Aritomo Jamagata

Aritomo Jamagata
山縣 有朋
3. a 9. premiér Japonska
Ve funkci:
24. prosince 1889 – 6. května 1891
Panovník Meidži
Předchůdce Sanetomi Sandžó
Nástupce Masajoši Macukata
Ve funkci:
8. listopadu 1898 – 19. října 1900
Panovník Meidži
Předchůdce Šigenobu Ókuma
Nástupce Hirobumi Itó
Vojenská služba
Služba Japonské císařstvíJaponské císařství Japonské císařství
Složka Japonská císařská armáda
Doba služby 1868–1905
Hodnost Gensui
Bitvy/války Válka Bošin
Sacumské povstání
Bitva o Širojamu
Druhá čínsko-japonská válka
Rusko-japonská válka

Narození 14. června 1838
Hagi
Úmrtí 1. února 1922 (ve věku 83 let)
Kokian
Příčina úmrtí zápal plic
Choť Tomoko Yamagata
Příbuzní Isaburó Jamagata (synovec a adoptovaný syn)
Micunodžó Funakoši (zeť)
Sídlo Tógjóan, Murinan, Činzansó a Kokian
Alma mater Šóka sondžuku
Profese politik a voják
Ocenění Řád vycházejícího slunce 1. třídy (1877)
Stříbrná medaile se žlutou stuhou (1891)
Řád zlatého luňáka 2. třídy (1895)
velkostuha Řádu květů paulovnie (1895)
… více na Wikidatech
Podpis Aritomo Jamagata 山縣 有朋, podpis
Commons Yamagata Aritomo
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Aritomo Jamagata je japonské jméno, v němž Jamagata je rodové jméno.

Aritomo Jamagata (japonsky 山縣 有朋, Jamagata Aritomo; 14. června 18381. února 1922[1]) byl japonský vojevůdce a politik. Byl mnohonásobným vůdcem japonské armády a předsedou vlády. Byl první premiér, který vládl podle Ústavy Meidži a musel si nechat schvalovat rozpočet a zákony částečně zvoleným parlamentem. Jako generál v roce 1877 potlačil sacumské povstání vedené Takamorim Saigóem. Během rusko-japonské války byl náčelníkem generálního štábu. Nejvíc ze všech osobností období Meidži byl zodpovědný za to, že se z Japonska stala imperialistická velmoc. V roce 1907 byl povýšen na prince a je považován za národního hrdinu. V soukromí byl také velmi talentovaným zahradním architektem, jehož zahrady jsou známými mistrovskými díly japonského zahradnického umění.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yamagata Aritomo na německé Wikipedii.

  1. Die kleine Enzyklopädie, Encyclios-Verlag, Zürich, 1950, Band 2, Seite 946

Externí odkazy

Zdroj