Bandikutcovití

Jak číst taxoboxBandikutcovití
alternativní popis obrázku chybí
bandikutec Raffrayův (Peroryctes raffrayana)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Podtřída vačnatci (Marsupialia)
Řád bandikuti (Peramelemorphia)
Čeleď bandikutovití hrubosrstí (Peroryctidae)
Podčeleď bandikutcovití (Peroryctinae)
Groves & Flannery, 1990
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bandikutcovití (Peroryctinae) představují skupinu bandikutů, v současné podobě zahrnující pouze rod Peroryctes (česky bandikutec).

Systematika

Bandikutcovité poprvé vymezila dvojice biologů Colin Groves a Tim Flannery v podobě samostatné čeledi Peroryctidae.[1] V tomto pojetí bandikutcovití zahrnovali rody Echymipera, Microperoryctes, Peroryctes a Rhynchomeles, které byly vyčleněny od bandikutovitých (Peramelidae). Grovesův a Flenneryho systém byl založen především na morfologických znacích; vyjma konkrétních charakteristik ve stavbě jednotlivých lebečních kostí měli bandikutcovití spíše vysokou a cylindrickou lebku, zatímco lebka bandikutovitých byla spíše plochá. Z hlediska areálu výskytu měli bandikutcovití žít na Nové Guineji, přidružených ostrovech a v extrémních oblastech severovýchodní Austrálie.[2][3] Se systémem, v rámci něhož se řád bandikutů dělí na bandikutovité a takto vymezené bandikutcovité, se lze stále v některých zdrojích setkat.[4][5]

Molekulárně-fylogenetické studie z přelomu tisíciletí nicméně vydělení samostatné čeledi Peroryctidae nepodpořily,[6] byť situaci komplikoval především nedostatek vzorků vhodných pro extrakci genetického materiálu.[2] Čeleď Peroryctidae proto není v rámci moderního systému bandikutů většinou rozlišována a její zástupci jsou sdružováni v rámci původní čeledi Peramelidae;[7][8][9] v rámci ní však bývá rozlišována podčeleď Peroryctinae, která v této „okleštěné“ podobě zahrnuje pouze novoguinejský rod Peroryctes. Rody vymezené na základě definice z roku 1990 nicméně podle novějších fylogenetických analýz tvoří monofyletickou skupinu.[10][11]

Rod Peroryctes je dělen do dvou druhů:[11]

  • Peroryctes broadbenti (Ramsay, 1879) – bandikutec velký
  • Peroryctes raffrayana (Milne-Edwards, 1878) – bandikutec Raffrayův

Reference

  1. ↑ Groves, C.P., Flannery, T.F., 1990. Revision of the families and genera of bandicoots. In: Seebeck, J.H., Wallis, R.L., Brown, P.R., Kemper, C.M. (Eds.), Bandicoots and Bilbies. Surrey Beatty and Sons, Sydney, pp. 1–11.
  2. ↑ a b WESTERMAN, M.; KEAR, B.P.; APLIN, K. Phylogenetic relationships of living and recently extinct bandicoots based on nuclear and mitochondrial DNA sequences. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2012-01, roč. 62, čís. 1, s. 97–108. Dostupné online [cit. 2023-05-11]. DOI 10.1016/j.ympev.2011.09.009. (anglicky) 
  3. ↑ NOWAK, Ronald. Walker's Marsupials of the World. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 2005. ISBN 9780801882227, ISBN 9780801882111. S. 127–128. (anglicky) 
  4. ↑ MCDADE, M. C. & kol. Grzimek’s Animal Life Encyclopedia – Volume 12 Mammals I. 2. vyd. Farmington Hills, MI: Gale, 2003. S. 9. (anglicky) 
  5. ↑ Peramelemorphia - Bandikuti - Bandicoots. www.savci.upol.cz [online]. [cit. 2023-05-11]. Dostupné online. 
  6. ↑ WESTERMAN, M.; SPRINGER, M. S.; KRAJEWSKI, C. Molecular Relationships of the New Guinean Bandicoot Genera Microperoryctes and Echymipera (Marsupialia: Peramelina). Journal of Mammalian Evolution. 2001-06-01, roč. 8, čís. 2, s. 93–105. Dostupné online [cit. 2023-05-11]. ISSN 1573-7055. DOI 10.1023/A:1011302314000. (anglicky) 
  7. ↑ ZIMA, J.; MACHOLÁN, M. Systém a fylogeneze savců. 1. vyd. Praha: Academia 570 s. ISBN 978-80-200-3215-7, ISBN 80-200-3215-0. OCLC 1323328248 
  8. ↑ FELDHAMER, George A. & kol. Mammalogy – Adaptation, Diversity, Ecology. 4. vyd. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 2015. (anglicky) 
  9. ↑ VAUGHAN, Terry A.; RYAN, James M.; CZAPLAWSKI, Nicholas J. Mammalogy. 6. vyd. Burlington, MA: Jones & Bartlett Learning, 2015. (anglicky) 
  10. ↑ KEAR, Benjamin P.; APLIN, Ken P.; WESTERMAN, Michael. Bandicoot fossils and DNA elucidate lineage antiquity amongst xeric-adapted Australasian marsupials. Scientific Reports. 2016-11-24, roč. 6, čís. 1, s. 37537. Dostupné online [cit. 2023-05-11]. ISSN 2045-2322. DOI 10.1038/srep37537. (anglicky) 
  11. ↑ a b Peroryctinae Groves and Flannery, 1990 [online]. ITIS [cit. 2023-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj