Bohumil Stašek

Důstojný pán
Msgre. ThDr. h. c. Bohumil Stašek
Mons. Bohumil Stašek
Mons. Bohumil Stašek
Církev římskokatolická
Svěcení
Kněžské svěcení 18. července 1908
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • úřad 1 (rok–rok)
  • úřad 2 (rok–rok)
Zúčastnil se
  • významné události 1
  • významné události 2
Osobní údaje
Datum narození 17. února 1886
Místo narození Klabava
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí 8. srpna 1948 (ve věku 62 let)
Místo úmrtí Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Vyšehradský hřbitov [1]
Vyznání římskokatolické
Povolání
Církevní heraldika
Církevní heraldika
Římskokatolický duchovní
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bohumil Stašek (17. února 1886, Klabava[2] – 8. srpna 1948, Praha[3]) byl český římskokatolický kněz, politik a čelný představitel Československé strany lidové.

Život

Vystudoval gymnázium v Plzni a Katolickou teologickou fakultu Univerzity Karlovy. Již od svých studentských let a pak i průběhu života přispíval do nejrůznějších novin a časopisů – např. do Nového věku, revue Meditace či Časopisu katolického duchovenstva. Po kněžském svěcení, které přijal 18. července 1908, působil jako kaplan v Rokycanech (podle jiných pramenů v Mýtě) až do roku 1912, kdy se stal na krátkou dobu kaplanem plzeňského arciděkanství a ještě téhož roku byl ustanoven vikaristou na pražském Vyšehradě.

Krátce poté se stává jedním z předních představitelů katolického politického života v Čechách. Během první světové války se zasadil o sloučení dosavadních tří katolických stran v jedinou Spojenou stranu katolickou (v lednu 1919 přejmenovanou na Československou stranu lidovou) a 1. září 1918 se stal jejím ústředním tajemníkem. Téhož dne vydal provolání „Idea svatováclavská a boj o samostatnost českého národa“, jímž se český katolicismus přihlásil k myšlence samostatnosti Československa; v jeho duchu byly 28. září 1918 při svatováclavské pouti slouženy slavnostní bohoslužby za československou samostatnost.

Po založení ČSL v roce 1919 působil jako předseda zemského výkonného výboru v Čechách. V roce 1927 se zasadil o vznik nové mládežnické organizace Mladá generace Československé strany lidové. V roce 1934 založil nakladatelství Vyšehrad.

Od 2. poloviny 20. let se dostával do sporů s Janem Šrámkem, který se týkal směřování ČSL. Stašek prosazoval, aby se strana orientovala pravicovějším a konzervativnějším směrem.

Po vstupu Československé strany lidové do Strany národní jednoty se Stašek stal předsedou kulturní sekce. V srpnu vystoupil na pouti v Javoříčku s velmi odvážným kázáním. V září 1939 byl zatčen a do konce války vězněn v koncentračním táboře Dachau, kde oslepl na pravé oko.

Po válce se již kvůli Janu Šrámkovi do aktivní politiky nevrátil. Šrámkova zášť vůči Staškovi byla tak velká, že dokonce nechal stáhnout z tisku vydání Lidové demokracie s přáním ke Staškovým 60. narozeninám.

V roce 1947 se stal vyšehradským proboštem, ale již v roce 1948 zemřel.

Dílo

  • Kázání na pouti u Svatého Vavřinečka, jež proslovil na děkovné národní pouti za osvobození Chodska a české vlasti Msgre Bohumil Stašek. Praha: Bohuslav Rupp, 1945. 31 s. 

Reference

  1. ↑ hrob Bohumila Staška na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-04-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-06. 
  2. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Rokycany
  3. ↑ Msgre Stašek mrtev. S. 1. Rovnost [online]. 1948-08-10 [cit. 2020-09-21]. S. 1. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj