Bělčice (okres Strakonice)

Bělčice
Pohled na náměstí s radnicí
Pohled na náměstí s radnicí
Znak města BělčiceVlajka města Bělčice
znakvlajka
Lokalita
Status město
Pověřená obec Blatná
Obec s rozšířenou působností Blatná
(správní obvod)
Okres Strakonice
Kraj Jihočeský
Historická země Čechy
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice 49°30′9″ s. š., 13°52′33″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel 996 (2024)[1]
Rozloha 34,32 km²[2]
Nadmořská výška 526 m n. m.
PSČ 387 43
Počet domů 508 (2021)[3]
Počet částí obce 7
Počet k. ú. 7
Počet ZSJ 10
Kontakt
Adresa městského úřadu nám. J. Kučery 17
387 43 Bělčice
mesto@belcice.cz
Starosta Pavel Vejšický
Oficiální web: www.belcice.cz
Bělčice
Bělčice
Další údaje
Kód obce 550817
Geodata (OSM) OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bělčice (německy Bielschitz) jsou město v okrese Strakonice v Jihočeském kraji, asi 9 km severně od Blatné. Žije v nich 996[1] obyvatel.

Historie

První písemná zmínka o Bělčicích pochází z roku 1243.

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[4][5]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 2 496 2 585 2 438 2 308 2 366 2 249 2 135 1 614 1 586 1 410 1 275 1 093 991 1 005 997
Počet domů 333 372 381 383 390 396 427 447 411 409 376 471 487 485 508

Obecní správa

Části města

Součástí města jsou také základní sídelní jednotky Hutě, Chaloupky a Na Hůrce. K městu patří také Lopatárna, Netušilův Mlýn, Ovčín, Štěpánka a Vratečín.

Sousedními obcemi sídla jsou Březí, Mišovice, Kocelovice, Hornosín, Chlum, Bezdědovice, Blatná, Uzeničky, Hudčice, Koupě a Hvožďany.

Dne 11. února 2015 byl obci vrácen status města.[6]

Právo užívat vlajku bylo městu uděleno rozhodnutím Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 5. března 2015.[7]

Starostové

  • Josef Zeman (2010–2014)
  • Pavel Vejšický (od 2014)

Školství

Jednotřídní farní školu měly Bělčice už v 18. století. Chodily do ní děti i z okolních obcí Hornosína, Koupě, Újezdce, Podruhlí, Slavětína, Záhrobí a Závišína, a také ze samot Vratečín, Vejfuk, Ovčín a ze mlýna Netušilov.[zdroj⁠?!]

V roce 1822 započala stavba nové školy poblíž fary, která byla vysvěcena 29. června 1823.[8] Budova byla jednopatrová a na tehdejší dobu poměrně prostorná. Řídící učitel Jan Tintěra v roce 1871 založil žákovskou a učitelskou knihovnu. V roce 1876 přibyla čtvrtá třída, pro kterou byla nejdříve najata místnost v soukromém domě, ale brzy se započalo s výstavbou nové třídy. Školní budova již nestačila, proto se započalo se stavbou druhého patra. Při této příležitosti byly učebny značně zvýšeny, a upraveny chodby a schodiště. V roce 1879 byla zavedena výuka ženských ručních prací. V roce 1883 se stal po smrti Jana Tintěry novým řídícím učitelem František Hodinář, který založil školní kroniku. V roce 1883 byla škola rozšířena o pátou třídu. Roku 1897 se od školy odloučily obce Koupě a Slavětín, které si zřídily vlastní školu v Koupi.[9] V roce 1906 byla zřízena první školní jídelna tzv. polévková kuchyně. Stálá školní kuchyně funguje od roku 1968 v Újezdecké ulici. V roce 1962 byla při škole zřízena školní družina.[8]

Místo mateřské školy fungoval nejprve zemědělský útulek dětí, který byl umístěn v domě čp. 150 U Patů. V roce 1952 místní národní výbor rozhodl o zřízení mateřské školy, na jejíž provoz ovšem nebyly uvolněny finanční prostředky. Začala fungovat až o tři roky později v Újezdecké ulici čp. 18. Byla vytápěna kamny, měla suché WC a malou zahradu. V roce 1962 byla přemístěna do domu čp. 37 ve stejné ulici, kde již bylo ústřední topení, vodovod a velká zahrada. Kvůli neustále se zvyšujícímu počtu dětí, bylo v září 1974 otevřeno další oddělení mateřské školy v bytové jednotce místního národního výboru a zároveň zahájena stavba nové budovy v Akci Z. Provoz byl zahájen 1. prosince 1979.[8]

V současnosti v Bělčicích funguje devítitřídní základní škola se spojenými třídami na prvním stupni, a jednotřídní mateřská škola. Spádově sem docházejí i děti z okolních obcí Tisova, Újezdce, Záhrobí, Závišína, Hornosína, Podruhlí, Hostišovic, Drahenického Málkova, případně z Dobšic, Bezdědovic i dalších okolních obcí.[10]

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Bělčicích.

Osobnosti

  • Štěpán Pučálka (1845–1914), lékař, komunální politik a kulturní činitel v Blovicích
  • Mikoláš Aleš (1852–1913), nějaký čas navštěvoval místní školu
  • Jindřich Kučera (1867–1934), mykolog, botanik, spisovatel a učitel
  • Jan Bartoš-Bělčický (1887–1955), středoškolský profesor, spisovatel a literární historik
  • Ladislav Stehlík (1908–1987), básník a spisovatel. V Bělčicích se narodil a v letech 1924 až 1928 zde navštěvoval školu.
  • Jaroslav Stehlík (1923–2019), pracovník Národopisného muzea v Plzni, napsal o Bělčicích knihu Z kroniky města Bělčic – o kostelích a nedokončený rukopis Město Bělčice – obraz praehistorický a historický.
  • Přemysl Vanke (* 1923) malíř, majitel chaty na Slepičí hoře, s Bělčicemi a okolím spojil velkou část své tvorby od 70. let 20. stotetí.

Doprava

Dopravní síť

Městem vede silnice II/174 Milín – Březnice – Bělčice – Lnáře – Kadov – Velký Bor. Do města dále vedou silnice III. třídy.

Autobusová doprava 2024

Autobusovou dopravu ve městě Bělčice zajišťují společnosti Arriva Střední Čechy a ČSAD AUTOBUSY České Budějovice. Město je součástí Pražské integrované dopravy (PID). Ve městě se nacházejí zastávky Bělčice,nám., Bělčice,Podruhelská, Bělčice,u knihovny, Bělčice,ZD a Bělčice,žel.st. Mezi další zastávky spadající pod město jsou Bělčice, Hostišovice, Bělčice, Hostišovice,u rybníka, Bělčice, Podruhlí, Bělčice,Tisov, Bělčice,Újezdec, Bělčice,Újezdec,mlýn, Bělčice,Záhrobí, Bělčice,Záhrobí,cihelna, Bělčice,Záhrobí,rozc.1.0 a Bělčice,Závišín. Město obsluhují autobusové linky 496 a 380763. Autobusová linka 496 zajišťuje spojení mezi Březnicí, Bubovicemi, Hudčicemi, Koupí, Bělčicemi a Blatnou. Linka 380763 spojuje Blatnou s Bezdědovicemi, Bělčicemi, Hornosínem, Hvožďanami a Březím.

Železniční doprava 2024

Městem prochází jednokolejná regionální železniční trať 203 Březnice–Strakonice, která byla uvedena do provozu v roce 1899. První vlak projel městem 30. června 1899. Ve městě se nachází železniční stanice Bělčice, kde zastavují osobní vlaky linky S60. Tyto vlaky, provozované společností České dráhy, jezdí z Berouna přes Zdice, Příbram a Březnici, a dále pokračují do Blatné nebo Strakonic. O víkendech a svátcích během letní sezóny zastavuje na bělčickém nádraží také spěšný vlak Českých drah linky T6 s názvem Cyklo Brdy, který jezdí z Prahy do Blatné.

Galerie

  • Kostel svatého Petra a Pavla
    Kostel svatého Petra a Pavla
  • Severní stěna kostelní lodi s okny z různých období
    Severní stěna kostelní lodi s okny z různých období
  • Pohled na kostel od ze hřbitova
    Pohled na kostel od ze hřbitova
  • Hrob básníka Ladislava Stehlíka
    Hrob básníka Ladislava Stehlíka

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  5. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  6. ↑ Rozhodnutí předsedy PS č. 28 ke stanovení obce Bělčice městem (11. února 2015)
  7. ↑ Udělené symboly – Bělčice [online]. 2015-03-05 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c Stručný nástin historie školství v Bělčicích [online]. zsbelcice.cz [cit. 2022-07-20]. Dostupné online. 
  9. ↑ SIBLÍK, Josef. Blatensko a Březnicko. 2. vyd. Brno: Garn, 2014. 487 s. S. 367–369. 
  10. ↑ Základní škola a Mateřská škola Bělčice, okres Strakonice [online]. portal.gov.cz [cit. 2024-08-23]. Dostupné online. 
  11. ↑ KUNA, Martin, a kol. Archeologický atlas Čech. 2. vyd. Praha: Archeologický ústav AV ČR, 2015. 520 s. ISBN 978-80-87365-82-3. Kapitola Bělčice, s. 47–49. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj