Bahník australský

Jak číst taxoboxBahník australský
popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída svaloploutví (Sarcopterygii)
Podtřída dvojdyšní ()
Řád jednoplicní (Ceratodontiformes)
Čeleď australští bahníkovití (Neoceratodontidae)
Rod bahník (Neoceratodus)
Druh bahník australský
Binomické jméno
Neoceratodus forsteri
Krefft, 1870
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bahník australský (Neoceratodus forsteri)[2] je ryba z čeledi bahníkovitých pocházející z Austrálie.[3]

Popis

Je to velká a vznešená ryba, která se vyvinula zhruba před 400 miliony lety. Dorůst může až délky kolem 150 cm a váhy 43 kg, nicméně v průměru se její rozměry pohybují kolem 100 cm a 20 kg. Ryba je masožravá, samotářská a v dospělosti může být agresivní.[zdroj?]

Jde o teritoriální masožravou rybu, jejíž anglický název lungfish napovídá, že má kromě žaber i plíci, kterou používá, poklesne-li v jejím habitatu hladina kyslíku ve vodě.[4] Zatímco bahník australský má jen jednu plíci, podobné druhy z Afriky a Jižní Ameriky mají dvě.[5] V primitivní plicní orgán je přeměněný plynový měchýř. Bahník sice toleruje chlad, ale preferuje vodu o teplotách mezi 15 a 25 °C.

Domovem této chráněné ryby je říční systém toků Burnett a Mary v Austrálii. V období sucha jí k přežití stačí jen velmi malé množství vody a dokáže přežít i několik dní bez vody, zůstane-li vlhká.[6] Na rozdíl od jiných podobných druhů nevyužívá navzdory svému českému názvu anabiózu k přečkání v bahně až do dalšího období dešťů. Potřebuje volný přístup k hladině, jinak se udusí.[zdroj?]

Bahník je chráněný[7] a proto je ji možno chovat jen na zvláštní povolení. Vzhledem k velikosti je ji možno držet pouze ve výstavních obřích nádržích nebo maxi akvariích, které musí být dokonale filtrovány a osazeny velkými kameny a dřevem.[zdroj?]

V době rozmnožování nemigruje, ale mezi červnem a prosincem může vyhledávat vhodný biotop pro nakladení jiker na rostliny.

Zajímavosti

  • V Česku jsou od roku 2019 bahníci australští chováni v Zoo Brno.[4]
  • Bahník australský žijící od roku 1933 v chicagském akváriu Shedd Aquarium byl považován za nejstarší rybu na světě. Ryba s přezdívkou „děda“ byla po selhání vnitřních orgánů usmrcena ve věku přibližně 90 let v roce 2017.[8]
  • Tyto ryby jsou extrémně odolné vůči nedostatku potravy a vydrží bez jídla údajně až 4 roky.[9]
  • Bahníci australští mají mezi živočichy největší genom, čítající 43 miliard párů bází.[10]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Queensland lungfish na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-04]
  2. ↑ BioLib.cz – Neoceratodus forsteri (bahník australský) [online]. BioLib.cz [cit. 2019-08-03]. Dostupné online. 
  3. ↑ Lorenzo Alibardi (2023). Development and structure of the skin in the Australian lungfish (Neoceratodus forsteri) in relation to epidermal adaptation of tetrapods. Acta Zoologica (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1111/azo.12462
  4. ↑ a b GÁFRIKOVÁ, Eliška. Z Austrálie rovnou do Brna. Živoucí fosílie bahník dýchá jak žábrami, tak plící. www.denik.cz. 2019-04-11. Dostupné online [cit. 2019-08-03]. 
  5. ↑ http://neviditelnypes.lidovky.cz/akvaristika-zahadni-bahnici-dpw-/p_zviretnik.aspx?c=A140211_213043_p_zviretnik_dru. iDNES.cz [online]. 2014-02-13 [cit. 2019-08-03]. Dostupné online. 
  6. ↑ Živoucí fosílie starší než dinasauři: Kde je v Česku najdete? - AHA.cz. Ahaonline.cz [online]. [cit. 2019-08-03]. Dostupné online. 
  7. ↑ ALLEN, G.R., S.H. Midgley, M. Allen. Field Guide to the Freshwater Fishes of Australia. Eds. Jan Knight, Wendy Bulgin. [s.l.]: Perth, W.A.: Western Australia Museum, 2002 S. 54–55. (anglicky) 
  8. ↑ DI, Jana. V USA zemřela nejstarší ryba na světě. https://ifenomen.cz [online]. [cit. 2019-08-03]. Dostupné online. 
  9. ↑ https://www.stoplusjednicka.cz/bezkonkurencni-rekordmani-hladu-kdo-vydrzi-nejdele-bez-jidla
  10. ↑ VEČERKOVÁ, Kateřina, Pačes Jan. Minimální genom. Vesmír. 2024-03, roč. 103, čís. 3, s. 154. 

Externí odkazy

Zdroj