Berta Zuckerkandlová

Berta Zuckerkandlová
Rodné jméno Berta Szeps
Narození 13. dubna 1864
Vídeň
Úmrtí 16. října 1945 (ve věku 81 let)
Paříž
Místo pohřbení krematorium s kolumbáriem Père-Lachaise
Povolání překladatelka, novinářka, kritička umění, saloniérka, spisovatelka a divadelní kritička
Témata žurnalistika, literatura a umění, divadelní kritika, umělecká kritika a salon
Ocenění rytíř Řádu čestné legie
Manžel(ka) Emil Zuckerkandl (od 1886)
Děti Fritz Zuckerkandl
Rodiče Moritz Szeps
Příbuzní Julius Szeps (sourozenec)
Paul Clemenceau (švagr)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Berta Zuckerkandl-Szeps (13. dubna 1864 Vídeň – 16. října 1945 Paříž) byla rakouská spisovatelka, žurnalistka a kritička.

Život

Berta Szepsová vyrostla ve Vídni v rodině rakouského novináře Mortize Szepse a jeho ženy Amelie. Provdala se za rakouského anatoma a antropologa Emila Zuckerkandla. Díky své sestře byla sešvagřena s francouzským prezidentem Georgesem Clemenceauem.

Berta Zuckerkandlová byla významnou činitelkou vídeňského kulturního života. Od konce 19. století až do roku 1938 vedla přední literární a umělecký salón, nejprve v Nusswaldgasse v Döblingu, později ve Oppolzergasse. V jejím salónu se stýkali přední duchové rakouské kultury, např. Gustav Klimt, Arthur Schnitzler, Otto Wagner, Max Reinhardt nebo Gustav Mahler, který se právě u ní setkal v roce 1901 se svou budoucí ženou Almou Mahlerovou. Díky této společnosti se živě zajímala o vídeňskou uměleckou modernu.

Napsala několik publikací, byla angažovanou novinářkou (přispívala do Wiener Allgemeinen Zeitung) a také překládala divadelní hry z francouzštiny, neboť byla velkou obdivovatelkou francouzské kultury.

V roce 1938 emigrovala do Paříže, později do Alžíru. Zemřela v Paříži v roce 1945.

Dílo

  • Die Pflege der Kunst in Österreich 1848-1898. Dekorative Kunst und Kunstgewerbe, 1900.
  • Zeitkunst Wien 1901-1907, 1908.
  • Ich erlebte 50 Jahre Weltgeschichte, 1939.
  • Clemenceau tel que je l'ai connu, 1944.

Reference


Externí odkazy

Zdroj