Avia S-199

S-199
Avia S-199 (výr. č. 178, UF-25), 4. letecký školní pluk Leteckého učiliště, Letecké muzeum Kbely
Avia S-199 (výr. č. 178, UF-25), 4. letecký školní pluk Leteckého učiliště, Letecké muzeum Kbely
Určení stíhací letoun
Výrobce Avia Praha
První let 25. dubna 1947
Zařazeno 1947
Vyřazeno 1957
Uživatel Československé letectvo
Izraelské vojenské letectvo
Výroba 1947-1949
Vyrobeno kusů 532 (450 kusů jednomístných S-199 a 82 dvoumístných CS-199)[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Avia S-199 byl poválečný československý jednomístný jednomotorový stíhací letoun, jehož konstrukce se skládala z draku německého stíhacího letounu Messerschmitt Bf 109G osazeného motorem Jumo 211F původně určeným pro bombardéry, i s třílistou vrtulí VS 11. Slabší motor zhoršil výkony, těžká (byť zmenšená) vrtule zhoršila letové vlastnosti. Vzniklo tak pilotážně náročné letadlo, se kterým měli především piloti mnoho starostí. V době od prodeje Spitfirů Izraeli až do příchodu MiGu-15 však S-199 tvořil základ československého stíhacího letectva.

Vývoj

Po druhé světové válce zůstalo na území Československa značné množství draků z německých letounů Messerschmitt Bf 109G a K. Jelikož chyběly originální německé motory Daimler-Benz DB 605 (jejich obrovská zásoba byla zničena během dodnes neobjasněného požáru bývalého cukrovaru v Krásném Březně[1], který předcházel ústeckému masakru), bylo rozhodnuto o osazení těchto draků motory Jumo 211F (s československým označením M-211F). Výrobou těchto letadel byla pověřena pražská továrna Automobilové závody, n. p., závod 2 (Avia) a Letecké závody, n. p., výroba Letňany (Aero). Kormidla a křidélka dodávaly také Letecké závody, n. p., výroba Letňany, avšak z výrobních prostor bývalého Letovu, Letecké závody, n. p., výrobna Malešice dodávaly pohonné jednotky M-211 a Letecké závody, n. p., výrobna Jinonice vrtule i s kužely.[2] Výkony letounů však byly problematické, a tak si stroj u československých pilotů vysloužil přezdívku „Mezek“. Zálet upraveného stroje (C-210) provedl 25. dubna 1947 tovární zalétávací pilot Petr Široký. Letouny se vyráběly od roku 1947 do roku 1949 a celkem bylo vyrobeno 450 kusů jednomístných S-199 a 82 kusů dvoumístné verze označené CS-199.[1][3]

Bojové užití

Pozdější izraelský prezident Ezer Weizman, v době izraelské války za nezávislost pilot 101. tajeset, před motorovým krytem Avie S-199. V pozadí další Avie izraelského letectva.

První sériové letouny byly dodávány od 2. února 1948 k leteckým plukům 7 a 8 3. letecké divize v Brně, kam bylo do 2. dubna přelétnuto minimálně 32 strojů. Další dodávky pokračovaly také v následujících měsících. Od 14. dubna 1948 byly zahájeny přelety S-199 do Českých Budějovic k LP 4 a Stíhacímu výcvikovému středisku, fungujícímu v rámci LP 5. Oba pluky byly součástí 2. letecké divize. Do 29. července přelétlo minimálně 37 strojů do Českých Budějovic, v témže období byly první S-199 dodány také k LP 1 ve Zvolenu, náležejícímu do svazku 4. letecké divize a k Letecké vojenské akademii v Hradci Králové a Pardubicích. Současně pokračovaly dodávky i k LP 4 po jeho přemístění z Českých Budějovic do Plzně, k němuž došlo na konci července 1948. Do roku 1949 tak všechny tehdy existující stíhací pluky nahradily doposud používanou bojovou techniku výhradně letouny S-199. 30. června 1949 k nim přibyl LP 3 u 3. letecké divize v síle dvou letek, posílený ještě téhož roku o letku třetí. „Mezky“ počátkem roku 1949 obdrželo také Bezpečnostní letectvo, které je nasadilo u svých Leteckých hlídek.

Monopolní postavení S-199 ve výzbroji Československého letectva skončila rokem 1951, kdy bylo zahájeno přezbrojení na proudovou techniku. Dnem 1. června 1951 se S-199 staly výhradní výzbrojí nově ustavené 22. letecké divize, v jejíž sestavě se nacházely letecké pluky 3, 4 a 18. Divize byla určena k součinnosti s bitevním a bombardovacím letectvem k podpoře bojové činnosti pozemního vojska. Kromě toho typ sloužil ještě v Leteckém učilišti, v původní čistě stíhací roli u 51. leteckého pluku v období 1951-1953, a od 1. listopadu 1953 u 6. leteckého stíhacího pluku proudového jako dočasná výzbroj do jara 1955. V létech 1953 až 1955 operovaly S-199 také u 3. letky 45. dělostřeleckého průzkumného pluku.

Poslední stroje dosloužily počátkem léta 1955 u 6. stíhacího leteckého pluku, 45. dělostřeleckého průzkumného pluku a 1. i 2. leteckého školního pluku Leteckého učiliště.

Když roku 1948 vznikl stát Izrael, OSN zakázala dovoz zbraní do oblasti Blízkého východu.[4] Zbraně se tam začaly dostávat nelegálně a jediným státem, který se rozhodl pro zbrojní podporu Izraele, bylo tehdejší Československo.[4] Byla zahájena akce DI (Důvěrné Izrael), v jejímž rámci bylo do Izraele tajně dodáno z ČSR mimo jiné i 24 letounů S-199[1][3][4] nebo letouny Supermarine Spitfire. Šlo o součást izraelské Operace Balak. Tyto dodávky umožnily Izraelcům během první arabsko-izraelské války obhájit svůj nový stát.[4] První úspěšnou misí byl útok čtyř Avií 101. peruti Chel Ha Avir na arabská vojska u mostu Gešer ad Halom („Až sem“), díky kterému zastavili postup Arabů na Tel Aviv.[4] Židé letoun přezdívali hebrejsky Sakin nebo v jidiš Meser („Nůž“) nebo prostě Messerschmitt.[4]

Uživatelé

Specifikace

Avia S-199
Izraelská Avia S-199, Muzeum izraelského vojenského letectva, Chacerim.

Údaje podle díla Illustrated Guide to the Israeli Air Force[5]

Technické údaje

  • Osádka: 1
  • Délka: 9,10 m
  • Rozpětí: 9,92 m
  • Výška: 2,59 m
  • Nosná plocha : 16,1 m²
  • Prázdná hmotnost: 2 600 kg
  • Vzletová hmotnost: 3 500 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × invertní vidlicový motor Jumo 211F
    • Výkon motoru: 1 350 hp (1 006,7 kW)

Výkony

  • Maximální rychlost: 590 km/h
  • Cestovní rychlost: 400 km/h
  • Akční rádius: 850 km (s přídavnou nádrží o objemu 300 litrů)
  • Dostup: 9 500 m

Výzbroj

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d Avia S-199 [online]. forum.valka.cz [cit. 2011-01-23]. Dostupné online. 
  2. ↑ Miroslav Khol, Letectví a kosmonautika, Avia S-199, 2007, č. 1, str. 83
  3. ↑ a b Avia S-199 (čs. verze Messerschmitt Bf 109G/K) - stíhací letoun [online]. Praha: Vojenský historický ústav, rev. 2006 [cit. 2011-01-23]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f Most jménem Až sem, Právo, 10. 5. 2008, str. 21, sekce Historie
  5. ↑ GUNSTON, Bill. Illustrated Guide to the Israeli Air Force. London: Salamander Books, 1982. ISBN 0-86101-140-6. Kapitola Avia S 199, s. 34. (anglicky) 

Literatura

  • GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 110 a 111. 
  • IRRA, Miroslav. S-199 v čs. vojenském letectvu I. díl. Nevojice: Jakab, 2010. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-06. ISBN 978-80-87350-04-1. (česky a anglicky)  Archivováno 6. 3. 2016 na Wayback Machine.
  • ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů I. Praha: Albatros, 1979. 430 s. 
  • IRRA, Miroslav. „Mezek“ jejich osud. Letectví a kosmonautika. Prosinec 2001, roč. LXXVII., čís. 25–26, s. 15–20. ISSN 0024-1156. 
  • OVČÁČIK, Michal. Československý „Mezek“ v detailech. REVI. Říjen 2013, čís. 93, s. 42 a 43. ISSN 1211-0744. 
  • POSPÍŠIL, Martin. Mezky ve Svaté zemi. REVI. Listopad 2014, čís. 97, s. 18–22. ISSN 1211-0744. 
  • KHOL, Miroslav. Avia S-199. Letectví a kosmonautika. Leden 2007, roč. 83., čís. 1, s. 82–85. ISSN 0024-1156. 
  • PAVLŮSEK, Alois. Československé stíhací letouny. 1. vyd. Brno: CPress, 2018. 128 s. ISBN 978-80-264-1809-2. Kapitola Avia S-199, s. 102–105. 

Externí odkazy

Zdroj