Bazilika Maria Treu u piaristů (Vídeň)

Bazilika Maria Treu u piaristů (Vídeň)
Západní průčelí
Západní průčelí
Místo
Stát RakouskoRakousko Rakousko
Obec Vídeň
Souřadnice 48°12′37,8″ s. š., 16°20′56,76″ v. d.
Základní informace
Zasvěcení Panna Maria
Datum posvěcení 18. prosince 1719
Světitel vídeňský arcibiskup Sigismund hrabě Kollonitsch
Architektonický popis
Architekt Johann Lukas von Hildebrandt
Stavební sloh baroko
Výstavba 1698, 1719-1721, 1751-1753
Další informace
Oficiální web http://www.mariatreu.at
Kód památky 84061
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bazilika Maria Treu u piaristů ve Vídni (česky Bazilika Panny Marie Věrné), německy také Piaristenkirche (Kostel piaristů) je barokní římskokatolický kostel zasvěcený Panně Marii Věrné, který navrhl pravděpodobně architekt Johann Lucas von Hildebrandt společně s klášterem piaristů ve Vídni, v obvodu Josefstadt, na Jodok-Fink-Platz.

Situace

Kostel stojí na zadní hraně náměstí Jodoka Finka, západním průčelím se obrací do tohoto náměstí, z východní strany přiléhá Kožená ulice (Ledergasse), dvě křídla klášterních budov stojí samostatně po stranách Finkova náměstí a opticky tak uzavírají barokní zámeckou dispozici "čestného dvora".

Historie

Průčelí s erbem vídeňského arcibiskupa a kardinála Sigismunda von Kollonitsche, reliéf Panny Marie Věrné a socha z morového sloupu

Maria Treu (lat.Maria Fidelis, čes. Marie věrná) je barokní poutní obraz polopostavy Panny Marie s Ježíškem, který namaloval piaristický malíř Josef Herz roku 1713, kdy Vídeň bojovala s morovou nákazou. Věřilo se, že obraz epidemii odvrátil. Na průčelí barokního kostela je motiv obrazu proveden v oválném zlaceném reliéfu nad střední římsou, s nápisem VIRGO FIDELIS, AVE COELESTIS, MATER AMORIS (Panno věrná, zdrávas nebeská, matko lásky).

Kostel byl založen současně s klášterem piaristů, pravděpodobně podle plánů Johanna Lucase Hildebrandta z roku 1698. Základní kámen ke kapli Bolestí P. Marie (nyní v podvěží severní věže) položil císař Leopold I. 2. září 1698.[1]. Kromě této kaple, která se brzy stala poutním místem, další stavba nepokračovala. Rozběhla se teprve po odeznění morové epidemie roku 1716, při vysvěcení v roce 1719 bazilika nebyla dostavěná. Během stavby došlo k úpravě plánů kupole a fasády, které roku 1721 dodal Kilián Ignác Dientzenhofer.[2]. Přestavbu v rokokovém stylu v letech 1751-1753 prováděl stavitel Matthias Gerl a spočívala v především ve štukové dekoraci portálu a interiérů. V letech 1858-1861 prováděl stavební úpravy český stavitel František Sitte, který o patro zvýšil obě věže a završil je báněmi se špičkou.

Papež Pius XII. povýšil kostel 27. srpna 1949 na basilicu minor. Poslední generální oprava kostela začala roku 1995 a skončila roku 2006.

Architektura

Freska Nanebevzetí Panny Marie, F.A. Maulbertsch

Dvouvěžová bazilika se zvenčí jeví jako tereziánská stavba. Interiér však vyniká dynamickou modelací radikálního baroka, na půdorysu průniku elips a s bohatě profilovanými a zalamovanými římsami. Je typickou památkou vídeňské dvorské architektury doby vrcholného baroka.

Interiér

  • Hlavní oltář Zasnoubení Panny Marie, obraz M. Gerla z roku 1833 nahrazuje uloupený obraz téhož námětu od Franze Antona Maulbertsche, (který je nezvěstný, ale dochovala se k němu skica v soukromém majetku)̟;[3] před ním barokní poutní obraz P. Marie Věrné s Ježíškem, korunovanými zlatými korunkami, ve zlaceném dřevěném rámu
  • Kupole: fresku Nanebevzetí Panny Marie Věrné namaloval Franz Anton Maulbertsch, stejně jako další čtyři fresky nad konchami výklenkových kaplí, v nichž jsou umístěny:
  • Oltář Ukřižování s obrazem F. A. Maulbertsche z roku 1774
  • Oltář sv. Šebestiána s obrazem Mučednictví sv. Šebestiána, namaloval Johann Meidinger před rokem 1771
  • Oltář sv. Barbory s obrazem Stětí sv. Barbory od Karla Heinricha Branda z roku 1777
  • Oltář s obrazem Nanebevstoupení sv. Jana Nepomuckého od Karla Hemerleina z roku 1859 (místo uloupeného obrazu Maulbertschova)
  • Oltář sv. Rodiny s obrazem od Felixe Iva Leichera (1777)[1]
  • Kaple Bolesti (Panny Marie) - nejstarší stavební část kostela, oltář: stucco-lustro, na něm gotická pieta z konce 14. století
  • Na pilastru obraz zakladatele řádu Josefa Kalasanského od Karla Rahla z roku 1840
  • Varhany postavil varhanář Carl F.F. Buckow (1858) s využitím starších částí; v kostele se hrály slavné mše Josefa Haydna; Anton Bruckner zde roku 1861 složil zkoušku z hudební kompozice, zkoušející dvorský kapelník Johann Herbeck poznamenal:"Ten by měl vyučovat nás".

Zvony

Ve věžích jsou zavěšeny čtyři velké zvony a malý umíráček. Největší zvon Maria Treu měří v průměru 140 cm a váží 1200 kg. Patří k největším ve Vídni.[4]

Moravica

  • Václav Plachý (* 4. září 1785 Klopotovice, 7. červenec 1858 Vídeň) - varhaník, hudební skladatel a hudební pedagog piaristického gymnázia
  • Pamětní deska znojemského piaristy Benedikta Lamba (1831–1836), vyučoval na zdejším piaristickém gymnáziu a je v kostele pohřben.

Okolí kostela

  • Morový sloup se sochou Neposkvrněného početí Panny Marie z roku 1713, před vchopdem do kostela; dal postavit Georg Konstantin Simmich svobodný pán von Loiosdorf jako dík za svou záchranu před morem.
  • Klášter piaristů - dvoutraktová budova, založená roku 1698; z interiérů vyniká letní refektář se dvěma poli kleneb, který vystavěl v letech 1731-1734 Paul Friede a vymaloval F. A. Maulbertsch roku 1761 scénami: Kristus a žena ze Samaří, Kristus u Marty a Marie, 8 medailonů grisaille; výzdobu doplňují portréty prelátů̟; školní trakt tvořily obecná škola a piaristické gymnázium. Nyní je zde muzeum klobouků (Hutmuseum).
  • Barokní socha sv. Jana Nepomuckého je umístěna ve výklenku klášterní budovy v Ledergasse.

Galerie

  • Mariánský sloup

    Mariánský sloup

  • Báň věže

    Báň věže

  • Interiér

    Interiér

  • Varhany

    Varhany

  • Kaple Bolesti P. Marie

    Kaple Bolesti P. Marie

  • Mariino jméno na mříži

    Mariino jméno na mříži

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Dějiny Vídně: Maria Treu
  2. ↑ Nemetschke-Kugler, 1990, s. 287
  3. ↑ Farní průvodce kostelem
  4. ↑ [1]

Literatura

  • Felix Czeike a kolektiv: VIII. Josefstadt. Jugend & Volk Wien 1980, edice Wiener Bezirkskulturführer č. 8, s. 25
  • Nina NEMETSCHKE, Georg J. KUGLER: Lexikon der Wiener Kunst un Kultur. Wien 1990, s. 286-287

Externí odkazy

Zdroj