Bazilika Nalezení svatého Kříže a Nanebevzetí Panny Marie

Bazilika Nalezení svatého Kříže a Nanebevzetí Panny Marie
Místo
Stát PolskoPolsko Polsko
Vojvodství Slezské
Městský okres Čenstochová
Obec Čenstochová
Souřadnice 50°48′45″ s. š., 19°5′49,92″ v. d.
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie čenstochovská
Diecéze čenstochovská
Děkanát Čenstochová - Panny Marie Jasnohorské
Farnost sv. Barbory ​​v Čenstochové
Zasvěcení Narození Panny Marie
Architektonický popis
Stavební sloh baroko
Specifikace
Délka 46 m
Šířka 21 m
Výška 29 m
Další informace
Adresa Čenstochová, PolskoPolsko Polsko
Oficiální web Oficiální web
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bazilika Nalezení svatého Kříže a Narození Panny Marie (někdy nazývaná též Jasnohorská bazilika) je kostel, který je hlavní součástí paulinského klášterního komplexu Jasná Hora v Čenstochové. Nachází se mezi kruchtou a předsíní (v přízemí věže) vedoucí ke kapli svatého Antonína Paduánského a hlavním nádvořím kláštera. Na severu k ní přiléhá kaple Panny Marie Čenstochovské.

Chrám má čestný titul bazilika minor, který získal v roce 1906.

Historie

Historie baziliky sahá do 20. let 15. století, kdy byl postaven jednolodní kostel o velikosti dnešního presbytáře (ten je nejstarší částí baziliky), který byl poté kolem roku 1463 rozšířen na trojlodní halový kostel v gotickém slohu.[1] Předpokládá se, jak ukázaly archeologické práce provedené v letech 2009–2012, že na místě baziliky pravděpodobně původně stál dřevěný kostel (dříve farní kostel obce Stará Częstochowa) s hřbitovem kolem.[2]

Dnešní podobu získal na konci 17. století, kdy byl přestavěn po požáru ze dne 16. července 1690. Přestavba v barokním stylu, provedená v letech 1690–1693, byla pravděpodobně realizována podle návrhu architekta Domenica del Signore.

V letech 1693–1696 byly zvýšeny stěny lodi a kněžiště, čímž se změnilo prostorové uspořádání kostela z halového na bazilikální. Během přestavby byly v lodi a presbytáři instalovány barokní valené klenby s lunetami. V bočních lodích zůstaly zachovány gotické křížové klenby.

Opravy a modernizace baziliky

V průběhu své historie prošla bazilika mnoha modernizacemi a rekonstrukcemi.

Historie oprav a modernizací baziliky na Jasné Hoře[3]
Datum Rozsah prací
1617–1622 1617–1622 výstavba věže s bočními přístavbami
1690–1693 1690–1693 rekonstrukce kostela (klenby lodi a presbytáře a jeho vybavení) po požáru 16. července 1690, zásluhou provinciála P. Tobiáše Czechowicze
1693–1696 1693–1696 štuková výzdoba (dílna Alberta Bianca), zvýšení lodi a presbytáře
počátek 18. století výzdoba a vybavení interiéru z počátku 18. století (sochařské a štukatérské práce), provedené úsilím převora a provinciála o. Constantina Moszyńského
1760–1762 1760–1762 mramorování a zlacení stěn baziliky, které provedl převor o. Xavier Rotter
1860–1881 1860–1881 postupné opravy výzdoby baziliky
1900–1906 1900–1906 po požáru a zřícení věže 15. srpna 1900 rekonstrukce podle projektu architekta Józefa Dziekońského a architekta Stefana Szyllera, odhalení gotické západní stěny kostela.
1911–1926 1911–1926 obnova interiéru baziliky za účasti architekta Stefana Szyllera, malíře Juliana Makarewicze, formíře Franciszka Silewicze a zlatníka Franciszka Sidorowicze.
1975–1977 1975–1977 čištění štukové a polychromované klenby baziliky.
2009–2012 2009–2012 komplexní restaurátorské a konzervační práce v bazilice a archeologický výzkum, výměna podlahy a ventilačního systému

Architektura a vybavení

Kostel je orientován. Skládá se ze silně protáhlého presbytáře, lodi, dvou bočních lodí, čtyř kaplí, kruchty, sakristie a hrobek. Sedlová střecha lodi je krytá měděným plechem, s věžičkou.

Kruchta

Hlavní vchod do baziliky v Jasné Hoře

Postavena kolem roku 1631 v manýristicko-barokním slohu, nachází se na ní hlavní vchod do baziliky.

Velkolepý portál je zdoben sochařskými figurálními a ornamentálními motivy.[4]Arkáda má v podloubí dvě řady rozet v kazetových deskách, zatímco samotné podloubí je ze dvou stran orámováno dvěma polosloupy nesoucími trám, který je pokryt výzdobou s válečkovými a kováními motivy a vykládán černým mramorem.[4] Nad vchodem se nachází latinský nápis: DOMVM TVAM DOMINE DECET SANCTI TVDO (polsky: Tvému domu sluší svatost po všechny dny, Pane)[4] (Ž 93,5). Po stranách podloubí nahoře jsou umístěny personifikace Víry (postava ženy s křížem a kalichem) a Naděje (postava ženy s kotvou a holubicí).[4] Ve spodní části zakončení portálu je uprostřed postava Panny Marie s dítětem a po stranách ve výklencích postavy klečících a adorujících svatého Pavla Poustevníka (pravá strana) a svatého Antonína Opata (levá strana).[4] Nad nimi jsou viditelné dvě postavy pololežích andělů. Nad nimi je postava svatého archanděla Michaela bojujícího s drakem. Po jeho stranách jsou sgrafity vyvedeny dva ciferníky slunečních hodin. Portál je zakončen malým trojúhelníkovým tympanonem.[4]

Kruchta postavená na lichoběžníkovém půdorysu je zastřešena kopulí s lucernou.[5] Stěny interiéru a kopule jsou vyzdobeny freskami z doby kolem roku 1717 (v kopuli), které zobrazují scénu Nanebevzetí Panny Marie a korunovace Panny Marie, a později, kolem roku 1817, výjevy na stěnách štítu namalované ke 100. výročí korunovace zázračného obrazu Panny Marie Čenstochovské: pohled na Jasnou Horu, předávání korun, řeč biskupa Stanisława Szembeka a korunovace. Za kruchtou se nachází předsíň. Stěny předsíně zdobí malované výjevy: Svatá rodina na pouti do jeruzalémského chrámu, Kristus s učedníky v Emauzích, pouť na svaté místo a svatý Kryštof.[5] Kopuli zdobí freska s vyobrazením svatého Michaela Archanděla.[5]

Kaple svatého Antonína Paduánského

Oltář v kapli svatého Antonína Paduánského

V prodloužení předsíně (v přízemí věže) se nachází mříží oddělená kaple svatého Antonína Paduánského ze 17. století (jedna ze čtyř v bazilice) s oltářem z 18. století a hlavním obrazem znázorňujícím vidění svatého Antonína zdobeným stříbrnými plátny trojbarevnými v motivu rostlinných nití Kromě toho jsou po stranách oltáře umístěny sochy svatého Joachima a svaté Anny.[5] Klenutý strop kaple zdobí barokní štuky a polychromie zobrazující události ze života patrona kaple.[5] Dříve, jak ukázal výzkum provedený v letech 2009–2012, se mezi bazilikou a kaplí nacházel další průchod s velkolepým portálem, který byl později zamřížován a poté zazděn.[6] Kaple, uzavřená mříží, není přístupná poutníkům ani návštěvníkům. Lze dodat, že tato kaple byla v 19. století dočasně v péči pravoslavného popa.[5]

Chrámová loď

Do baziliky se vstupuje hlavními dveřmi z roku 1858 (vpravo od předsíně), které jsou na jedné straně zdobeny basreliéfy andělů a svatého Pavla Prvního poustevníka a svatého Antonína Opata. Bazilika je 46 m dlouhá, 21 m široká a 29 m vysoká[8]. Jedná se o orientovanou stavbu.[1] Z pravé boční (jižní) lodi vede schodiště nahoru do kaple svatého Pavla Prvního Poustevníka a do kaple Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a schodiště dolů do kaple svatých relikvií.

Všechny tři kaple jsou zvenčí obloženy pińczowským pískovcem. Z levé boční (severní) lodi vede schodištěm vzhůru vstup do kaple Matky Boží (přístavek) s barokním portálem, v jehož supraportálu je vidět polychromovaný basreliéf zobrazující setkání svatého Pavla Prvního Poustevníka a svatého Antonína Opata na poušti[7]; dále v severní stěně presbytáře jsou další dva vchody, včetně původního vstupu do kostela přibližně z poloviny 17. století. Stěny baziliky jsou pokryty štukovou výzdobou, interiér je členěn bočními pilíři s mohutnými pilastry zakončenými kompozitními hlavicemi.[7] Na konci 18. století byly stěny mramorovány.[8] Klenby jsou vyzdobeny freskami, které v letech 1693–1695 vytvořil malíř Charles Dankwart, a štuky, které pravděpodobně zhotovili slezští umělci.[7] V presbytáři jsou vyobrazeny výjevy klanění a nalezení svatého Kříže, zatímco hlavní a boční loď zdobí polychromované malby zobrazující zázraky, které se udály na Jasné Hoře, jak jsou popsány v Jasnohorských knihách milostí.[1]

V pravé boční lodi jsou čtyři pozdně barokní boční oltáře. Nejblíže k presbytáři je oltář svaté Anny se sochou svaté Anny s Marií v sedile a sochou Neposkvrněně počaté Panny Marie v závěru.[5] V jeho blízkosti se nachází oltář svatého Josefa s dítětem (původně svatého Lukáše) s barokním obrazem světce oděného do stříbra.[5] Mezi kaplemi svatého Pavla Prvního Poustevníka a dalšími dvěma kaplemi se nachází oltář s Klaněním mudrců z východu (původně svatého Františka Xaverského s ponechanou sochařskou skupinou zobrazující světce křtícího pohany).[5] Poslední oltář v této boční lodi (pod hudebním kůrem) z černého dębnického mramoru je zasvěcen svatému Kazimírovi s oltářním obrazem zobrazujícím tohoto světce.[8]

Čtyři boční oltáře se nacházejí také v levé boční lodi. Nejblíže presbytáři se nachází oltář svatého Joachima vedoucího mladou Pannu Marii (je na něm také vzývání Panny Marie Růžencové).[5] V jeho blízkosti se nachází oltář svaté Hedviky Královny (dříve sv. Jana Nepomuckého). Dalším oltářem umístěným na severní stěně baziliky je oltář zasvěcený svatému Augustinovi (dříve svatému Stanislavu biskupovi a mučedníkovi, po němž zůstala socha světce).[5] V blízkosti tohoto oltáře, na druhém pilíři lodi, se nachází pozdně barokní kazatelna z roku 1762. Dalším oltářem je štukový oltář se skupinou andělů a obrazem vánoční scény z 18. století.[5] Poslední oltář pod chórem z černého dębnického mramoru má basreliéf svaté Máří Magdalény[6] (s jediným ženským aktem nalezeným na Jasné Hoře)[2] (dříve zasvěcený svatému Žytovi a později svatému Maxmiliánu Kolbemu).

Několik lavic v bazilice z druhé poloviny 18. století je dílem paulánského truhláře br. Antonína Rottera.[8]

Na západním kůru jsou umístěny jedny z největších varhan v Polsku, které mají 120 hlasů. Postavil je v letech 1953–1956 Stefan Truszczyński z Włocławku. Tehdy byla otevřena skříň bývalých varhan z 18. století od firmy Casparini.[8]

Hlavní oltář a presbytář

Presbytář baziliky s hlavním oltářem

Hlavní oltářní obraz je umístěn napříč východní stěnou presbytáře, zdobený pestrým mramorováním a bohatým zlacením, vysvěcený v roce 1734.[3][9] Zhotovil jej v letech 1725–1728 (podle návrhu neznámého autora za účasti italského architekta Giacoma Antonia Buzziniho) vratislavský sochař a štukatér Johann Adam Karinger za účasti mramoráře Ignacyho Prowizora a štukatéra a zlatníka Szelcera s výjevem Nanebevzetí a korunovace Panny Marie, který založil polní hejtman Koruny Stanislav Chomętowski za přispění otce Konstantyho Moszyńského.[9]

Oltář byl zhotoven z kamene a štuku. Ve spodní části (v základech) je sokl s menzou v podobě sarkofágu.[9] Hlavní, centrální část oltáře tvoří tabernákl s baldachýnem v podobě stanu s postavami dvou klečících andělů, který ve 20. letech 20. století zhotovil Karol Hukan.[9] Ve střední části jeho podstavce, rámované po stranách třemi mohutnými dvojicemi sloupů nesoucích silně propracované břevno, je zobrazena skupina andělů zvedajících Marii, v závěru korunující Matku Boží Nejsvětější Trojice.[9] Mezi sloupy jsou na jejich pozadí zasazeny monumentální a dynamické postavy čtyř evangelistů.[9] Po stranách se navíc tyčí postavy svatého Petra (s klíči) a svatého Pavla (s mečem).[9]

Celý dekor oltářního obrazu působí dojmem kompaktní architektonické a sochařské kompozice s charakteristickým pozdně barokním dynamismem a bohatstvím malířských a světelných efektů.[7]

Vpravo od oltáře stojí novobarokní stylizovaný biskupský stolec zhotovený v roce 1866 podle návrhu paulánského pátera Teodora Potockého.[7] Severní stěna má dva ornamentální portály se vstupem do předsíně sakristie s dřevěnými dveřmi, které kolem roku 1860 zhotovil Piotr Fertner z Čenstochové a které zdobí basreliéf s vyobrazením předání zázračného obrazu otci paulánovi knížetem Władysławem Opolczykem, a druhý portál do vlastní sakristie, pocházející ze 17. a 18. století.[7] Před oltářem na podlaze je náhrobní deska uzavírající vchod do podzemních krypt[12].

Na stěnách kněžiště v horní části jsou dva bohatě zdobené hudební balkony z 18. století.[7]

Kaple svatého Pavla Prvního Poustevníka

Oltář v kapli svatého Pavla Prvního Poustevníka

Kapli se také říká Denhoffova kaple, protože je pohřebním mauzoleem rodiny Denhoffů. Vchází se do ní z pravé boční lodi (jižní) baziliky portálem z černého Denhoffova mramoru, na jehož vrcholu je ozdobná mříž ze 17. století s paulínským znakem.[8] Kaple je přístupná poutníkům a návštěvníkům. Kromě toho je tradičním předpohřebním místem pro vystavení těl zemřelých paulánů a pro slavení paulánské novény před svátkem patrona řádu.[10]

Kaple se začala stavět v roce 1644 pro pohřební místo magnátské rodiny Denhoffů, když její zakladatel Kasper Denhoff vážně onemocněl. Po jeho smrti 5. července 1645 na další práce dohlížela vdova Anna Aleksandra Koniecpolská, která zase zemřela v roce 1655, aniž by se dočkala dokončení díla. Stavbu dokončil až jędrzejovský opat Aleksander Denhoff, který angažoval krakovského architekta Franciszka Zoru, a později, po jeho smrti, krakovského kameníka Kazimierza Jacka Naporu, který ji dokončil v roce 1676.[10] Požár 16. července 1690 kapli značně poničil, poté ji obnovil Zikmund Wiktor Denhoff.[10]

Jedná se o stavbu čtvercového půdorysu, zastřešenou kupolí na pendentivech s lucernou. Interiér je strohý a vážný, se stěnami obloženými černým dębnickým mramorem, v raně barokním stylu,[8] s trojdílným členěním stěn na střední hlavní rizalit a užší boční rizality (ve tvaru triumfálního oblouku). V rozích kaple jsou monumentální jónské sloupy, které nesou celou stavbu.[10]

Baldachýn kopule, udržovaný ve světlých tónech, je zdoben štukem a jsou do něj zakomponovány výjevy ze života svatého Pavla Prvního Poustevníka. Na pendentivech jsou čtyři medailony s erby Denhoffů.[8]

Na hlavním oltáři je umístěn obraz Apoteóza svatého Pavla Prvního Poustevníka. Na něm je světec vyzdvižen anděly a korunován Nejsvětější Trojicí. Nalevo od oltáře je obraz svatého Jeronýma, který píše život svatého Pavla, s andělem ukazujícím na světce v nebi, a napravo je obraz svatého opata Antonína ve scéně rozhovoru s cenobity a poustevníky.[10]

Pod kaplí se nachází pohřební krypta s dochovanými asi dvaceti rakvemi členů rodiny Denhoffů ze 17. a 18. století a několika paulánů z 19. století.

Kaple Nejsvětějšího srdce Ježíšova

Kaple Nejsvětějšího Srdce Ježíšova se sochou Krista v hlavním oltáři

Kaple je známá také jako kaple Jablonovských nebo Svatých andělů strážných.[11] Od počátku 20. století se nazývá Kaple Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Vchází se do ní z pravé boční lodi (jižní) baziliky pozdně barokním ozdobným portálem z černého dębnického mramoru, uzavřeným mříží ze 17. století s doplňky z 18. století.

Kaple byla postavena v letech 1751–1759 jako pohřební mauzoleum rodiny Jablonowských. Založil ji Stanislav Wincenty Jabłonowski, gubernátor Rawsku (odpočívá pod bazilikou). Byla přestavěna z již dříve existující kaple svatých Andělů strážných. Je zastřešena visutou kopulí, jejíž baldachýn zdobí polychromovaná malba zobrazující čtyři výjevy z historie svatého Kříže, orámované dekorativními medailony: vyvýšení hada na poušti Mojžíšem z Knihy Numeri, zvěstování Kristovy oběti na kříži, nalezení kříže svatou Helenou a triumf kříže jako znamení vykoupení a lásky.[11]

V pendentivech se nacházejí malby se symbolickým vyobrazením ženských personifikací čtyř kontinentů: Černoška s krokodýlem u nohou symbolizuje Afriku, žena, za níž stojí slon, je symbolem Asie a nechybí ani vyobrazení Ameriky a Evropy, které symbolizuje žena spočívající rukou na hlavě vola a zvedající ruku k andělovi, který nese na polštáři diadém a kříž, symboly křesťanství.[11]

Výzdoba je rokoková z 18. století, s rokajovým dekorem..[11] Stěny zdobí výklenky se čtyřmi štukovými sochami andělů symbolizujících smutek, pláč, zmrtvýchvstání a triumf. V mramorovém hlavním oltáři je ústřední postava Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, odkaz na francouzské zjevení Navštívení svaté Markéty Marie Alacoque. Markéty Marie Alacoque z Paray-le-Monial, zatímco oltářní obraz vlevo obsahuje obraz Svatých andělů strážných z 18. století s ústřední postavou archanděla Michaela (se štítem a váhami), archanděla Gabriela (s lilií) a archanděla Rafaela z Tobiášovy knihy, další andělé a Nejsvětější Trojice v horní části obrazu.[11] Vpravo je náhrobek z černého mramoru, který obsahuje: kruhový reliéf portrétu zakladatele kaple Stanisława Jabłonowského, podpíraný andělem, anděla s přesýpacími hodinami a troubícího anděla Posledního soudu[5] ze žlutošedého paczółtovického mramoru, vytesaný krakovským kameníkem Wojciechem Rojowským a dębnickým kameníkem Tomaszem Góreckým.

Kaple byla původně dřevěná, v roce 1639 zbořená, později postavená jako zděná (pravděpodobně nadace rodiny Lubomirských) a v roce 1751 přestavěná na příkaz Stanisława Jabłonowského.[11]

V této kapli byl v letech 1875–1926 umístěn obraz Panny Marie Kodenské, který byl z Kodeně odstraněn carskou vládou. Dočasně pak byla kaple zasvěcena také Panně Marii Kodenské. V roce 1980 zde byla umístěna pamětní deska s nápisem:

„ K nohám vyhnané Matky přišli věřící z Podlasí s prosbou o vytrvalost ve víře a polskosti.[11] “

Kromě toho bylo v kapli po obou stranách podlahy umístěno několik řad dřevěných lavic. Kaple je přístupná poutníkům a návštěvníkům. Pro poutníky je v určitých časech, kdy se v ní slouží uzavřené mše, uzavřena.

Kaple svatých relikvií

Nachází se ve spodním patře pod kaplí Nejsvětějšího srdce Ježíšova. Byla přestavěna v roce 1666 z bývalé kaple svatého Filipa Nerea (Růžencového arcibratrstva), postavené v letech 1624–1628 a navržené architektem Goltzmanem původně jako krypta svaté Barbory. V kapli jsou tři oltáře. Na oltáři vpravo od svatého Valentýna jsou dva stříbrné relikviáře ověnčené postavami lebek svatých Honoráta a Candida. Nalevo jsou relikvie blahoslaveného Eusebia a svatého Donáta. V pozlacených skleněných vitrínách pokrývajících všechny stěny jsou také relikviáře dalších světců a blahoslavených. Kaple je uzavřena otevírací mříží. Kaple není přístupná poutníkům ani návštěvníkům (někdy se otevírá 1. nebo 2. listopadu), je uzavřena mříží.

Sakristie

Nábytek na jižní stěně sakristie
Malba z jedné z jižních lunet sakristie zobrazující Pokušení svatého Antonína Opata

Sakristie se nachází ve východní části kláštera. Byla postavena v letech 1649–1651 a sloužila jako pokladnice. Této funkci sloužila krátce. Později byla přeměněna na místnost pro přípravu kněží a mnichů na liturgické služby.

Místnost sakristie má obdélníkový tvar v ose východ-západ, je zaklenuta valenou klenbou s lunetami a vyzdobena pozdně barokními freskami na biblické náměty od Karla Dankwarta z let 1693–1695 (mj. výjevy ze života Heliodora a Šalamouna). Na východní stěně naproti hlavnímu vchodu je oltář svatého Václava s jeho sochou. Na východní stěně naproti hlavnímu vchodu je oltář svatého Václava s jeho sochou a obrazem ukřižovaného Krista. Napravo od vstupních dveří se nachází lavateris z černého dębnického mramoru z roku 1724 zdobený intarziemi z různobarevných mramorů a vyobrazením svaté Máří Magdalény.

Sakristie je vybavena komodami ze 17. století, které jsou umístěny u severní a jižní stěny a jsou napojeny na obklad, který zdobí devět (původně deset) obrazů o rozměrech (46 × 63) cm, vyprávějících o roli Anděla strážného v lidském životě, jejichž autorem je Krzysztof Fokelski. Zbývající obrazy namaloval neznámý autor. Zobrazují mimo jiné Zvěstování, poklonu mudrců z východu a poklonu pastýřů.

V lunetách klenby, na severní a jižní stěně, se po roce 1651 nachází série sedmi obrazů na plátně s výjevy ze života poustevníků:

  • Svaté přijímání přijaté svatou Marií Egyptskou (†500) po obrácení kajícníka.
  • Svatá Taida, alexandrijská hříšnice ze 4. století, kterou obrátil svatý Pafnutius a která strávila zbytek života v samotě
  • Mučednictví svaté Dympty, ochránkyně duševně nemocných ze 7. století
  • Svatý Romuald (952–1027), zakladatel kamaldulského řádu
  • Pokušení svatého opata Antonína
  • Pohřeb svaté Sofronie, poustevnice
  • Svatý Martinián, počátek 4. století

Kromě toho je nad vchodem olejomalba namalovaná po roce 1651, na níž je zobrazen magdeburský biskup Udon, který poté, co sloužil svatokrádežnou mši, podstoupil smrt (z božího trestu) stětím svatým Mauriciem.

Hrobové krypty

Kromě již zmíněné pohřební krypty v Denhoffově kapli se pod podlahou baziliky nacházejí další krypty. Archeologický výzkum v letech 2009–2012 odhalil, že pod podlahou současné baziliky se původně nacházel hliněný hřbitov. Poté, co na něm byla postavena bazilika, bylo pod podlahou baziliky pravděpodobně uspořádáno více než tucet hrobek (dosud bylo objeveno 6 zděných).[2] Jsou v nich pohřbeni paulánští mniši i laici[3]. V některých kryptách byly objeveny unikátní rakvové pohřby z 15. století, tzv. dlátkové pohřby, tj. pohřby ve vydlabaných kmenech stromů.

Kromě toho je v kryptách pohřbeno mimo jiné 10 členů Jasnohorské kapely a jejich rodin.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bazylika jasnogórska na polské Wikipedii.

  1. ↑ a b c JAŚKIEWICZ, A. Jasna Góra. Varšava: Sport i Turystyka, 1986. ISBN 83-217-2607-0. S. 25. (polsky) 
  2. ↑ a b c TOMOŇ, Stanislaw. Tajemnice bazyliki jasnogórskiej [online]. jasnagora.com. Dostupné online. (polsky) 
  3. ↑ a b TOMOŃ, Stanisław. Bazylika na Jasnej Górze odzyskuje blask [online]. jasnagora.com. Dostupné online. (polsky) 
  4. ↑ a b c d e f RUDZIŃSKI, Jan Stanisław. Domowi Twemu, Panie, przystoi świętość [online]. jasnagora.com. Dostupné online. (polsky) 
  5. ↑ a b c d e f g h i j k l m BANIA, Zbigniew. Zabytki Jasnej Góry. Bazylika [online]. jasnagora.com. Dostupné online. (polsky) 
  6. ↑ a b TOMOŃ, Stanisław. Odkrycia w bazylice jasnogórskiej [online]. jasnagora.com. Dostupné online. (polsky) 
  7. ↑ a b c d e f g RUDZIŃSKI, Jan Stanisław. Odkrywamy Jasną Górę. Dom Boży. Tygodnik katolicki Niedziela [online]. Roč. 2002, čís. 31. (polsky) 
  8. ↑ a b c d e f g JAŚKIEWICZ, A. Jasna Góra. Varšava: Sport i Turystyka, 1986. ISBN 83-217-2607-0. S. 27. (polsky) 
  9. ↑ a b c d e f g RUDZIŃSKI, Jan Stanisław. Ołtarz główny w bazylice jasnogórskiej [online]. jasnagora.com. Dostupné online. (polsky) 
  10. ↑ a b c d e RUDZIŃSKI, Jan Stanisław. Kaplica św. Pawła Pierwszego Pustelnika [online]. jasnagora.com. Dostupné online. (polsky) 
  11. ↑ a b c d e f g RUDZIŃSKI, Jan Stanisław. Kaplica Jabłonowskich [online]. jasnagora.com. Dostupné online. (polsky) 

Literatura

  • Jaśkiewicz A., Jasna Góra, wyd. 1, Warszawa: Sport i Turystyka, 1986 (Zwiedzamy zabytki i muzea), ISBN 83-217-2607-0,
  • Rozanow Z., Smulikowska E., Zabytki sztuki Jasnej Góry. Architektura. Rzeźba. Malarstwo, wyd. I, Katowice: Śląskie Centrum Dziedzictwa Kulturowego w Katowicach, 2009, ISBN 978-83-85871-56-9,

Zdroj