Artaxerxés II.

Artaxerxés II.
	perský velkokrál
	Mince Artaxerxa II.
Doba vlády	404–359 př. n. l.
Narození	cca 430 př. n. l.
Úmrtí	359 př. n. l.; Persepolis
Pohřben	Persepolis
Předchůdce	Dareios II.
Nástupce	Artaxerxés III.
Manželka	Stateira
Potomci	Artaxerxés III.; Dareios; Ariaspés; Arsamés
Dynastie	Achaimenovci
Otec	Dareios II.
Matka	Parysatis
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Artaxerxés II. Mnémon^[1] (řecky Ἀρταξέρξης, staropersky Artachšaçá [ ]; cca 430–359 př. n. l.) byl devátý perský velkokrál z rodu Achaimenovců, dynastie vládnoucí Přednímu východu od 6. století př. n. l. Artaxerxovo rodné jméno znělo podle některých pramenů Arsikás.^[2]

Vláda

Na trůn Artaxerxés dosedl po smrti svého otce Dareia II. v roce 404 př. n. l. a téměř od počátku byl konfrontován s vážnými vnitropolitickými problémy.^[3] Jeho mladší bratr Kýros se nechtěl spokojit s hodností satrapy Lýdie, Frýgie a Kappadokie, kterou získal na přímluvu královny matky Parysatidy, a s pomocí řeckých žoldnéřů se pokoušel uchvátit vládu v říši. Jen šťastná náhoda – Kýrova smrt v bitvě u Kunax 3. října 401 – zbavila Artaxerxa II. vážného nebezpečí.^[4] Návrat řeckých žoldnéřů do vlasti, provázený mnoha útrapami, popsal ve svém spise Anabáze řecký historik a básník Xenofón (kol. 430–355 př. n. l.), očitý svědek událostí.

Za Artaxerxa II. si samostatnost na říši opětovně vydobyl Egypt, v němž nepokoje probíhaly již od sklonku vlády Dareia II. Díky obratné politice faraonů 28.–30. dynastie si odbojná provincie dokázala uchovat nezávislost plných šedesát let. Úspěšnější byla Artaxerxova politika ve vztahu k Řekům, kde se mu podařilo prosadit mír mezi jednotlivými státy a nechat si navíc potvrdit svrchovanost nad Malou Asií. Podle něj se míru z let 387/386 někdy říká „královský“.^[5]

Na sklonku vlády postihlo Artaxerxa II. několik osobních tragédií. Jeho syn Dareios proti němu zosnoval spiknutí, které však bylo odhaleno, a král musel dát prince popravit.^[6] Další syn Óchos pak nechal zabít další dva královské prince, Ariaspa a Arsama, v nichž viděl překážku na své cestě k moci. Když otec krátce nato zemřel, dosedl Óchos na perský trůn jako Artaxerxés III.

Náboženská a stavební činnost

Artaxerxova náboženská politika navazovala na tradiční perskou toleranci vůči cizím kultům, takže v této oblasti k žádným problémům nedocházelo. Zdá se, že sám král byl obzvláštním ctitelem bohyně Anáhity, neboť její uctívání tehdy zažívalo pravý rozkvět (výstavba nových a podpora starých svatyň). Také mithraismus dosáhl v íránských krajích (ale i jinde) značného rozšíření. Stavební práce probíhaly především v rezidenčních Súsách, kde vznikl druhý palácový komplex vedle Dareiova a několik monumentálních nápisů. Pohřbít se dal král na nově zřízeném pohřebišti v Persepoli (u úpatí Kúh-e Rahmát), nikoli v Nakš-e Rustamu. Jeho životopis napsal Plútarchos.

Hodnocení

V řeckých pramenech je Artaxerxés většinou popisován jako slabý a ovlivnitelný panovník, ale i jako velkorysý a mírný člověk. Vládl déle než všichni ostatní achaimenovští králové (45 let) a jako jeden z mála zemřel přirozenou smrtí. Fakt, že se udržel na trůnu tak dlouho, naznačuje, že musel disponovat pevnou mocenskou základnou.

Poznámky

↑ Přídomek Mnémon, který králi dali řečtí autoři, znamená "dobré paměti" (Plútarchos, Artaxerxés 1, 1).
↑ Ktésiás, frg. 15a (cit. Plútarchos, Artaxerxés 1, 4).
↑ Xenofón, Anabaze 1, 1, 3; Diodóros 13, 108, 1; Plútarchos, Artaxerxés 2, 4–5, Iustinus 5, 11, 1–2.
↑ Xenofón, Anabaze 1; Ktésiás, frg. 16; Diodóros 14, 19, 2–24, 6; Plútarchos, Artaxerxés 6, 2–13, 7; Synkellos 1, 485, 14nn; Iustinus 5, 11, 5–11.
↑ Xenofón, Řecké dějiny 5, 1, 31; Diodóros 14, 110, 3.
↑ Plútarchos, Artaxerxés 26–29.

Literatura

KLÍMA, Otakar. Sláva a pád starého Íránu. Praha: Orbis, 1977. 252 s.
PLÚTARCHOS. Životopisy slavných Řeků a Římanů. Překlad Václav Bahník. Praha: Arista : Baset : Maitrea, 2006–2007. 2 sv., 856, 840 s. ISBN 978-80-7340-103-0.
WIESEHÖFER, Josef. Das antike Persien. Von 550 v. Chr. bis 650 n. Chr.. München ; Zürich: Artemis und Winkler, 1993. 426 s. ISBN 3-7608-1080-2. (německy)
XENOFÓN. Anabaze. Překlad Jaroslav Šonka. Praha: Odeon, 1974. 266 s.
XENOFÓN. Řecké dějiny ; Lakedaimonské zřízení ; O státních příjmech. Překlad Josef Hejnic, Alena Frolíková, Václav Bahník. Praha: Svoboda, 1982. 373 s.