
  3. ↑ a b c d Jiří Jánský: Páni ze Švamberka. 2020. ISBN 978-80-87316-96-2.
  4. ↑ Jiří Jánský: Páni ze Švamberka. 2020. ISBN 978-80-87316-96-2.
  5. ↑ Jiří Jánský: Páni ze Švamberka. 2020. ISBN 978-80-87316-96-2.
  6. ↑ a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. 1985.
  7. ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  8. ↑ JÁNSKÝ, Jiří. Páni ze Švamberka. Pětisetletá sága rodu s erbem labutě. 2. vyd. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa, 2020. 569 s. ISBN 978-80-87316-96-2. S. 69. 
  9. ↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIII. Plzeňsko a Loketsko. Praha: František Šimáček, 1905. 292 s. Dostupné online. Kapitola Krasíkov hrad, s. 42–43. 
  10. ↑ a b c NOVOBILSKÝ, Milan; ROŽMBERSKÝ, Petr. Hrad Krasíkov neboli Švamberk. Plzeň: Nadace České hrady, 1997. 44 s. (Zapomenuté hrady, tvrze a místa; sv. 13). Dále jen Novobilský, Rožmberský (1997). 
  11. ↑ a b c Novobilský, Rožmberský (1997), s. 18.
  12. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. S. 462–463. 

Externí odkazy

Zdroj