Bandikutovití jemnosrstí

Jak číst taxoboxBandikutovití jemnosrstí
alternativní popis obrázku chybí
bandikut králíkovitý (Macrotis lagotis)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Nadřád vačnatci (Marsupialia)
Řád bandikuti (Peramelemorphia)
Čeleď bandikutovití jemnosrstí (Thylacomyidae)
Bensley, 1903
Rod bandikut (Macrotis)
Reid, 1837
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bandikutovití jemnosrstí (Thylacomyidae) představují čeleď vačnatců z řádu bandikutů (Peramelemorphia). Jediným žijícím rodem je Macrotis, se dvěma recentními druhy.

Systematika a fylogeneze

Bandikutovití jemnosrstí, odb. Thylacomyidae, spadají do řádu bandikutů (Peramelemorphia), který v rámci moderní systematiky utvářejí společně s recentními čeleděmi bandikutovití hrubosrstí (Peramelidae) a bandikutovití dvouprstí (Chaeropodidae). Bandikutovití jemnosrstí a dvouprstí představují druhově nepočetné čeledi, jejichž zástupci byli historicky sdružováni i v rámci čeledi Peramelidae. Molekulárně-fylogenetické studie nicméně potvrzují hlubokou divergenci těchto tří vytyčených linií, jež spadá do svrchního oligocénu až středního miocénu. Čeleď Thylacomyidae, příp. Chaeropodidae, zřejmě představují bazální linii celého řádu bandikutů.[1][2]

Čeleď Thylacomyidae je monotypická, zahrnuje pouze jediný žijící rod Macrotis. Jméno rodu vychází z řeckého „μακρός“ a „οὖς“ a v překladu znamená „velkouchý“.[3] Jméno čeledi vychází z řeckých slov „θύλακος“ a „μῦς“ a v překladu znamená „myš s vakem“.[4]

Bandikutovití jemnosrstí čítají pouze dva recentní druhy:[5]

Popis

Bandikut běloocasý

Bandikutovití jemnosrstí představují středně velké vačnatce s tělesnou délkou asi 55 cm a celkovou hmotností okolo 2,5 kg. Vyznačují se protáhlým čenichem a prodlouženými ušními boltci, jež během spánku překládají přes obličej. Zadní končetiny jsou delší než přední, ocas dosahuje asi poloviční či nadpoloviční velikosti než zbytek těla a jeho konec zdobí osrstěná štětka. Celkový zubní vzorec činí 5.1.3.43.1.3.4 = 48 zubů.[2][6]

Jde o endemity Austrálie, kteří se soustředí v suchých pouštních oblastech. Typické je pro ně budování několik metrů hlubokých, spirálovitě stočených nor, které jim poskytují ochranu před pouštním sluncem. Díky životu v extrémních podmínkách jde o značně flexibilní zvířata, co se týče jejich životních strategií: živí se všežravě, jsou přizpůsobeni omezené nabídce vodních zdrojů, rozmnožovat se mohou v průběhu celého roku a samici se po krátkém období březosti mohou narodit 3 až 4 mláďata.[2][6] Bandikut běloocasý je pokládán za vyhubený druh, jenž vymizel nejpozději začátkem druhé poloviny 20. století. Osudnou se mu stala predace ze strany zavlečených savců, jakož i změny v požárních cyklech.[7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ WESTERMAN, M.; KEAR, B. P.; APLIN, K. Phylogenetic relationships of living and recently extinct bandicoots based on nuclear and mitochondrial DNA sequences. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2012-01, roč. 62, čís. 1, s. 97–108. PMID: 22100729. Dostupné online [cit. 2023-05-06]. ISSN 1095-9513. DOI 10.1016/j.ympev.2011.09.009. PMID 22100729. 
  2. ↑ a b c ZIMA, J.; MACHOLÁN, M. Systém a fylogeneze savců. 1. vyd. Praha: Academia 570 s. ISBN 978-80-200-3215-7, ISBN 80-200-3215-0. OCLC 1323328248 S. 114–115. 
  3. ↑ TURNER, Jim. Mammals of Australia. Sofia: Pensoft ISBN 978-1-4356-3478-7, ISBN 1-4356-3478-0. OCLC 213886661 S. 39. 
  4. ↑ Definition of THYLACOMYS. www.merriam-webster.com [online]. [cit. 2023-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ bandikut [online]. BioLib [cit. 2023-05-06]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b FELDHAMER, George A. & kol. Mammalogy – Adaptation, Diversity, Ecology. 4. vyd. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 2015. S. 260. (anglicky) 
  7. ↑ Burbidge, A.A. & Woinarski, J. 2016. Macrotis leucura. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T12651A21967376. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2016-2.RLTS.T12651A21967376.en. Accessed on 06 May 2023.

Externí odkazy

Zdroj