Bedřich Schwarzenberg (vojevůdce)

Bedřich I.
kníže ze Schwarzenbergu
2. hlava schwarzenberské sekundogenitury, kníže ze Schwarzenbergu
Ve funkci:
15. říjen 1820 – 1830[1][2]
vzdal se titulu ve prospěch bratra
Předchůdce Karel I. Filip ze Schwarzenbergu
Nástupce Karel II. ze Schwarzenbergu
Vojenská služba
Služba Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Hodnost generálmajor (1851)

Narození 30. září 1800
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 6. března 1870
(ve věku 69 let)
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Schwarzenberská hrobka v Orlíku nad Vltavou
Titul Hodnostní korunka náležící titulu kníže kníže
Rodiče Karel I. Filip ze Schwarzenbergu (1771–1820) a Marie Anna z Hohenfeldu (1767/1768–1848)
Příbuzní strýc: Josef II. ze Schwarzenbergu (1769–1833)
bratr: Karel II. ze Schwarzenbergu (1802–1858)
bratr: Leopold ze Schwarzenbergu (1803–1873)
Profese šlechtic
vojevůdce
Náboženství římskokatolické
Commons Friedrich Karl Schwarzenberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bedřich Karel kníže ze Schwarzenbergu (německy Friedrich Karl Fürst zu Schwarzenberg; 30. září 1800 Vídeň6. března 1870 Vídeň) celým jménem Friedrich Karl Johan Nepomuk Joseph, byl vojevůdce a zanechal po sobě obsáhlé zápisky o svém dobrodružném životě.

Život

Narodil se jako nejstarší syn Karla I. Filipa ze Schwarzenbergu. Na podzim roku 1816 nastoupil jako kadet ke schwarzenberským hulánům. V roce 1818 byl povýšen na nadporučíka. V roce 1820 se účastnil ve válce proti Neapoli. V prosinci roku 1830[zdroj?] navštívil svého bratra Karla a přenechal mu knížecí hodnost a starost o rodový majetek. Ve stejném roce se zúčastnil tažení Francouzů proti Alžíru. Po návratu do Vídně sepsal roku 1834 zážitky z tohoto tažení. Roku 1846 se účastnil jako rakouský důstojník války v Haliči. V roce 1848 se účastnil potlačení povstání v Itálii a Uhersku. V roce 1851 byl povýšen do hodnosti generálmajora. Jako válečník na volné noze se účastnil karlistických válek ve Španělsku.

Získal přízvisko „poslední lancknecht“.

Jeho mateřským jazykem byla francouzština, pak ovládal češtinu, německy se naučil až později.[1]

Dílo

Odkazy

Reference

  1. a b ŽUPANIČ, Jan; STELLNER, František. Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české. Praha: Nakladatelství Aleš Skřivan ml., 2001. 344 s. ISBN 80-86493-00-8. S. 248. 
  2. DROCÁR, Jan. Arnošt princ Schwarzenberg [online]. Historická šlechta, 2015 [cit. 2022-12-02]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj