Barnodaj (album)

Barnodaj
Interpret	The Progress Organization
Druh alba	Studiové album
Vydáno	1971
Nahráno	leden 1971, studium Dejvice, Praha
Žánr	progresivní rock
Délka	40:46
Vydavatelství	Supraphon
Producent	Hynek Žalčík
Profesionální kritika
Melodie – Deska roku 1972
The Progress Organization chronologicky
Klíč k poznání (1970) Barnodaj (1971) Mauglí (1978)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Barnodaj je první album brněnské rockové skupiny The Progress Organization, která později používala název Progres 2, vydáno bylo v roce 1971 (viz 1971 v hudbě). Hudební časopis Melodie album Barnodaj ocenil jako Desku roku 1972.

Popis alba a jeho historie

Album Barnodaj vzniklo začátkem roku 1971, kdy již kapela téměř půl roku nefungovala.^[1] Nahráno bylo od 3. do 9. ledna 1971 ve studiu vydavatelství Supraphon v Praze-Dejvicích,^[2] jako poslední album na čtyřstopý magnetofon.^[3]Barnodaj vyšel ještě v roce 1971 a kritiky byl velmi chválen (např. Jaromír Tůma či Jiří Černý),^[4] hudební časopis Melodie jej ocenil jako Desku roku 1972.^[3]

Album je tvořeno 11 skladbami, z nichž první a poslední jsou krátké instrumentálky. Zbytek lze rozdělit na dvě poloviny – českou a anglickou. Pět písní bylo nazpíváno česky (jedná se o autorské skladby členů skupiny), čtyři písně jsou anglické, z nichž dvě byly převzaty z repertoáru světových kapel (The Beatles a Cream), jejich aranže ale The Progress Organization výrazně přepracovali.^[2] Deska Barnodaj tvoří jakýsi výběr písní, které kapela v letech 1968 až 1970 hrávala na koncertech,^[2] pro albovou podobu si ale přizvala dívčí sbor, smyčcový orchestr a dechové nástroje. Název alba vymyslel trumpetista Jaromír Hnilička,^[5] jedná se o název jeho dadaistické básně.^[6]

Vydávání alba

Album Barnodaj vyšlo v roce 1971 na LP u vydavatelství Supraphon. O rok později byla vydána exportní verze (Supraphon-Artia), která se odlišovala přebalem a anglickými názvy všech skladeb. Ty ale nebyly nijak přepracovány, jsou identické jako na československé verzi alba, kdy část je nazpívána česky, část anglicky.^[7] Reedice na CD vyšla v roce 1993 u Monitoru a roku 2006 u FT Records (tato verze i s bonusy).^[8]

Seznam skladeb

1. „Introdukce“ (Sochor) – 1:25
2. „Jako Hélios“ (Sochor/Ulrych) – 3:51
3. „Ikaros“ (Sochor/Ulrych) – 2:32
4. „Strom“ (Kluka/Ulrych) – 3:46
5. „Argonaut“ (Váně/Ulrych) – 3:57
6. „Ptáčník“ (Kluka/Žalčík) – 4:17
7. „We Can Work It Out“ (Lennon/McCartney) – 4:35
8. „Time“ (Kluka/Trejtnar) – 4:03
9. „I Feel Free“ (Bruce/Brown) – 3:54
10. „A Lovely Day“ (Kluka/Trejtnar) – 6:31
11. „Good Bye“ (Kluka) – 1:29

Reedice vydaná v roce 2006 obsahovala také následující bonusy:

12. „Snow in My Shoes“ (Kluka/Trejtnar) – 2:50
13. „Fortune Teller“ (Sideridis/Trejtnar) – 3:46
14. „Klíč k poznání“ (Sochor/Jemelka) – 7:41
    • tři skladby z EP Klíč k poznání (1970)
15. „Ptáčník“ (Kluka/Žalčík) – 3:18
    • verze z roku 1993
16. „People Get Ready“ (Mayfield) – 6:59
    • amatérský záznam koncertního provedení skladby z roku 1970

Obsazení

• The Progress Organization
  • Pavel Váně – elektrická kytara, klasická kytara, piano, cembalo, varhany, tamburína, zpěv
  • Emanuel Sideridis – baskytara, zpěv
  • Jan Sochor – varhany, piano, zpěv
  • Zdeněk Kluka – bicí, cleves, bonga, rumba koule, zpěv
• Ladislav Odcházel, Oldřich Koudela, Oldřich Průša – pozoun (4–6, 10)
• Václav Týfa, Jan Čapoun, Zdeněk Šedivý – trubka (4–6, 10)
• Zdeněk Jareš – barytonsaxofon (8)
• Otto Trnka, Aleš Čížek – hoboj (6, 11)
• Vladislav Marek, Jaroslav Morkuš – flétna (6, 11)
• Jana Paulová – zpěv (4), vokály (6)
• Zuzana Boříková, Jana Válková, René Nachtigalová – vokály (6)
• smyčcový orchestr Františka Javůrka
• dívčí sbor a orchestr řídí Zdeněk Kluka

Technická podpora

• Hynek Žalčík – produkce
• Vladimír Popelka, Jan Spálený – hudební režie
• Petr Kocfelda, František Řebíček – zvuková režie
• Tomáš Štern, Jiří Rohan, Milan Svoboda – technická spolupráce

Reference

Externí odkazy

• Vinylový archív 1.: Progress Organization – Barnodaj, rock.sk

Zdroj