Bohemund IV. z Antiochie

Bohemund IV. z Antiochie
Narození	1172
Úmrtí	březen 1233 (ve věku 60–61 let)
Potomci	Raimund Antiošský, Bohemund V. z Antiochie, Filip Antiošský, Orgueilleuse Antiošská, Jindřich Antiošský, Izabela Antiošská, Helvis Antiošská a Marie z Antiochie
Otec	Bohemund III. Antiošský
Matka	Orgullosa z Harence
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bohemund IV. z Antiochie, zvaný le Cyclops de Poitiers, či obyčejně „jednooký“ (kolem 1172 – březen 1233) byl vládcem křižáckého Antiochijského knížectví v letech 1201–1205, znovu v letech 1208–1216 a nakonec od roku 1219 až do své smrti. Byl rovněž hrabětem v Tripolisu.

Život

Bohemund IV. byl synem knížete Bohemunda III. a jeho první ženy Orguilleuse z Harencu. První část Bohemundovy vlády se vyznačovala vleklými dynastickými spory.

Vládnout začal někdy kolem roku 1201 a o nástupnictví v Antiochii vyvstaly rozepře. Kníže Bohemund III. měl vnuka Raimonda-Roupena, který byl synem staršího bratra Bohemunda IV. Raimonda IV. z Tripolisu a ten byl mnohými považován za právoplatného dědice Antiochie. Bohemund IV. však nad svým synovcem v boji o titul zvítězil a vládl nad Antiochijským knížectvím i Tripolským hrabstvím, ačkoliv administrativa zůstávala v každém z křižáckých států odlišná.^[1] Nicméně konflikt přetrval a měl své kořeny staré několik generací a sahal ke šlechtě v Antiochii, Tripolisu i arménské Kilíkii. Bohemund za své sídelní město zvolil Tripolis a během jeho nepřítomnosti v Antiochii se město dostalo pod silný vliv řecké ortodoxní komunity.

Raimond-Roupen tak byl od nástupnictví vyšachován, nakonec však Bohemund IV. ztratil Antiochijské knížectví na roky 1216–1219 ve prospěch svého synovce, podporovaného arménským králem Leonem II.

Bohemund IV. se rovněž ukázal být nevyzpytatelným spojencem, když několikrát porušil své sliby věrnosti, kdykoliv to považoval za nejlepší cestu ku prospěchu svého knížectví. Například opustil římsko-německého císaře Fridricha II. při šesté křížové výpravě v letech 1228–1229. Také několikrát vzplanul prudkým nepřátelstvím vůči rytířskému řádu johanitů, za což byl roku 1230 papežem Řehořem IX. exkomunikován.

Rodina

Bohemund IV. uzavřel první manželství 21. srpna 1198 s Plaisancí z Gibeletu, se kterou měl čtyři syny a jednu dceru:

Raimond (zavražděn roku 1095 v Tortose), správce Antiochie
Bohemund, jeho nástupce jako Bohemund V.
Filip, v letech 1222–1224 byl manželem arménské královny Isabely, v roce 1226 byl otráven ve vězení
Jindřich, oženěn s Isabelou z Lusignanu, s níž měl syna Huga, pozdějšího krále Huga III. Kyperského
Marie, v roce 1220 provdána za Thorose Arménského

Po smrti své první ženy se Bohemund IV. v Tripolisu roku 1218 podruhé oženil s dcerou kyperského krále Amauryho a jeruzalémské princezny Isabely Melisendou. Z manželství s Melisendou měl Bohemund tři dcery:

Orgueilleuse, zemřela v mládí neprovdána
Helvis, zemřela neprovdána
Marie z Antiochie, uchazečka o jeruzalémský trůn, práva k trůnu později prodala Karlovi z Anjou

Odkazy

Literatura

Riley-Smith, Oxford Illustrated History of the Crusades
Richard, Jean (1999). The Crusades: c. 1071-c. 1291. Cambridge University Press. ISBN 978-0-521-62566-1.
RUNCIMAN, Steven. A history of the crusades. Vol. 2, The Kingdom of Jerusalem and the Frankish East : 1100-1187. London: Penguin Books, 1990. 536 s. ISBN 0-14-013704-1. (anglicky)
René Grousset, L'Empire du Levant : Histoire de la Question d'Orient, 1949