Antonín Čížek

JUDr. Antonín Čížek
Antonín Čížek r. 1869
Antonín Čížek r. 1869
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1865 – 1874
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1873 – 1873
Stranická příslušnost
Členství Národní str. (staročeši)
Nár. str. svobodomyslná (mladočeši)
Narození 22. března 1833
Slapy
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 21. září 1883 (ve věku 50 let)
Královské Vinohrady
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Commons Antonín Čížek
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Čížek (22. března 1833 Slapy[1] – 21. září 1883 Královské Vinohrady[2]) byl český právník a politik, v 2. polovině 19. století poslanec Českého zemského sněmu.

Biografie

Narodil se na Slapech. Jeho otec byl finančním úředníkem. Vystudoval práva a působil pak na praxi v advokátní kanceláři Antonína Strobacha.[3]

Profesí byl právník, specializoval se jako obhájce ve věcech trestních. Vykonával funkci zástupce ředitele Hypoteční banky. Angažoval se v družstvu pro výstavbu Národního divadla v Praze 1866.[2] Byl předsedou výboru, který pořádal slavnostní položení základního kamene k Národnímu divadlu. Obhajoval například Julia Grégra, vydavatele Národních listů.[4] Zasedal v pražském obecním zastupitelstvu a byl členem četných spolků a sdružení. Vydával politické a právní spisy.[3]

V 60. letech 19. století se zapojil i do zemské politiky. V doplňovacích volbách v říjnu 1865 stal poslancem Českého zemského sněmu. Zastupoval kurii venkovských obcí, volební obvod Kolín, Kouřim, Uhlířské Janovice.[3][5] Mandát zde obhájil i v řádných zemských volbách v Čechách v lednu 1867.[6] Uspěl i v krátce poté konaných zemských volbách v březnu 1867, nyní za kurii venkovských obcí, obvod Žamberk, Rokytnice, Králíky.[7]

V srpnu 1868 patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo.[8] Čeští politici tehdy kvůli nesouhlasu s ústavním směřováním Rakouska-Uherska praktikovali politiku pasivní rezistence, kdy bojkotovali zemský sněm. Pro absenci byli zbavováni mandátů a opět manifestačně voleni v doplňovacích volbách. Čížek takto byl zbaven mandátu pro absenci v září 1868[9] a zvolen znovu v září 1869, nyní ovšem za obvod Vrchlabí – Rokytnice – Jilemnice v kurii venkovských obcí.[10] Mandát v tomto okrsku obhájil také v řádných zemských volbách v roce 1870[11] a zemských volbách v roce 1872.[12] Uspěl i v doplňovacích volbách v říjnu 1873.[13] V doplňovacích volbách roku 1874 se pokoušel v obvodu Vrchlabí – Rokytnice – Jilemnice o obhajobu mandátu, ale zvolen byl staročeský konzervativec Jan Harrach a Čížek na sněmu nepůsobil.[14]

Na sněmu se profiloval jako dobrý řečník. Díky svým právním znalostem zasedal počátkem 70. let v třicetičlenné sněmovní komisi pro přípravu česko-rakouského vyrovnání (fundamentální články). Roku 1871 byl také místo nemocného Karla Sladkovského zvolen do zemského výboru. Ve výboru se zasloužil o spuštění výstavby nové budovy pražské polytechniky. Politicky byl zpočátku součástí jednotné Národní strany (staročeské), později se přiklonil k nově ustavené Národní straně svobodomyslné (mladočeské). Za ni kandidoval v doplňovacích volbách roku 1874 do zemského sněmu, kdy se mladočeši rozhodli pro aktivní účast na sněmu a vymezili se tak proti pokračující pasivní rezistenci staročeské reprezentace (viz výše). Nebyl ale zvolen.[3][15]

V prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873 byl zvolen do vídeňského parlamentu za kurii venkovských obcí v Čechách, obvod Mladá Boleslav, Nymburk, Turnov, Mnichovo Hradiště. Z politických důvodů se ale nedostavil do sněmovny, čímž byl jeho mandát 10. prosince 1873 prohlášen za zaniklý.[16][17]

Zemřel na Vinohradech v září 1883, po delší těžké nemoci, která ho již sedm let před smrtí upoutala na lůžko.[3] Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.[18]

Jeho syn Antonín Čížek II. byl jedním z odsouzených vůdců Českoslovanské omladiny.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ a b Čížek, Antonín JUDr., 1833-1883 (právník a politik) [online]. Městská knihovna Ústí nad Orlicí - catalogue Clavius [cit. 2013-08-13]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e JUDr. Antonín Čížek. Národní listy. Září 1883, roč. 23, čís. 225, s. 2. Dostupné online. 
  4. ↑ VÍTE, ŽE ... [online]. cak.cz [cit. 2013-08-13]. Dostupné online. 
  5. ↑ Die Debatte, 1. 11. 1865, s. 1.
  6. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1867skc/1/stenprot/003schuz/s003002.htm
  7. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/1/stenprot/004schuz/s004001.htm
  8. ↑ Osvědčení poslancův českých. Národní noviny. Srpen 1868, čís. 37, s. 1. Dostupné online. 
  9. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/2/stenprot/020schuz/s020006.htm
  10. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/3/stenprot/001schuz/s001001.htm
  11. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1870skc/1/stenprot/002schuz/s002001.htm
  12. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1872skc/1/stenprot/003schuz/s003001.htm
  13. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1872skc/2/stenprot/001schuz/s001001.htm
  14. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1872skc/3/stenprot/001schuz/s001003.htm
  15. ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 299. 
  16. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  17. ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0008&page=81&size=45
  18. ↑ Pohřeb zvěčnělého JUDr. Ant. Čížka. Národní listy. Září 1883, roč. 23, čís. 226, s. 2. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj