Bitva u Týnce se odehrála 22. srpna 1423 v blíže neurčité lokalitě u Týnce nad Labem vzdáleného přibližně 13 kilometrů od centra Kolína. Oddíl pražského hejtmana Haška z Valdštejna, jenž se po bitvě u Strachova dvora stáhl za kolínské hradby, zde na hlavu porazil odřad hradeckých husitů pod velením Matěje Lupáka, který táhl na pomoc vojsku Jana Žižky, toho času obleženému v Čáslavi.
Předehra
Počátkem roku 1423 se za dosud ne zcela jasných okolností rozešel slepý hejtman Jan Žižka s některými předáky táborské obce a své působiště přesunul do východních Čech. V polovině června pak využil nepřítomnosti pražského vojska, které se právě zdržovalo na Moravě a za podpory radikálního kněze Ambrože ovládl pražský Hradec Králové, k němuž se záhy přidaly i Dvůr Králové a Jaroměř. Po zprávě o ztrátě těchto městských základen se pražské vojsko okamžitě vrátilo do Čech a utkalo se s Žižkou v bitvě u Strachova dvora. Při této konfrontaci však utrpělo značnou porážku a jeho předáci se rozprchli do okolních hradů a měst. Je známo, že Diviš Bořek z Miletínka ustoupil do Kunětické hory a Hašek z Valdštejna pravděpodobně zamířil do Kolína, odkud vysílal na všechny strany žádost o pomoc.[2] Žižka obratem využil strategicky vhodné situace a obsadil město Čáslav. Zanedlouho ovládl i Kutnou Horu, kterou však záhy opustil a vrátil se zpět k Čáslavi, kde jej v příštích dnech oblehli znovu zformovaní pražané. Patrně někdy v těchto dnech slepý hejtman požádal o posilu hradecké orebity, kteří mu spolu s Jaroměřskými na pomoc vyslali oddíl pod velením hejtmana Matěje Lupáka.[3][pozn. 1] Pohyb tohoto uskupení však neunikl pozornosti Haška z Valdštejna, jenž proti výpravě vyrazil v čele ozbrojenců, kteří se shromáždili v Kolíně.
Bitva
Zprávy o střetnutí u Týnce nad Labem jsou velmi kusé a leze se z nich dozvědět jen nepatrné množství informací. Všechny pocházejí z jediného zdroje, kterým je soubor drobných kronik, psaných od sklonku bojovného husitství, jež historik František Palacký jako první soustředil do jediného díla pod názvem Staré letopisy české.
„
|
Tu také u Týnce bliz u Hory Lupáč, hajptman táborský, s svými jest přemožen od pražan a potom Žižka v Čáslavi jest obležen.
|
“
|
— Staré letopisy české – rukopis A[5]
|
„
|
A pak tu neděli po Matce boží Lupák z Jaromíře a s Hradčany táhli do Čáslavě Žižkovi na pomoc. I vytáhli proti nim z Kolína Haškovici i udeřili na ně u Týnce, i přemohli je, jedny zbili a druhé zjímali a Lupáka Černín zabil v konopích.
|
“
|
— Staré letopisy české – rukopis B[1]
|
„
|
Téhož léta Matěj Lupák s Hradčany v neděli po Veliké matce boží táhli na pomoc Žižkovi z Čáslavi. I vytáhli proti nim z Kolína a z Zálabí a zabili Matěje Lupáka a Hradčany zbili a zjímali na tři sta lidu.
|
“
|
— Staré letopisy české – rukopis S[1]
|
Jakým způsobem Hašek z Valdštejna udeřil na protivníka se lze pouze dohadovat. Není vyloučeno, že Hradecké sledoval zpovzdálí a zaútočil teprve ve chvíli, kdy se snažili překonat Labe. Tím jim prakticky nedal šanci k razantnější obraně a zajistil si naprosté vítězství. K tomu přispěla i smrt Matěje Lupáka, jehož zabil Jan Černín z Mlázovic, muž, který bude v roce 1434 pověřen velením nad bojovými vozy panské jednoty v bitvě u Lipan.[6]
Důsledky
Výsledek bitvy jako takový nepřinesl strategickou výhodu, potažmo nevýhodu, ani jedné ze zúčastněných stran. V důsledku byly události u Labe jen jakýmsi dílčím vyvrcholením první epizody války mezi pražany a formujícím se východočeským husitským svazem a pro další vývoj situace patrně neměly větší význam. Situaci však nelze vyhodnotit jednoznačně, neboť prameny o tomto období husitských dějin jsou nedostatečné a málo konkrétní. Ze zpráv letopisců si lze domyslet jen tolik, že obě husitské frakce po střetnutí u Týnce a neúspěšném obléhání Čáslavi pravděpodobně uzavřely příměří, neboť v následujících týdnech Jan Žižka opustil Čechy a podnikl vojenský výpad na Moravu.[7]
Odkazy
Poznámky
-
↑ Historik Josef Pekař se domníval, že šlo o kněze Lupáčka, jenž s knězem Ambrožem na jaře roku 1420 shromažďoval orebity, kteří posléze podpořili odpor Pražanů proti vojskům první křížové výpravy.[4]
Reference
-
↑ a b c Výbor z české literatury doby husitské, sv. 2. Praha: ČSAV, 1964. S. 268. [Dále jen: Výbor z české literatury].
-
↑ ŠMAHEL, František. Husitská revoluce. 3. Kronika válečných let. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-075-0. S. 140. [Dále jen: Šmahel].
-
↑ Šmahel, s. 241.
-
↑ PEKAŘ, Josef. Žižka a jeho doba (kniha III.). Praha: Odeon, 1992. ISBN 80-207-0385-3. S. 211.
-
↑ Výbor z české literatury, s. 267.
-
↑ ČORNEJ, Petr. Lipanská křižovatka. Praha: Panorama, 1992. ISBN 978-83-261-0383-4. S. 186.
-
↑ PALACKÝ, František. Dějiny národu Českého v Čechách a na Moravě. Praha: B. Kočí, 1907. S. 597.
Literatura
Prameny
-
Ze starých letopisů českých. Praha: Svoboda, 1980. 580 s.
Sekundární literatura
-
ČORNEJ, Petr. Velké dějiny zemí Koruny české V. 1402-1437. Praha: Paseka, 2000. 790 s. ISBN 80-7185-296-1.
-
PALACKÝ, František. Dějiny národu Českého v Čechách a na Moravě. Praha: B. Kočí, 1907. 1279 s.
-
PEKAŘ, Josef. Žižka a jeho doba. Praha: Odeon, 1992. 1191 s. ISBN 80-207-0385-3.
-
ŠMAHEL, František. Jan Žižka z Trocnova. Praha: Melantrich, 1969. 264 s.
-
ŠMAHEL, František. Husitská revoluce. 3. Kronika válečných let. Praha: Karolinum, 1996. 420 s. ISBN 80-7184-075-0.
-
TOMEK, Václav, Vladivoj. Jan Žižka. Praha: V ráji, 1993. 228 s. ISBN 80-900875-7-4.
-
URBÁNEK, Rudolf. Jan Žižka. Praha: Mánes, 1925. 313 s.
Zdroj
Poslední aktualizace obsahu: 2024-02-24 17:10:40
Zdroj: Wikipedia (autoři článku Bitva u Týnce)
Licence textu: CC-BY-SA-3.0 Unported
Tento článek byl automaticky přejat z Wikipedie. Na obrázcích nebyly provedeny žádné změny. Obrázky se zobrazují ve zmenšené velikosti (jako miniatury). Kliknutím na obrázek získáte další informace o autorovi a licenci. Byly změněny prvky designu, odstraněny některé odkazy specifické pro Wikipedii (např. odkazy na Editaci a nebo na neexistující hesla) a provedena optimalizace pro rychlé načítání.