Bohumil Vazač

Bohumil Vazač
Narození 5. listopadu 1913
Hradec Králové
Úmrtí 22. července 2003 (ve věku 89 let)
Châlons-en-Champagne
Národnost Češi
Vojenská kariéra
Hodnost poručík
Složka Československá exilová armáda
Bitvy druhá světová válka
Vyznamenání komandér Řádu čestné legie
Válečný kříž 1939–1945
Společník osvobození

Bohumil Edward Vazač, také Bohumil Vazac (5. listopadu 1913 Hradec Králové – 22. července 2003 Châlons-en-Champagne), byl důstojníkem československé armády a důstojníkem francouzské cizinecké legie. Bojoval ve druhé světové válce v československé a francouzské armádě, poté ve Svobodných francouzských silách.[1][2]

Život

Vystudoval vyšší odbornou školu stavitelskou, na které v červnu 1934 maturoval. V červenci 1934 nastoupil vojenskou základní službu, kterou absolvoval ve škole pro důstojníky pěchoty v záloze, která byla u 28. pěšího pluku v Praze. Poté studoval na Vojenské akademii v Hranicích (1935–1937). V roce 1939 sloužil u 1. horského pěšího pluku. Po německé okupaci Čech, Moravy a Slezska ilegálně emigroval do Polska, kde vstoupil do francouzské cizinecké legie.[1] Po vypuknutí 2. světové války byl z cizinecké legie uvolněn pro nově vznikající československou zahraniční armádu, sloužil u 1. pěšího pluku československé armády ve Francii. Po vojenské porážce Francie v roce 1940 byl spolu s ostatními Čechoslováky evakuován do Anglie, kde vstoupil do Svobodných francouzských sil. Nejprve byl přidělen k praporu myslivců v Camberley, poté byl převelen do Brazzaville ke 13. půlbrigádě cizinecké legie, kde velel oddílu protitankových jednotek. Bojoval ve druhé bitvě u El Alameinu, v tuniském tažení, u Garigliana, během vylodění v Provence, v bitvě u Alsaska a pak s Alpskou armádou Alp. Poté velel první rotě 1. brigády cizinecké legie v Tunisu. Byl podplukovníkem cizinecké legie (francouzsky lieutenant-colonel).

V roce 1946 se vrátil do Československa. Studoval na Vysoké škole válečné, pracoval na Ministerstvu národní obrany. Stal se majorem československé armády. V roce 1947 byl přidělen k 3. mechanizované divizi v Kroměříži. V březnu 1948 se stal učitelem na Vojenské akademii v Hranicích a poté učitelem na Vysoké škole válečné. V roce 1952 byl přeložen do zálohy. Zaměstnán pak byl ve Výzkumném ústavu bezpečnosti práce. V roce 1958 emigroval do Francie (za manželku měl Francouzsku). Ve Francii pracoval v civilním sektoru. Do penze nastoupil v roce 1978. V únoru 1992 byl jmenován plukovníkem československé armády (ve výslužbě).[1] Umřel dne 22. července 2003 v Châlons-en-Champagne;[3][4] je zde po něm pojmenována ulice.

Vyznamenání

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bohumil Vazac na francouzské Wikipedii.

  1. ↑ a b c LÁNÍK, Jaroslav a kol. Vojenské osobnosti československého odboje: 1939–1945. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 80-7278-233-9. S. 308. 
  2. ↑ Bohumil VAZAC. Musée de l'Ordre de la Libération [online]. [cit. 2023-08-25]. Dostupné online. (francouzsky) 
  3. ↑ Bohumil Vazac, héros tchèque, Compagnon de la Libération, est mort. Radio Prague International [online]. 2003-07-24 [cit. 2023-08-25]. Dostupné online. (francouzsky) 
  4. ↑ Le Journal de l’Amicale des Anciens de la Légion Etrangère de Paris [online]. 2003-09 [cit. 2023-08-25]. Dostupné online. (francouzsky) 

Zdroj