Bohumil Modrý
| Ing. Bohumil Modrý | |
|---|---|
 | |
| Osobní informace | |
| Datum narození | 24. září 1916 |
| Místo narození | Smíchov, Čechy, Rakousko-Uhersko |
| Datum úmrtí | 21. července 1963 (ve věku 46 let) |
| Místo úmrtí | Praha, Československo |
| Stát | Československo |
| Lapačka | vlevo |
| Přezdívka | Boža |
| Manžel(ka) | Erika Weiserová |
| Klubové informace | |
| Současný klub | ukončil kariéru |
| Pozice | brankář |
| Předchozí kluby | LTC Praha |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
 Lední hokej na ZOH
| ||
| stříbro | 1948 Sv. Mořic | ČSR |
| Mistrovství světa v ledním hokeji | ||
| bronz | MS 1938 | ČSR |
| zlato | MS 1947 | ČSR |
| zlato | MS 1949 | ČSR |
| Českomoravská liga | ||
| zlato | 1939/1940 | LTC Praha |
| stříbro | 1940/1941 | LTC Praha |
| zlato | 1941/1942 | LTC Praha |
| zlato | 1942/1943 | LTC Praha |
| zlato | 1943/1944 | LTC Praha |
| Československá hokejová liga | ||
| zlato | 1936/1937 | LTC Praha |
| zlato | 1937/1938 | LTC Praha |
| zlato | 1945/1946 | LTC Praha |
| zlato | 1946/1947 | LTC Praha |
| zlato | 1947/1948 | LTC Praha |
| zlato | 1948/1949 | LTC Praha |
Bohumil Modrý (24. září 1916 Smíchov[1] – 21. července 1963 Praha) byl český hokejový brankář a politický vězeň. Je členem Síně slávy českého hokeje a Síně slávy IIHF.
Hráčská kariéra
Lední hokej začal hrát jako dvacetiletý v klubu LTC Praha a již rok na to byl díky svým výborným fyzickým dispozicím, talentu i vzornému charakteru vybrán do národního mužstva.
Před 2. světovou válkou hrál za velmi populární klub LTC Praha, společně např. se Stanislavem Konopáskem.
Ve své době byl považován za nejlepšího brankáře v Evropě. Jako člen národního týmu dvakrát získal titul mistra světa (1947, 1949) a ze Zimních olympijských her 1948 si přivezl stříbrnou medaili.
Na olympijském turnaji ve Švýcarsku zaujal natolik, že mu byla nabídnuta možnost působit v Kanadě. Po návratu mu ministr Kopecký slíbil povolení ke hraní v NHL udělit. Jedinou podmínkou byla jeho účast na MS ve Švédsku v roce 1949. Tuto podmínku splnil a přivezl odtud s týmem zlaté medaile. Přesto bylo později rozhodnuto jinak: údajně by svým působením v zámoří ohrozil bezpečnost republiky. Po tomto rozhodnutí ukončil své působení v reprezentaci a přípravy mužstva na MS 1950 v Londýně se již neúčastnil.
Kromě ledního hokeje hrál i českou házenou za Slavii Praha.
Inženýrská činnost
Po skončení druhé světové války byl národním správcem cihelny v Lanškrouně. Protože byl původní profesí stavební inženýr, v roce 1948 vytvořil pro Lanškroun regulační plán. Navrhl např. přístav Lanškroun na vodním kanálu Labe-Dunaj, letiště nebo propojení železniční přípojky z Rudoltic do Letohradu.
Osobní život
V září 1940 se oženil s Erikou Weiserovou,[2] Švýcarkou narozenou v Praze. S manželkou a dvěma dcerami, Alenou (* 1943) a Blankou (* 1946), žil po roce 1945 v Lanškrouně v ulici Nádražní čp. 418.
Stal se obětí komunistického režimu. V březnu 1950 byl spolu s dalšími jedenácti spoluhráči zatčen a v tajném, politicky vykonstruovaném soudním procesu s vyloučením veřejnosti obžalován a odsouzen na 15 let vězení za špionáž a velezradu. Jednalo se o neslavně proslulou „Causu Modrý“ nebo „Případ Modrý". Na jaře 1955 byl po krutém věznění v Praze na Pankráci, v Plzni na Borech a při těžbě uranové rudy na dole Barbora v Jáchymově bez ochrany proti radioaktivnímu záření propuštěn. Na následky věznění poté v roce 1963 předčasně zemřel ve věku 46 let. V roce 1968, pět let po své smrti, byl rehabilitován.
Dodnes není plně jasné, o co v jeho kauze šlo. Vláda se obávala možné emigrace hráčů, o které uvažovali již na olympijských hrách ve Švýcarsku. To by byl obrovský morální políček celému systému – navíc když již předtím emigrovali například mistryně světa v krasobruslení Ája Vrzáňová a Jaroslav Drobný (mistr světa v hokeji a později i vítěz tenisového Wimbledonu).
Uctění památky
- V roce 1968 byl jmenován zasloužilým mistrem sportu in memoriam.[3]
- Po Bohumilu Modrém byla v Lanškrouně v roce 1994 pojmenována ulice a byla mu odhalena busta.
- V říjnu 2008 byla po něm pojmenována jedna z pražských ulic v oblasti Vysočan a Hloubětína.
- Je čestným občanem města Lanškrouna a je zde po něm pojmenována sportovní hala.[4]
- Modrého osud zachycuje román rakouského spisovatele Josefa Haslingera Jáchymov, který vyšel i česky.
- Dne 15. května 2011 byl společně s Ladislavem Trojákem uveden do Síně slávy IIHF.[5]
Odkazy
Reference
- ↑ Matrika SM N36b, sn. 147 [online]. AHMP [cit. 2023-10-04]. Dostupné online.
- ↑ Národní listy, 25.9.1940, s.4, Boža Modrý novomanželem
- ↑ Rudé právo, 18.11.1968, s.7, Slavná přehlídka na Vinohradech
- ↑ Sportovní hala B. Modrého
- ↑ http://hokej.sport.cz/clanek/186454-modry-a-trojak-byli-uvedeni-in-memoriam-do-sine-slavy-iihf.html. hokej.sport.cz [online]. [cit. 2011-05-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-23.
Literatura
- BÁRTLOVÁ, Helena et al. 100 let českého sportu 1918–2018. 1. vyd. Velké Přílepy: Olympia, 2018. 431 s. ISBN 978-80-7376-521-7. S. 116–117.
- JOHN, Roman. Tenhle zápas nemohl vyhrát. K 100. výročí narození hokejového brankáře Bohumila Modrého. Paměť a dějiny: revue pro studium totalitních režimů. 2016, č. 3, s. [3]–16. ISSN 1802-8241. (Vydává Ústav pro studium totalitních režimů České republiky, Praha.) Dostupné také z: https://www.ustrcr.cz/wp-content/uploads/2016/04/PD_3_16_s03-16.pdf
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Bohumil Modrý na Wikimedia Commons
- Případ Modrý. ČT 2023. ČT 2, 3. 10. 2023. Režie: Roman Vávra. Scénář: Blanka Modrá, Roman Vávra. 55 min
- Hokej živě ČT24
- Stránky o „procesu s protistátní skupinou Modrý a spol.“
- Brankář na trestnou lavici.
- Bohumil Modrý v databázi Olympedia (anglicky)
