Bariéra mezi Izraelem a Pásmem Gazy

Bariéra mezi Izraelem a Pásmem Gazy (někdy zvaná Železná zeď, anglicky Iron Wall)^[1][2][3] je izraelská hraniční bariéra kolem Pásma Gazy. Bariéra je mimo válečné konflikty propustná na dvou hraničních přechodech. Na severu Pásma Gazy je hraniční přechod Erez, který slouží k transportu obyvatel a zboží do Izraele. Na jihu území je hraniční přechod Kerem Šalom, který je využíván pro transport zboží z Egypta, jelikož Izrael nedovoluje přímý přechod zboží mezi Egyptem a Pásmem Gazy.^[4] Na egyptsko-gazské hranici je hraniční přechod Rafah, který slouží výhradně pro transport lidí.^[5]

První hraniční plot mezi Izraelem a Pásmem Gazy byl postaven v roce 1971.^[6] Od té doby je zpevňován, modernizován a technologicky vylepšován.

V roce 1993 Izrael a Organizace pro osvobození Palestiny podepsaly dohody z Osla, které ustavily Palestinskou autonomii s omezenými správními pravomocemi na částech Západního břehu Jordánu a Pásma Gazy. Izrael si udržel monopol na kontrolu vzdušného prostoru Pásma Gazy, tamních teritoriálních vod a vlastní pozemní hranice.

Roku 2005 se Izrael stáhl z osad v Pásmu Gazy a opustil tak kontrolu hranice s Egyptem. Izrael tímto krokem tvrdil, že ukončil okupaci Pásma Gazy, která trvala od roku 1967. Nicméně toto tvrzení je zpochybňováno, jelikož si Izrael nadále udržel monopol kontroly vzdušného prostoru a teritoriálních vod Pásma Gazy. Gazané nedisponují izraelskými cestovními doklady.^[7] V roce 2007 navíc Izrael a Egypt uvrhly na Pásmo Gazy blokádu.

Hranice mezi Pásmem Gazy a Izraelem dělí jeden z nejvýraznějších ekonomických kontrastů na světě (Korejské demilitarizované pásmo je druhým): na izraelské straně je HDP na hlavu 55 000 USD a hustota obyvatelstva je nízká, zatímco na palestinské straně je HDP na hlavu 1 250 USD a hustota obyvatelstva patří k nejvyšším na světě.^[8]

Izrael zahájil stavbu prvních 60 kilometrů bariéry podél své hranice s Pásmem Gazy v roce 1994. V druhé dohodě z Osla o Západním břehu Jordánu a Pásmu Gazy z roku 1994 bylo dohodnuto, že „bezpečnostní plot, který postavil Izrael kolem Pásma Gazy, zůstane na svém místě a že linie ohraničená plotem, jak je znázorněno na mapě, je pouze určen pro účely dohody.“ Tj. bariéra nemusí nutně představovat hranici.^[9] První fáze bariéry byla dokončena v roce 1996.

Před izraelským stažením v roce 2005 udržovala izraelská armáda v Gaze jednokilometrovou nárazníkovou zónu podél hraniční zdi, která bránila případným infiltrátorům přiblížit se k hranici, a to někdy i střelbou. Po stažení armády se hranice stala pro Palestince snadno dosažitelná.^[10] Izrael proto zahájil výstavbu posíleného bezpečnostního systému podél hranice, jehož náklady se odhadují na 220 milionů amerických dolarů.^[11] Zahrnuje sedmimetrovou zeď se senzory, hlídkové věže s dálkově ovládanými kulomety a ostnatým drátem ve třech oblastech, kde hranice sousedí s izraelskými sídly.^[11]

Celkově je první bariérou plot z ostnatého drátu bez senzorů. Druhá bariéra s kódovým označením Hoovers A je vzdálena 20 metrů a skládá se z cesty a plotu se senzory. Ty existovaly před rokem 2005. Od té doby je novým prvkem 70–150 metrů široká nárazníková zóna s kódovým označením Hoovers B s pohybovými senzory v zemi a obehnaná novým senzorem vybaveným plotem se strážními věžemi každé dva kilometry, vybavenými kulomety na dálkové ovládání namísto vojáků, kteří by podle Izraele mohli být cílem palestinských odstřelovačů.^[11] Bariéra je střežena ze země i ze vzduchu (balóny se sledovacím zařízením).^[11]

První podoba hraničního plotu byla významně poničena po vypuknutí druhé intifády v roce 2000.^[12] Zeď efektivně bránila pronikání militantů do Izraele. Sebevražední útočníci se však odpalovali na hraničních přechodech, nebo útočili na zeď jako takovou.^[13] Hraniční zeď byla obnovena v roce 2001. Byla navíc posílena o kilometrovou nárazníkovou zónu a technologické pozorovací věže. Izraelským vojákům bylo navíc povoleno střílet na jakýkoliv pohyb v nárazníkové zóně.^[14]Palestinské ozbrojené skupiny poté nařídily střílet rakety na bariéru.

Úspěšnost hraniční zdi donutila palestinské militanty ke změně taktiky. Ti následně začali vyhlubovat tunely. První velký infiltrační útok z Pásma Gazy, za využití tunelů, se odehrál v roce 2006. Měsíce se jim dařily drobné útoky. Při jednom z nich zajali a unesli izraelského vojáka Gil'ada Šalita.^[15] V roce 2013 Izrael odhalil další tři přeshraniční tunely na své území.^[16] Krátce po operaci Ochranné ostří Izrael nalezl a zničil 32 tunelů. V roce 2018 odhalil další tři tunely.^[17]

V reakci začal Izrael v roce 2017 budoval několik metrů hlubokou podzemní zeď na 40 kilometrů dlouhých úsecích hranice. Zeď obsahuje detektory hloubení a je postavena na izraelském území.^[18] Při stavbě byl odhalen další tunel. Dokončení proběhlo v roce 2021.^[19]

Dne 7. října 2023 Hamás a další palestinské ozbrojené skupiny v koordinovaném útoku zaútočily raketomety a drony na hraniční bariéru a technologické věže, které do několika minut vyřadily z provozu. Zeď prorazily na desítkách míst. Při následujícím útoku bylo zabito přes tisíc Izraelců.^[20][21]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gaza–Israel barrier na anglické Wikipedii.

• Pásmo Gazy
• Izraelsko-palestinský konflikt
• Izraelská bezpečnostní bariéra

• Dokumentární film Failure at the Fence, Frontline, PBS, 2023.
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Gaza–Israel barrier na Wikimedia Commons

Zdroj