Attičtina

attičtina
Počet mluvčích není znám
Postavení
Regulátor není stanoven
Úřední jazyk není úředním
Kódy
ISO 639-1 není
ISO 639-2 není
ISO 639-3 není
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Rozmístění nářečí starořečtiny v klasickém období.[1]
Západní skupina:
     Dórština
     Severozápadní dórština
     Achájská dórština
Střední skupina:
     Aiolština
     Arkado-kyperská řečtina
Východní skupina:
     Attičtina
     Iónština

Attičtina byla nářečím starořečtiny, kterým se mluvilo zhruba v pátém a čtvrtém století před naším letopočtem a to zejména v Athénách a obecněji v Attice a také na některých ostrovech, například na Lémnu. V rámci soudobé starořečtiny měla nejblíž k iónštině, s kterou tvořila „východní“ skupinu atticko-iónských nářečí. Stala se hlavním předkem koiné a tím také předkem novořečtiny.

Attičtinou psali svá díla například filosofové Platón a Aristotelés, dějepisci Xenofón a Thúkydidés a dramatici Aischylos, Sofoklés a Aristofanés.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Attisches Griechisch na německé Wikipedii.

  1. Roger D. Woodard (2008), "Greek dialects", in: The Ancient Languages of Europe, ed. R. D. Woodard, Cambridge: Cambridge University Press, p. 51.

Externí odkazy

Zdroj