Barokní špitál (Louny)

Barokní špitál v Lounech
Poloha
Adresa Louny, ČeskoČesko Česko
Ulice Žižkova
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky 42360/5-1042 (PkMIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Barokní špitál je objekt bývalého špitálu na Žateckém předměstí v Lounech. Nachází se v Žižkově ulici a má popisné číslo 274. Je součástí lounské městské památkové zóny. Kulturní památkou byl prohlášen před rokem 1988.

Historie

Předchůdce

Na Willenbergově vedutě z roku 1602 je špitál na břehu řeky označen číslem 13

Nejstarší městský špitál založil počátkem 30. let 14. století lounský rychtář Bér. Nacházel se v klášteře magdalenitek na levém břehu Ohře při cestě do Dobroměřic.[1] Klášter zanikl během husitských válek. Nový městský špitál vznikl v roce 1459 z příkazu Jiřího z Poděbrad. Pečoval o šestnáct chudých a financovaný byl z městských statků v Dobroměřicích a na Rané.[2] Ten byl již umístěný na pravém břehu řeky těsně pod Žateckým předměstím; v jeho bezprostředním sousedství stála kaple Maří Magdaleny. Špitál je zachycený na Willenbergově vedutě z roku 1602 a označený číslem 13. Tvoří ho dvě budovy: jedna je přízemní, druhá zřejmě patrová. Během třicetileté války ale zpustl. V roce 1660 založila měšťanka Alžběta Pšanská nadaci na jeho obnovu a špitál byl rekonstruován.[3] Budova nicméně nevyhovovala, a tak se městská rada začala zaobírat myšlenkou postavit zcela nový špitál.

Stávající budova

V odborné literatuře převládá názor, že architektem nového špitálu byl Antonio della Porta.[4][5] Jako projektant je Porta uvedený i v Památkovém katalogu.[6] Atribuce lounského špitálu Portovi se opírá především o jeho architektonické tvarosloví a částečně také o názor bývalého ředitele lounského okresního archivu Bořivoje Lůžka. Lůžek v písemnostech archivního fondu města Loun objevil dopis, který 7. ledna 1694 napsal Porta z Roudnice do Loun. Interpretoval či přečetl ho ale chybně a připsal projekt špitálu Portovi.[7] Skutečnost je ale jiná.

Porta Lounským napsal, že prostudoval výkres nového špitálu, jehož autorem byl "Ludvík", provedl v něm drobné korekce a doporučil, aby se podle něj budova postavila. Ludvíkem Porta mínil svého žáka Ludvíka Naymayera, s nímž krátce po napsání dopisu odjel do Řezna. Naymayer také stavbu budovy na základě smlouvy uzavřené s městem řídil.[8]

Uliční fasáda

Naymayera jako autora projektu označili také autoři stavebně-historického průzkumu špitálu z roku 1986 Luboš Lancinger a Mojmír Horyna.[8] Špitál byl první Naymayerovou prací pro Louny. Stavitel se pak v Lounech usadil. Navrhl mj. nedochovanou kašnu na náměstí a projektoval místní Kostel Čtrnácti svatých pomocníků. Špitál se stavěl v letech 1694, kdy se dovážel kámen, do roku 1699, kdy Naymayer obdržel závěrečnou platbu za nanesení barev na fasádu. Roku 1696 dostala budova šindelovou střechu, v dalších dvou letech vznikaly štíty.[8]

Budova sloužila svému účelu i v dalších staletích. Za 1. republiky byl špitál financovaný z nadace lounského podnikatele Václava Valtery. Nadačních míst bylo dvanáct, šest pro muže, stejný počet pro ženy. Každý z nich měl vlastní byt a dostával příspěvek na otop a šatstvo.[9] Po 2. světové válce byly v budově zřízeny byty. V 80. letech způsobil dezolátní stav špitálu, že se uvažovalo o jeho demolici. Zachránilo ho, že měl být využit jako depozitář okresního archivu. Pro tento účel již byla zpracována studie.[10] Po roce 1990 město špitál prodalo. Nový vlastník ho v letech 1994–1995 nechal opravit a provozoval v něm penzion. V té době se pro budovu vžil název Barokní špitál.

Stavební podoba

Štít arkádové budovy libochovického zámku
Štít na lounském špitálu

Patrová budova stojí na obdélném půdorysu. Celou jeho fasádu člení pilastry, v horní části pod korunní římsou profilované. okna v přízemí jsou ozdobena rustikou.[11]Frontony nad okny v patře tvoří dvě voluty s prázdným polem mezi nimi v červené barvě fasády. Okna jsou opatřena kapkami, typickým dekoračním znakem pro 17. století. Obdélníkový portál je rovněž rámovaný pilastry, v rozeklaném frontonu nad ním je letopočet 1698, pocházející z úprav v polovině 90. let. Kratší část budovy zakončují obdélníkové štíty s dvojicí pilastrů po obou stranách. Štíty z obou stran rámují volutová křídla, zakončené jsou trojúhelníkovým frontonem. Po obou stranách volut jsou umístěné obelisky. Nad křídly i na frontonu je osazeno vždy po páru piniových šišek. Štíty lounského špitálu mají prakticky stejné architektonické tvarosloví jako štíty na arkádové budově před zámkem v Libochovicích, která se stavěla krátce před tím podle Portových plánů. Dokazuje to Naymayerovu závislost na jeho učiteli.

Místnosti v interiéru špitálu mají v patře i přízemí trámové stropy, schodiště je sklenuté valenou a křížovou klenbou. Na západní straně je novodobý přístavek sloužící k provozu penzionu. Při rekonstrukci v polovině 90. let získala fasáda červeno-bílou barevnost typickou pro barokní architekturu.

Starší regionální literatura špitál buď ignorovala, nebo jeho umělecké kvality podceňovala. Historik umění Bohumil Matějka ve svém popisu lounských památek špitál vůbec nezmínil.[12] Ředitel lounského gymnázia a žák Josefa Pekaře Kamil Linhart v knížce o lounských památkách označil špitál za "stavitelsky bezcenný". Věděl ale, že náklady na jeho stavbu vyšly městskou kasu na více než 5000 zlatých.[13]

Odkazy

Reference

  1. ROEDL, Bohumír (ed). Louny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 442 s. ISBN 80-7106-662-1. Kapitola Jan Mareš: Politika ve středověkém městě, s. 54. 
  2. ROEDL, Bohumír (ed). Louny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 442 s. ISBN 80-7106-662-1. Kapitola Jan Mareš: Proměny pozdně středověkých Loun, s. 102. 
  3. MOJŽÍŠ, Jan. Letopisy města Luna.. Praha: Horizont, 1970. 189 s. S. 131. 
  4. MACEK, Petr. Barokní architektura a stavitelství v severních Čechách. In: HRUBÝ, Petr; HRUBÁ, Michaela. Barokní umění v severozápadních Čechách. Ústí nad Labem: Albis international, 2003. ISBN 80-86067-80-7. S. 39.
  5. VLČEK, Pavel. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004. 761 s. ISBN 80-200-0969-8. S. 520–521. 
  6. Památkový katalog [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2022-02-21]. Dostupné online. 
  7. LŮŽEK, Bořivoj. Kdo je stavitelem lounského špitálu?. Kulturní měsíčník Louny. 1974, čís. 1, s. 5–6. 
  8. a b c ROEDL, Bohumír. Lounské baroko a jeho tvůrci. In: MIKULEC, Jiří; POLÍVKA, Miloslav. Per saecula ad tempora nostra. Sborník prací k šedesátým narozeninám prof. Jaroslava Pánka, sv. 1. Praha: Historický ústav Akademie věd České republiky, 2007. ISBN 978-80-7286-116-3. S. 420.
  9. ROEDL, Bohumír (ed). Louny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 442 s. ISBN 80-7106-662-1. Kapitola Jana Kuprová: Louny za Velké války a v období 1. republiky, s. 270. 
  10. ROEDL, Bohumír (ed). Louny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 442 s. ISBN 80-7106-662-1. S. 362. 
  11. POCHE, Emanuel (ed). Umělecké památky Čech, díl 2. Praha: Academia, 1978. 578 s. S. 317. 
  12. MATĚJKA, Bohumil. Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu lounském. Praha: Archeologická komise při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1897. 94 s. Dostupné online. 
  13. LINHART, Kamil. Historické památky města Loun a peněžní ústavy lounské. Louny: Odbor Klubu českých turistů, 1930. 487 s. S. 18–19. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj