Azo z Ibérie

Azo z Ibérie
Narození 4. století př. n. l.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Azo z Ibérie (také Azoy nebo Azon, gruzínsky აზო; აზოჲ; აზონი) byl nedoložený starověký vládce v Ibérii, v pozdějším Kartli. Středověké gruzínské zdroje tvrdí, že byl dosazen na trůn samotným Alexandrem Velikým.

Středověká tradice

Středověké gruzínské kroniky nabízejí různé informace. Zatímco ve středověké kronice Přeměna Kartli (მოქცევაჲ ქართლისაჲ ,mɔkʰtsɛvɑj kʰɑrtʰlɪsɑj), je Azo potomkem starověké dynastie v Arian-Kartli (არიან-ქართლი), gruzínský souboru textů Kartlis Cchovreba Život Kartli (ქართლის ცხოვრება) nazývá Azona makedonským vyvržencem. Obě kroniky bezpochyby odkazují na stejnou osobu a oba zdroje spojují její dosazení na trůn mytickou expedicí Alexandra Velikého do Gruzie.[1]

Podle Mochtsevai Kartlisai byl Azo synem bezejmenného krále z Arian-Kartli, který byl spolu se stoupenci Alexandra přiveden do Kartli po dobytí města Mccheta a zde se stal prvním králem (mep'e, მეფე). Současně přinesl uctívání Gatsiho a Gaima (გაცი გაიმ) do Kartli.

Kronika Kartlis Zchowreba o takové tradici nic neříká. Naopak popisuje Azona jako jednoho ze synů Iaredose, nikoliv jako krále či „Gruzína“. V kronice se píše, že dobyl město Mccheta se sto tisíci Makedonci („Římany“), a Alexander nařídil Azonovi uctívat sedm nebeských těles („Slunce, Měsíc a pět hvězd“ = planety) a „neviditelného boha, stvořitele vesmíru“. Tato verze popisuje Azona jako tyrana, kterého následně Farnavaz I. sesadil a zabil. Farnawaz je zobrazen jako člen vládnoucího klanu Farnavasidů, jehož otce a strýce Azo zabil.[2][1]

Moderní interpretace

Identifikace Aza či Azona je jednou z nejtěžších hádanek rané gruzínské historie. Dle gruzínského vědce Sergeje Petroviče Gorgadze[3] vládl v letech 330–272 před naším letopočtem. Tato chronologie je ale nepřesná.[4]

Přes rozdíly, podobnosti mezi oběma středověkými tradicemi ukazují, že v Mtskhetě byla na počátku helénistického období založena monarchie, o čemž svědčí i zdroje mimo Gruzii.[4] Legendární putování Alexandra do Ibérie lze nalézt i v arménských zdrojích, zejména v Dějinách Arménie (Պատմություն Հայոց, Patmut'yun Hayots) od Mojžíše z Chorény z pátého století. Mojžíš popisuje „Mithradata, satrapu Daria III.“, kterého lze identifikovat s velkokrálem Mithradatem I., jehož Alexandr využil, aby vládl nad Gruzínci. Giorgi Melikishvili (გიორგი მელიქიშვილი) vypracoval různé paralely mezi příběhy Azona v gruzínských kronikách a mithridáty arménské tradice.[5]

Někteří moderní vědci se domnívají, že příběh Aza nepřímo naznačuje, že rané gruzínské kmeny migrovaly severozápadně, převzali anatolskou kulturu a smísily se s kmeny, které sídlily ve původním království Kartli.[6] Na druhou stranu, verze v souboru textů Kartlis Cchovreba, která Azonovy spojence anachronicky nazývá „Římany“, mluví o pobytu Římanů v Ibérii, zejména o tažení Flaviana (69–96 našeho letopočtu), o kterém ale gruzínské zdroje mlčí.[5][7]

Někteří moderní historici se také pokusili spojit Azona s Iásónem z Argonatů.[8] Podle římského historika Tacita si Ibéřané nárokovali původ z Thesálie, která sahá až do doby, kdy Iásón utekl se svojí manželkou Médeou a dětmi a vrátil se k učencům do Aiétova paláce v Kolchidě.[9]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Azo von Iberien na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b RAPP, STEPHEN H. Studies in medieval Georgian historiography : early texts and Eurasian contexts. Lovanii: Peeters xii, 522 pages s. Dostupné online. ISBN 9042913185, ISBN 9789042913189. OCLC 55600511 S. 270. 
  2. ↑ RAPP, STEPHEN H. Studies in medieval Georgian historiography : early texts and Eurasian contexts. Lovanii: Peeters xii, 522 pages s. Dostupné online. ISBN 9042913185, ISBN 9789042913189. OCLC 55600511 S. 269. 
  3. ↑ Горгадзе, Сергей Романович
  4. ↑ a b RAPP, STEPHEN H. Studies in medieval Georgian historiography : early texts and Eurasian contexts. Lovanii: Peeters xii, 522 pages s. Dostupné online. ISBN 9042913185, ISBN 9789042913189. OCLC 55600511 S. 273. 
  5. ↑ a b TOUMANOFF, yril. Studies in Christian Caucasian History. [s.l.]: Georgetown University Press, 1963. 599 s. S. 89. 
  6. ↑ LERNER, Constantine B. The 'River of Paradaise' and the Legend about the City of Tbilisi: A Literary Source of the Legend. Folklore: Electronic Journal of Folklore. 2001, roč. 16, s. 72–77. Dostupné online [cit. 2019-11-09]. DOI 10.7592/FEJF2001.16.tbilisi. 
  7. ↑ WebCite query result. www.webcitation.org [online]. [cit. 2019-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-30. 
  8. ↑ RAPP, STEPHEN H. Studies in medieval Georgian historiography : early texts and Eurasian contexts. Lovanii: Peeters xii, 522 pages s. Dostupné online. ISBN 9042913185, ISBN 9789042913189. OCLC 55600511 S. 270. 
  9. ↑ TACITUS, CORNELIUS. The annals of imperial Rome. Rev. ed. vyd. Harmondsworth [England]: Penguin Books 455 s. Dostupné online. ISBN 0140440607, ISBN 9780140440607. OCLC 1014370 S. 217. 

Zdroj