Bernard Herrmann

Bernard Herrmann
Základní informace
Narození 29. června 1911
New York
Úmrtí 24. prosince 1975 (ve věku 64 let)
Los Angeles
Příčina úmrtí infarkt myokardu
Místo pohřbení Beth David Cemetery
Povolání hudební skladatel, dirigent a skladatel filmové hudby
Významná díla Vertigo
Psycho
Občan Kane
Den, kdy se zastavila Země
Taxikář
… více na Wikidatech
Ocenění Academy Award for Best Original Dramatic Score (1940)
Cena Grammy
Arts and Letters Award in Music
Web thebernardherrmannestate.com
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bernard Herrmann, rodným jménem Max Herman (29. června 1911, New York – 24. prosince 1975, Hollywood) byl americký hudební skladatel židovského původu, který proslul především jako autor filmové a rozhlasové hudby.

Roku 1941 získal Oscara za hudbu k filmu The Devil and Daniel Webster. Známější je ale jeho hudba k Hitchcockovým filmům Psycho (1960), Vertigo (1958), Muž, který věděl příliš mnoho (1956), Na sever severozápadní linkou (1959), k Wellesově Občanu Kaneovi (1941) či k 451 stupňům Fahrenheita (1966) režiséra François Truffauta. Spolupracoval též na zvuku Hitchcockova hororu Ptáci (1963), který ovšem klasický hudební podkres neobsahuje, Herrmann a Hitchcock se dohodli na pouhém elektronickém zpracování ptačích skřeků. Herrmann byl průkopníkem elektronické hudby ve filmu, již roku 1951 použil theremin ve sci-fi snímku Den, kdy se zastavila Země (nominace na Zlatý globus). Hudba k Psychu a Vertigu byla roku 2005 Americkým filmovým institutem zařazena mezi 25 nejlepších filmových hudebních doprovodů v historii (Psycho na 4. místě, Vertigo na dvanáctém). Na Oscara byla nominována hudba k Občanu Kaneovi (1941), k Anna and the King of Siam (1946), k Obsession (1976) a k Taxikáři (1976). Hudba k Taxikáři (režie Martin Scorsese) získala i cenu BAFTA a byla nominována na Grammy. Jeho hudbu k filmu Twisted Nerve z roku 1968 použil Quentin Tarantino jako hlavní a otvírací hudební motiv filmu Kill Bill.

Odkazy

Externí odkazy

Zdroj