Bitva u Moháče (1687)

Bitva u Nagyharsány
	konflikt: Velká turecká válka
	Luigi Ferdinando Marsigli: plánek postavení vojsk v bitvě (z knihy "Stato militare dell'imperio ottomano")
Trvání	12. srpen 1687
Místo	poblíž Nagyharsány
Souřadnice	45°51′5″ s. š., 18°24′34″ v. d.
Výsledek	drtivé vítězství Habsburků
Strany
Svatá říše římská	Osmanská říše
Velitelé
Karel V. Lotrinský; Maxmilián II. Emanuel; Ludvík Vilém Bádenský; Enea Silvio Piccolomini; Evžen Savojský; Jean-Louis de Bussy-Rabutin	velkovezír Sulejman Paša; Mustafa Paša; Esejd Mustafa Paša; Jafer Paša
Síla
asi 50 000 mužů	asi 60 000 mužů
Ztráty
15 000 - 18 000	cca 40 000
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Nagyharsány, někdy označovaná jako (druhá) bitva u Moháče z 12. srpna 1687 byla jednou z významných bitev válek mezi Osmanskou říší a impériem rakouských Habsburků. Odehrála se severně od Drávy a křesťanské vojsko vedené Karlem V. Lotrinským a Maxmiliánem II. Emanuelem v ní rozdrtilo tureckou armádu velkovezíra Sulejmana paši.

Z propagandistických důvodů byla bitva pojmenována jako (druhá) bitva u Moháče (coby odčinění bitvy u Moháče z roku 1526), byť Moháč byl od bojiště poměrně daleko, přes 40 km. Z toho důvodu dává řada historiků přednost výše zmíněnému názvu. V bitvě se jakožto velitel jízdy vyznamenal generál Evžen Savojský.

Průběh bitvy

Císařské pozice, které byly rovnoběžné s Drávou a silnicí Moháč - Siklós, kryly na levém křídle močálovitý tok Karasiskaly a na pravém křídle hora Harsány. Bylo zde rozestaveno 30 000 pěších ^[1] a 20 000 jezdců. V první linii bylo 34 praporů a 79 švadron, 13 praporů a 63 švadron ve druhé linii. V nepřehledném terénu poslal vévoda Lotrinský pravé křídlo hlubokým úvozem po úbočí Harsány. Paša Sulejman považoval tento manévr za oslabení linie a nařídil zaútočit 8 000 jezdcům na levé křídlo a probít se do zad druhé linii obrany. Jízda byla odražena a v 15.00 hodin byla vyslána část pěchoty pro posílení jezdeckého útoku na levé křídlo. Piccolominiho brigáda o 23 švadronách pod vedením markraběte Bádenského odrazila útočící sipáhíje. Vévoda Lotrinský vedl útok císařského středu (pluky Serényiho, Steinaua, Auersperga a Starhemberga) a ten dosáhl tureckých okopů a vnikl do nich. Kolona pravého křídla postoupila z úbočí Harsány na Siklóskou rovinu, rozvinula se a vpadla Turkům do boku a zad.

Odkazy

Reference

↑ Drnek (2010), s. 18.

Literatura

VLNAS, Vít. Princ Evžen Savojský. Život a sláva barokního válečníka. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Národní Galerie, 2001. 849 s. ISBN 80-7185-380-1. S. 84.
DRNEK, Jan; VONDROVSKÝ, Václav. Hoši jako květ. Plzeň: Občanské sdružení STREET, 2010. ISBN 978-80-254-6937-8. S. 301.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Bitva u Nagyharsány na Wikimedia Commons

Související články

Zdroj

[1] Drnek (2010), s. 18.

[1]