Batagurovití

Batagurovití
Okadie čínská (Ocadia sinensis)
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	plazi (Reptilia)
Řád	želvy (Testudines)
Nadčeleď	Testudinoidea
Čeleď	batagurovití (Bataguridae) Theobald, 1868
Podčeledi
Batagurinae Geoemydinae
Synonyma
geoemydovití (Geoemydidae)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Batagurovití (Bataguridae), též geoemydovití (Geoemydidae), je největší a nejrozmanitější čeledí nadčeledi Testudinoidea s asi 70 druhy želv.

Charakteristika

Želvy dorůstají různých velikostí (od 10 do 80 cm) s často vysokým stupněm pohlavního diformismu. Obvykle mají mezi prsty plovací blány a pánevní pletenec spojený pružně s plastronem. Karapax má 24 okrajových štítků. Plastron je složen z 12 štítků a hrudní a břišní štítky má spojeny se štítky okrajovými.

Žijí v tropech a subtropech Asie, Evropy a severní Afriky. Jen jediný rod Rhinoclemmys žije ve Střední a Jižní Americe. Obývají sladkovodní ekosystémy, pobřežní oblasti a tropické lesy. Většina z nich jsou býložraví, ale některé druhy jsou i všežraví a masožraví. Při páření jsou samci obvykle mnohem aktivnější než samičky. Kladou poměrně malý počet vajec několikrát do roka. Některé druhy mají v závislosti na teplotě určení pohlaví, zatímco jiní mají odlišné pohlavní chromozomy.

Asi 70 % druhů je považováno za ohrožené nebo zranitelné. Mezi nejohroženější patří například želva žlutočelá (Cuora galbinifrons) a želva třípásá (Cuora trifasciata).

Systém a evoluce

Tradiční systematika je umístila do čeledi emydovití (Emydidae) jako podčeleď Batagurinae. V roce 1980 byla podčeleď povýšena na čeleď a přejmenována na Bataguridae (Geoemydidae) podle ICZN pravidel.

Většina fosilních a molekulárních údajů podporuje jejich blízký vztah s čeledí želvovití (Testudinidae).

Taxonomie čeledi ještě není dobře zhodnocena vzhledem k velkému počtu a rozmanitosti druhů. Čeleď je obvykle rozdělena do dvou podčeledí a 22–27 rodů. Rozdělení do podčeledí je v současné době sporné některými vědci. U několika druhů je známo, že se mohou křížit a vznikají tak hybridi, což systematiku ještě více komplikuje.^[1]

• Podčeleď Batagurinae
  • rod Annamemys
  • rod Batagur (Gray, 1855)
  • rod Chinemys (Smith, 1931)
  • rod Geoclemys (Gray, 1855)
  • rod Hardella (Gray, 1870)
  • rod Malayemys (Linhholm, 1931)
  • rod Morenia (Gray, 1870)
  • rod Ocadia (Gray, 1870)
  • rod Orlitia (Gray, 1873)
  • rod Pangshura
  • rod Vijayachelys (Henderson, 1912)
• Podčeleď Geoemydinae
  • rod Cuora (Gray, 1855)
  • rod Cyclemys (Bell, 1834)
  • rod Geoemyda (Gray, 1843)
  • rod Heosemys (Stejneger, 1902)
  • rod Leucocephalon
  • rod Mauremys (Gray, 1869)
  • rod Melanochelys (Gray, 1869)
  • rod Notochelys (Gray, 1863)
  • rod Rhinoclemmys (Fitzinger, 1835)
  • rod Sacalia (Gray, 1870)
  • rod Siebenrockiella (Lindholm, 1929)^[2]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Geoemydidae na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu batagurovití na Wikimedia Commons
• Taxon Geoemydidae ve Wikidruzích

Zdroj