Berke

Berke
Mince ražená za vlády Berkeho v Qrimu, datována mezi lety 1263-1267
Narození	1209 Burchan Chaldun
Úmrtí	1267 (ve věku 57–58 let) Tbilisi
Příčina úmrtí	zabitý v boji
Povolání	chán
Nábož. vyznání	islám tengrismus
Rodiče	Džuči[1]
Rod	Čingizové
Příbuzní	Huolu, Bátú, Tuka Temür, Orda a Šiban (sourozenci)
Funkce	chán
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Berke (též Berke-chán, čagatajsky: برکه خان, mongolsky: Бэрх хан, tatarsky: Бәркә хан, ? – 1266/1267) byl Čingischánův vnuk skrze jeho syna Džučiho, mongolský armádní velitel a vládce Zlaté hordy, součásti Mongolské říše, mezi lety 1257–1266. Na trůn nastoupil po svém bratrovi Bátúovi a byl zodpovědný za první oficiální ustanovení Islámu mezi chanáty Mongolské říše. Po vyplenění Bagdádu Hülegüem, jeho bratrancem a vládcem Ílchanátu, se spojil s egyptskými Mamluky proti Hülegüemu. Berke též podpořil Ariq Bökeho nárok na titul velkého chána Mongolské říše v mocenské při s jeho bratrem Kublajem, avšak ne vojensky, neboť byl příliš zaneprázdněn svojí vlastní válkou proti Hülegüovi a jeho Ílchanátu.

Berke je jméno používané jak mezi turkickými národy, tak i Mongoly. V mongolštině berke znamená "těžký, obtížný".

Berkeho zplodil Džuči, nejstarší syn Čingischána. Neexistuje jasná shoda ohledně roku Berkeeho narození. Mamlucká vyslanecká návštěva v roce 663 islámského kalendáře (1264/5 našeho letopočtu) ho popsala jako padesátišestiletého. Podle tohoto údaje by se jeho narození zúžilo na roky 1207 až 1209. Avšak Berkeeho současník, perský kronikář Džuzdžani tvrdí, že se Berke narodil během mongolské invaze Chorézmské říše, která se odehrála mezi lety 1219 až 1221.

Berke byl přítomen, společně s několika bratry, na jmenování jeho strýce Ögedeje velkým chánem v roce 1229.

Roku 1236 se Berke připojil ke svým bratrům, Ordovi, Sinkurovi a Šibanovi, a směsi svých bratranců k rozsáhlé armádě pod vedením Bátúa, skládající se ze zhruba 150 000 vojáků, která vyšla ze Sibiře na území muslimských volžských Bulharů a Kypčaků, které si podmanili. Bátú a Sübutej vyslali Berkeho do země na sever od Kavkazu, aby si podmanil tamější Kypčaky. Následně roku 1237 zdevastovali Rjazaňské a Suzdalské knížectví a vešli hlouběji do Ruska. Během zimy 1238–1239 Berke porazil Kypčaky a uvěznil vůdce Merkitů. Poté si podmanil step zavlažovanou Kumou a Těrekem na západ od Kaspického moře.

Berke nadále sloužil pod svým bratrem během invaze do Evropy, kde se zúčastnil bitvy u Mohi, kde byla maďarská armáda zdecimována. Když zemřel Ögedej a bylo svoláno Velké kurultaj, připojil se Berke a jeho bratři k Bátúovi a odebrali se do Karakorumu zvolit nového velkého chána.

Berke konvertoval k islámu v městě Buchaře roku 1252. Když byl v Saray-Jüku, potkal Berke karavanu cestující z Buchary a ptal se jich na jejich víru. Berke jejich víra ohromila a tak se rozhodl přejít k islámu. Berke poté přesvědčil svého bratra Tuka Temüra, aby se také stal muslimem.

Roku 1248 Bátú vyslal Berkeho, společně se svým bratrem Tuka Temürem, do Mongolska, aby na pozici velkého chána dosadili Möngkeho. Když dorazil, několikrát přizval čagatajskou a ögedejskou rodinnou větev. Díky tomu Berke roku 1251 zřídil kurultaj a skutečně učinil Möngkeho velkým chánem. Berke vše zorganizoval za přísných podmínek.

Když roku 1255 Bátú zemřel, krátce po něm vládli jeho synové Sartak a Ulagči předtím, než se roku 1257 vlády uchopil Berke. Byl schopným vládcem a uspěl v udržování a stabilizování Zlaté hordy, západního chanátu Mongolské říše. Během jeho vlády Mongolové konečně porazili vzpouru Daniela Haličského a roku 1259 uskutečnili druhý útok vůči Polsku a Litvě pod vedením generála Burundaje (města Lublin, Zawichost, Sandoměř, Krakov a Bytom byla vypleněna). Roku 1265 také uskutečnili nájezd vůči Bulharsku a byzantské Thrákii.

Berke se stal zbožným muslimem. Jeho konverze vyústila v to, že se Modrá horda stala převážně muslimskou, avšak stále se zde nacházeli animisté a buddhisté. Berkeho rozzlobilo Hülegüovo vyplenění Bagdádu a byl odhodlán se s Hülegüem, který zabil chalífu Al-Musta'sima a jehož územní ambice v Sýrii a Egyptě ohrožovali další muslimy, vypořádat.

Mezitím ílchánská vojska vedená Kitbuqem byla poražena Mamlúky v bitvě u Ajn Džálút. V bitvě padl i Kitbuqa. Mamlúkové znovuobsadili Palestinu a Sýrii a hranicí mezi Mamlúckým sultanátem a Ílchanátem se po zbytek vládnutí Hülegüovy dynastie stala řeka Tigris. Berkeho slib pomsty vůči Hülegüovi musel počkat dokud se Hülegü nenavrátil do svých zemí po smrti Möngkeho.

Berke se spolčil s Mamluky pod vedením sultána Bajbarse, a když se roku 1262 Möngke navrátil do svých zemí po tom, co Kublaj stal posledním velkým chánem, shromáždil své armády, aby pomstil porážku u Ajn Džálut, a zaútočil na Mamlúky, Berke započal sérii nájezdů, což vyhnalo Hülegüa na sever, aby se s Berkem utkal. Tak započal první otevřený konflikt mezi Mongoly, který značil konec sjednocené Mongolské říše. V odpovědi na tyto útoky Berke i Hülegü navzájem zabili obchodníky protistrany.

Důvody pro konflikt mezi Berkem a Hülegüem byly jak náboženské, tak územní. Möngke daroval území dnešního Ázerbájdžánu, které bylo předtím dáno Džučimu Čingischánem, svému bratru Hülegü. Přestože nesl Berke situaci nelibě, trpělivě čekal až do Möngkeho smrti.

Roku 1263 Hülegü utrpěl těžkou porážku v pokusu o invazi území severně od Kavkazu. Hülegüova armáda byla rozdrcena u řeky Těrek Berkeovým synovcem Nogajem, čímž donutil Hülegüa k ústupu. Hülegü zemřel roku 1265. Dále čagatajský chán Alghu napadl Chorézm a anektoval území Zlaté hordy. Berke se neúspěšně pokusil o zastavení jeho postupu.

Berke také podporoval Ariq Bökeho v jeho nároku na titul velkého chána proti Kublajovi a razil mince ve jménu Ariq Bökeho. Kublaj však roku 1264 Ariq Bökeho zcela porazil. Kublaj povolal jak Hülegüa, tak Berkeho, aby prodiskutovali Ariq Bökeho. Nicméně oba poznamenali, že se nemůžou zúčastnit kurultaje a nový kurultaj se nikdy neodehrál.

Když se Berke snažil překročit řeku Kuru, aby zaútočil na Hülegüova syna Abaku, onemocněl a zemřel někdy v letech 1266 až 1267. Po jeho smrti vládu převzal jeho prasynovec Mengu-Timur. Mengu-Timur pokračoval v politice spojenectví s Mamlúky a zadržování Ílchanátu. V následujícím desetiletí avšak uzavřel mír.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Berke na anglické Wikipedii.

Zdroj